Zdroj: Agrese USA, zločiny a vyvražďování národů.

Seznam, ze kterého Vám může být špatně.

Za účelem utvrzení a udržení jejich práva na vykořisťování jiných národů se Spojené státy pravidelně uchylují k extrémnímu násilí a to hlavně vojenskému. Zde je seznam jejich válečných intervencí a jiných trestních činů.

1661 – 1774 – Dovezli z Afriky asi 1 000 000 otroků a více jak 9 000 000 otroků nepřežilo cestu do USA. Příjmy otrokářů byly asi 2 000 000 dolarů.

1622 – Útok na indiány v Jamestownu.

1635 – 1636 – Války s indiány Algonquin v Nové Anglii skončily zničením poloviny míst v Massachusetts.

1636 – 1900 – Američané zabili asi 100 000 000 indiánů, to znamená genocidu, které převýšila i Hitlerovo vraždění.

1689 – 1763 – Uskutečnili 4 války do kterých byla zapojená i Anglie a její severoamerické kolonie, zrovna tak francouzská, španělská a holandská říše.

1641 – 1759 – Bylo 40 vzpour a 18 vnitřních konfliktů mezi osadníky. 5 z nich dosáhlo úroveň povstání.

1776 – Začala válka za nezávislost, která skončila v roce 1783.

1812 – 1815 – Druhá válka proti Anglii posilnila nezávislost, zatím co 40 válek s indiány v létech 1622 – 1900 vyústilo v získaní miliónů akrů půdy.

1792 – Američané bojují s indiány o Kentucky.

1796 – Američané bojují s indiány o Tennessee.

1797 – Ochlazení vztahů s Francií potom, co loď US Delaware útočí na civilní loď Croyable a vojenské střety pokračují až do roku 1800.

1800 – Vzpoura otroků vedená Gabrielem Prosser ve Virgínii. Asi tisíc lidí bylo pověšených, včetně samotného Prossera. Sami otroci nezabili jediného člověka.

1803 – Američané bojují s indiány o Ohio.

1803 – Španělsko podle tajné smlouvy odevzdá Francii bývalou kolonii u Louisiany. Namísto toho se Napoleon zavázal španělskému králi Karlovi IV. odevzdat jeho synovci království v Itálii. Francouzi nebyli schopní dobýt Louisianu, kde se usadili Američané.

1805 – 1815 – USA vedly první válku v Africe, na pobřeží Středozemního moře kvůli lukrativnímu obchodu s opiem.

1806 – Pokus o americkou invazi do Rio Grande, patřící Španělsku. Vůdce, americký kapitán H. Pike, byl zajatý Španěly.

1810 – Guvernér Louisiany Claiborne napadl na rozkaz prezidenta Spojených států španělské  území západní Floridy. Španělé se stáhli bez boje a oblast dostala Amerika.

1811 – Vzpoura otroků vedená Charlesem. 500 otroků se vydalo do New Orleans a po cestě osvobodili další otroky. Američtí vojáci zabili na místě téměř všechny účastníky povstání.

1812 – 1814 – Válka s Anglií a invaze do Kanady. Po příjezdu obrovského anglického loďstva museli Kanadu opustit.

1812 – Americký prezident Madison nařídil generálovi Georgovi Matthewsovi obsadit část španělské Floridy, ostrov Amelie a některé další oblasti oblasti.

1813 – Američtí vojáci obsazují bez boje španělský záliv Mobile a Španělé se vzdávají. Mimo toho obsadili Američané Markézy. Okupace trvala až do roku 1814.

1814 – Nájezd amerického generála Andrew Jacksona na španělskou Floridu, kde obsadil Pensacola.

1816 – Útok Amerických sil na Fort Nichols ve španělské Floridě. Fort nepatřil ani Španělům, ale uprchlým otrokům a indiánům z kmene Seminole, kteří byli vyvražděni v počtu 270.

