Všechno se nám hroutí pod rukami a já nevím, jestli to vůbec někoho zajímá. Pro mladé lidi je těžké uživit se, natož založit rodinu nebo koupit dům. Stálo víc mladých bydlí s rodiči, protože ti měli to štěstí, že se narodili do doby, kdy se ještě dalo slušně žít.

Ti, kteří rodinu mají, často bojují s odtržením dětí od obrazovek. Co na těch zařízeních všichni dělají? Sledují sociální sítě plné zkázy a nenávisti, války, finanční krize, rozpad společnosti. Víra v tvrdou práci a lepší budoucnost mizí, nahrazená pocitem, že svět se hroutí. Co to může zanechat na jejich duševním zdraví, tak to si netroufám odhadovat. Záleží na každém jedinci. Možná proto se množí sebevraždy. Proto jsou plné psychiatrické léčebny. Za to nejsou psychiatři a místa v léčebnách. Kam tohle povede? Buď k revoltě nebo úplnému úpadku.

Všechno má své jméno

Polykrize – různé krize se vzájemně zesilují. popisuje propojené krize, které se navzájem zesilují, což globalistům pomáhá posilovat jejich moc. Oni budou mocní a vy bezmocní.

Prekariát – nová třída pracovníků s nejistým zaměstnáním. Ano, nic nebudete mít jisté a to vás donutí k poslušnosti.

Tyto pojmy pomáhají globalistům podporovat své plány. Koncept přijalo i Světové ekonomické fórum. Jejich cíl? Více kontroly nad našimi životy.

Jak tomu čelit? Odmítněme tyto koncepty. Vytvářejme podpůrná společenství nezávislá na vládní kontrole. Méně času před obrazovkami, více reálného života. Globalisté chtějí kontrolu, my bychom měli chtít svobodu. Ukažme jim, že chceme obyčejný život bez globalistických pout. Namísto strachu a zmatku si tvořme skutečné vztahy a komunitu. Propagandě se tihle samozvaní vládci určitě učili od jejího mistra Paula Josepha Goebbelse. Jejich tkal na podvědomí je obrovský a není snadné se mu vzepřít. Určitě to ale jde a je na vás jak se s tím poperete. Je to o vás a na vás jak chcete žít. Jako svobodní lidé nebo jako zotročená, tupá masa. Věřte sami sobě a ono to půjde.