1817 – 1819 – USA začaly rokování se Španělskem, oslabených ztrátou řady kolonií, o koupi východní Floridy. 6. ledna 1818, generál Andrew Jackson, který měl obrovské plantáže, v psaní prezidentovi Jamesovi Monroe předložil návrh na dobytí Floridy a sliboval ho splnit do 60 dní.  Bez toho, aby se čekalo na dokončení rokování se Španělskem  a bez získání jejich souhlasu, americké síly pod vedením generála Jacksona překročily jižní hranici Spojených států a zmocnily se Floridy. Záminkou pro invazi na Floridu bylo pronásledování indiánského kmene Seminola, který poskytoval útočiště utíkajícím černošským otrokům z plantáží (dva indiánské vůdce kmene Seminola generál Jackson oklamal a nalákal je na americký dělový člun, pak na něj vyvěsil anglickou vlajku a brutálně je popravil). Skutečným důvodem pro americkou invazi bylo zabrání úrodné půdy na Floridě z jihu USA. Bylo to odtajněné v debatě v Kongresu v lednu 1819.

1824 – Invaze dvou stovek Američanů na čele s Davidem Porterem do Puerto Ricoského města Fajardo. Důvodem bylo to, že krátce před tím tam někdo urazil amerického důstojníka. Představitelé města byli nuceni se oficiálně omluvit za špatné chování svých obyvatel.

1824 – Vylodění amerických vojáků na Kubě, která tehdy byla španělskou kolonií.

1831 – Povstání otroků ve Virgínii pod vedením kněze Nata Turnera. 80 otroků zabilo svého otrokáře a členy jejich rodin (60 osob), povstání bylo potlačené. Mimo toho se otrokáři rozhodli o preventivním úderu, aby se zabránilo dalšímu povstání a zabili stovky nevinných otroků v okolních regionech.

1833 – Invaze do Argentiny, kde došlo k povstání.

1835 – Mexiko. USA se snažilo získat území Mexika a využili jejich nestabilní politickou situaci. Po spuštění kolonizace Texasu na počátku 20. let zinscenoval v roce 1835 povstání texaských kolonistů, které vyústilo oddělením Texasu od Mexika a vyhlášením nezávislosti.

1835 – Invaze do Peru, kde probíhaly silné nepokoje.

1836 – Další invaze do Peru.

1840 – Invaze USA na Fidži, zničily několik vesnic.

1841 – Po atentátu na Američany na ostrově Drummond, kde Američané zničili mnoho vesnic.

1842 –  Jedinečný případ. Nějaký T. Jones si usmyslel, že Amerika je ve válce s Mexikem a napadl se svými vojáky poloostrov Monterey v Kalifornii. Po zjištění, že válka ve skutečnosti neprobíhá, se stáhl.

1843 –  Americká invaze do Číny.

1844 – Další invaze do Číny, potlačení anti-imperialistického povstání.

1846 –  Mexičané byli uražení kvůli ztrátě Texasu, jehož obyvatelé se rozhodli připojit ke Spojeným státům v roce 1845. Hraniční spory a finanční neshody zvýšily napětí. Mnoho Američanů věřilo, že pro USA je předurčené roztáhnout se přes celý kontinent od Atlantiku až k Tichému oceánu. Vzhledem k tomu, že Mexiko nechtělo předat území, někteří američtí představitelé ho chtěli dobýt. Prezident USA James K. Polk poslal vojáky do Texasu na jaře roku 1846. Následující dva roky probíhaly  boje v Mexiku, Texasu, Kalifornii a Novém Mexiku. Americké ozbrojené síly byly lépe vyškolené, měly víc nových zbraní a účinnější vedení a tak bylo Mexiko poražené. Na začátku roku 1847 byla Kalifornie pod kontrolou Spojených států. V září padlo Mexiko City pod útokem americké armády. 2. ledna 1848 Spojené státy a Mexiko podepsaly mírovou dohodu. V této smlouvě se Mexiko dohodlo s USA na podeji území o rozloze 500 000 čtverečních mil za 15 miliónů dolarů.

1846 – Agrese proti Kolumbii.

1849 – Americké námořnictví se objevilo v blízkosti Smyrny, aby přinutilo rakouskou vládu propustit zatknutého Američana.

1849 – Ostřelování Indočíny.

1851 – Americké vojska se vylodily na ostrově Johanna, aby potrestaly místní vládu za zatknutí kapitána americké lodě.

1852 – Americká invaze do Argentiny při lidových nepokojích.

1852 – Japonsko. Ansejské dohody – nerovné smlouvy uzavřené v 1854-1858 USA a dalšími mocnostmi s Japonskem v době panování (1854-1860) císaře Kome. Tyto dohody ukončily víc jak dvě století japonské izolace od světa. V roku 1852 poslala americká vláda do Japonska eskadru M. Perry, který pomocí výhrůžek uzavřel 31. března 1854 v Kanagawa první americko-japonskou smlouvu, která otevřela americkým lodím přístavy Shimoda a Hakodate bez nároku na obchodování. 14. října 1854 byla s Japonskem podepsaná podobná dohoda s Anglií a 7. února 1855 s Ruskem. Americký generální konzul T. Harris, který přišel do Japonska v roku 1856. Pomocí hrozeb a vydírání  uzavřel nové, lukrativní smlouvy pro USA 17. ledna 1857 a o rok později 29. února 1858 nové otrocké obchodní dohody pro Japonsko. Podle modelu americko-japonské obchodní dohody byla v roce 1858 podepsaná smlouva s Ruskem (19. srpna 1858), Velkou Británií (26. srpna 1858) a Francií (9. listopadu 1858). Ansejské dohody umožnily volný obchod zahraničních obchodníků s Japonskem a začlenily ho do sféry světového obchodu, protože umožnily cizincům právo exteritoriality a konzulární jurisdikce, zbavily Japonsko celní samostatnosti a uložily nízká dovozní cla.

1853 – 1856 – Anglo-americká invaze do Číny, kde si pomocí ozbrojených konfliktů vybojovaly výhodné obchodní podmínky.

1853 – Invaze do Argentiny a Nikaraguy v době občanských nepokojů.

1853 – Americká vojenská loď se přibližuje k Japonsku, aby ho donutila otevřít svoje přístavy pro mezinárodní obchod.

1854 – Američané zničili nikaragujské město San Juan del Norte, aby pomstili urážku Američana.

1854 – Spojené státy se pokusily dobýt Havajské ostrovy. Dobytí Tigrieho ostrova v panamské šíji.

1855 – Četa Američanů pod vedením Williama Walkera napadla Nikaraguu. Ten s podporou svojí vlády vyhlásil v roce 1856 prezidentem Nikaragui. Americký dobrodruh se snažil připojit Střední Ameriku k Spojeným státům a přeměnit ji v otrokářskou základnu pro americké plantážníky. Avšak Spojené armády Guatemaly, Salvadoru a Hondurasu vyhnali Walkera z Nikaraguy. Později byl zajatý a popravený v Hondurase.

1855 – Invaze Američanů na Fidži a Uruguay.

1856 – Invaze do Panamy. Vzhledem k enormní úloze panamské šíje, Spojené království a Spojené státy bojovaly o její ovládnutí, anebo aspoň o kontrolu. Británie, která vlastnila řadu ostrovů v Karibiku, stejně jako část Pobřeží moskytů, se snažila udržet si svůj vliv v Střední Americe. Spojené státy v roce 1846 prosadily u nové Granady smlouvu o přátelství, obchodu a plavbách po moři, v které se zavázala zaručit suverenitu nové Granady nad panamskou šíjí a zároveň získaly stejná práva na použití jakékoliv trasy přes šíji a koncesi na vybudování železnice přes ni. Železnice, jejíž výstavba byla dokončená v roku 1855, přinesla posílení amerického vlivu v panamské šíji. Pomocí smlouvy z roku 1846 Spojené státy systematicky zasahovaly do vnitřních záležitostí nové Granady a opakovaně se uchylovaly k přímé vojenské intervenci (1856, 1860). Smlouvy mezi Spojenými státy a Velkou Británií – Clayton-Bulwerská smluva (1850) a Smluva Haye-Paunsfota (1901) ještě víc posilnily pozici USA v Nové Granadě.

1857 – Dvě invaze do Nikaraguy.

1858 – Intervence na Fidži, kde byla vykonaná represivní operace za zabití dvou Američanů.

1858 – Invaze na Uruguay.

1859 – Útok na japonský Fort Taku.

1859 – Invaze do Angoly v době občanských nepokojů.

1860 – Invaze do Panamy.

1861 – 1865 – Občanská válka. Mississippi, Florida, Alabama, Georgia, Louisiana, Texas, Virginie, Tennessee a Severní Karolína se odtrhly od zbytku států a vyhlásily nezávislost. Sever zaútočí jakoby kvůli osvobození otroků. V skutečnosti šlo jako vždy o peníze. V podstatě se pohádali kvůli podmínkám obchodování s Anglií. Navíc se našly síly, které zabránily rozpadu krajiny do několika malých, ale velmi separatistických kolonií.

1862 – Vyhnání všech Židů z Tennessee s konfiskací majetku.

1863 – Trestní výprava na Shimonoseki (Japonsko), kde byla uražená americká vlajka.

1864 – Vojenská expedice do Japonska pro dosažení výhodných obchodních podmínek.

1865 – Paraguay. Uruguay s neomezenou vojenskou pomocí Spojených států, Británií, Francií, atd. Napadla Paraguay a zničila 85% obyvatel této tehdy bohaté země. Od té doby se Paraguay nikdy nevzpamatovala. Monstrózní masakr byl otevřeně hrazený mezinárodním bankovním domem Rothschildů, který je úzce spojený se slavnou britskou bankou „Baring Brothers“ a dalšími finančními institucemi, kde tradičně hráli vedoucí úlohu Rothschildovi. Genocida se konala pod heslem osvobození paraguajského lidu z diktatury a obnovení demokracie v zemi. Po ztrátě poloviny území a a vykrvácení se, stal se stát ubohou anglo-americkou polokolonií, kde je dnes jedna z nejnižších životních úrovní, je zde obří drogová mafie, obrovský zahraniční dluh, policejní teror a korupce úředníků. Rolníkům vzali půdu a dali ji skupině statkářů, kteří se objevili pod záštitou okupantů. Následně vytvořili stranu „Colorado“, která do dneška vládne zemi v zájmu dolaru a strýčka Sama. Demokracie zvítězila.

1865 – Zatáhnutí vojska do Panamy v průběhu státního převratu.

1866 – Nevyprovokovaný útok na Mexiko.

1866 – Trestní výprava do Číny kvůli útoku na amerického konzula.

1867 – Trestní výprava do Číny za vraždu pár amerických námořníků.

1867 – Útok na ostrovy Midway.

1868 – Invaze do Japonska v čase japonské občanské války.

1868 – Invaze do Uruguaye a Kolumbie.

1874 – Invaze do Číny a na Havaj.

1876 – Invaze do Mexika.

1878 – Útok na ostrovy Samoa.

1882 – Invaze do Egypta.

1888 – Útok na Koreu.

1889 – Trestní výprava na Havaj.

1890 – Zatáhnutí vojsk na Haiti.

1890 – Argentina. Zatáhnutí vojsk pro ochranu zájmů v Buenos Aires.

1891 – Chile. Střety amerických vojsk s povstalci.

1891 – Haiti. Potlačení vzpoury černých dělníků na ostrově Navassa, který podle amerických údajů patřil pod USA.

1893 – Poslání vojsk na Havaj, invaze do Číny.

1894 – Nikaragua. V průběhu měsíce vojska okupují Bluefields.

1894 – 1896 – Invaze do Korey.

1894 – 1895 – Čína. Američtí vojáci se podílejí na sino-japonské válce.

1895 – Panama. Američtí vojáci napadnou kolumbijskou provincii.

1896 – Nikaragua. Američtí vojáci napadli Corinto.

1898 – Španělsko-americká válka. Američani si vybojují Filipíny od Španělska, 600 000 Filipínců je zabito. Americký prezident William McKinley prohlásil, že mu Bůh přikázal, aby dobyl Filipínské ostrovy, přivedl jejich obyvatele ke křesťanství a do civilizace. McKinley řekl, že mluvil s Bohem, když se o půlnoci procházel po jedné u chodeb Bílého domu. Zajímavý důvod použitý Amerikou pro zahájení války.  15. února 1898 došlo k výbuchu na bojové lodi „Maine“ která se potopila a zahynulo 266 členů posádky. Americká vláda okamžitě obviní Španělsko. Po 100 létech byla loď zdvižená ze dna a zjistilo se, že loď byla vyhozená do povětří zevnitř. Je možné, že se Amerika rozhodla, že nebude čekat na příležitost k útoku na Španělsko a rozhodla se věci zrychlit tím, že obětuje několik set životů. Kubu vybojují od Španělska a pořád je tam americká vojenská základna. Ta stejná, kde je neslavně známá mučírna pro všechny proslavené teroristy Guantánamo. 22. 6. 1898 – V době Španělsko – americké války se na Kubě vylodili američtí vojáci, kteří měli podporu kubánských partyzánů, kteří vedli boj proti španělským kolonizátorům už od roku 1895. V prosinci roku 1898 americké síly začaly operaci proti povstalcům, kteří nechtěli složit zbraně. 20. května 1901 bylo ukončené americké vojenské velení na Kubě. Američtí vojáci zůstali na ostrově. Je schválená nová ústava pro Kubu, podle které Spojené státy mají osobní práva v této zemi. Ve skutečnosti byl nad Kubou stanovený americký protektorát. S pomocí bohatých tříd je kapitál ze Spojených států aktivně vkládaný do kubánské ekonomiky. V prosinci roku 1901 byly první prezidentské volby, v kterých se prezidentem stal T. Estrada Palma spojený s vládnoucími kruhy v USA. 20. května 1902 byl vyhlášený vznik kubánské republiky a v Havaně byla vytažená národní vlajka Kuby.  Začala se    evakuace amerických vojáků. Amerika si vyhradila právo zasahovat do vnitřních záležitostí Kuby.

1898 – Portoriko a Guam byly vybojované u Španělska.

1898 – Americké síly napadnou San Juan del Sur v Nikarague.

1898 – Havaj. Obsazení ostrova americkými vojáky.

1899 – 1901 – Americko-filipínská válka.

1899 – Nikaragua. Američtí vojáci napadnou přístav Bluefields.

1901 – Vyslání vojsk do Kolumbie.

1902 – Invaze do Panamy.

1903 – USA poslaly k panamské šíji válečné lodě za účelem izolace kolumbijská armády. 3. listopadu byla vyhlášená politická nezávislost Panamské republiky. Ve stejném měsíci Panama, která byla doslova závislá na USA, byla přinucená podepsat smlouvy se Spojenými státy, podle kterých území pro výstavbu kanálu bylo poskytnuté natrvalo do užívání USA. Státy měly možnost v určité oblasti postavit a potom provozovat kanál,  za přítomnosti ozbrojených sil. V roce 1904 byla schválená Panamská ústava. Spojeným státům bylo udělené právo vylodit vojsko v kterékoliv části země, což bylo opakovaně využité vládou USA k potlačení anti-imperialistických projevů. Prezidentské volby v letech 1908, 1912, 1918 se konali pod dohledem amerických vojáků.

1903 – Invaze do Hondurasu, Dominikánské republiky a Sýrie.

1904 – Vyslání vojsk do Korey, Maroka a Dominikánské republiky.

1904 – 1905 – Američtí vojáci zasahují do rusko-japonské války.

1905 – Američtí vojáci zasahují do revoluce v Hondurase.

1905 – Vyslání vojsk do Mexika (pomohla diktátorovi Porfirio Diaz potlačit povstání).

1905 – Vyslání vojsk do Korey.

1906 – Invaze na Filipíny, potlačení osvobozovacího hnutí.

1906 – 1909 – Američtí vojáci jsou na Kubě přítomni při volbách. V roce 1906 proběhla vzpoura liberálů protestujících proti nespravedlnosti spáchané vládou prezidenta E. Palmy. Palma žádá USA, aby poslali vojáky, ale americká vláda pošle na Kubu sprostředkovatele. Po odstoupení prezidenta E. Palmy, USA oznámily vytvoření dočasné vlády v zemi, která bude při moci tak dlouho, dokud v zemích nebude obnovený pořádek 10. února 1906 – vítězství liberálů ve volbách. H.Gomes zvolený prezidentem Kuby.

1907 – Američtí vojáci prosazují protektorát „dolarové diplomacie“ v Nikarague.

1907 – Američtí vojáci zasahují do revoluce v Dominikánské republice.

1907 – Američtí vojáci se účastní války v Hondurase a Nikaragui.

1908 – Američtí vojáci jsou v Panamě v době voleb.

1910 – Nikaragua. Američtí vojáci napadnou přístav Corinto a Bluefields. USA poslaly vojenské jednotky do Nikaragui a organizovaly protivládní puč (1909). Zelaya byl přinucený prchnout ze země. V roce 1910 byla vytvořená junta z pro-amerických generálů: X. Estrada, E. Chamorro a zaměstnanců americké těžební společnosti A. Diaza. V tom stejném roce se stal prezidentem Estrada, ale potom byl vyměněný A. Diazem, kterého podporovali Američané.

1911 – Američané se vylodili v Hondurase kvůli podpoře povstání pod vedením bývalého prezidenta Manuela Bonnily proti legitimně zvolenému prezidentovi Miguelovi Davilouvi.

1911 – Potlačení protiamerického povstání na Filipínách.

1911 – Příjezd vojáků do Číny.

1912 – Američtí vojáci přijíždějí do Havany (Kuba).

1912 – Američtí vojáci jsou v Panamě v době voleb.

1912 – Invaze vojsk USA do Hondurasu.

1912 – 1933 – Okupace Nikaragui, neustálý boj s partyzány. Nikaragua se stala monopolní kolonií „United Fruit Company“ a dalších amerických společnosti. V roku 1914 byla ve Washingtone podepsaná dohoda, podle které měly Spojené státy právo vybudovat mezi oceánský kanál v Nikaragui. V roku 1917 se stal prezidentem E. Chamorro, který uzavřel se Spojenými státy řadu nových dohod což vedlo k ještě většímu zotročení země.

1914 – Američtí vojáci vstupují do Dominikánské republiky, boj s rebely o Santa Domingo.

1914 – 1918 – Invaze do Mexika. V roku 1910 začalo silné rolnické hnutí Francisca Pancho Villa a Emiliana Zapaty proti loutce USA a Anglie, diktátorovi Porfirio Díazovi. V roce 1911 Diaz uprchl ze země a namísto něho přišel liberál Francisco Madero. Ale ani on nevyhovoval Američanům a v roku 1913 opět pro-americký generál Victoriano Huerta svrhl Maderu a zabil ho. Zapata a Villa přitlačili a na konci roku 1914 obsadili hlavní město Mexico City. Junta Huerta sa zhroutila a Spojené státy přešly k přímé intervenci. Už v dubnu 1914 se v mexickém přístavu Veracruz vylodili američtí vojáci, kteří tam zůstali až do října. Prezidentem Mexika se stal politik a hlavní vlastník půdy V. Carranza. Porazil Villa, ale oponoval imperialistické politice Spojených států a slíbil uskutečnit pozemkovou reformu. V březnu 1916 americká armáda pod velením Pershinga překročila mexickou hranici, ale nebyla to pro ně procházka růžovým sadem. Vládní vojáci a partizánské armády PA Villy a Zapatu na chvíli zapomněli na občanské nepokoje a sjednotili se proti Pershingovi a vyhodili ho ze země.

1914 – 1934 – Haiti. Po četných povstáních Amerika posílá svoje vojska a okupace trvá 19 let.

1916 – 1924 – 8-letá okupace Dominikánské republiky.

1917 – 1933 – Vojenská okupace Kuby, ekonomický protektorát.

1917 – 1918 – Účast v první světové válce. Nejdříve Amerika udržovala neutralitu po jejich. Prodávala zbraně za astronomické částky a nekontrolovatelně bohatla,  vstoupila do války až v roce 1917. Na jejím konci, ztratila jen 40 000 lidí (Rusi – 200 000), ale po válce se považovala za největšího vítěze. Jak víme, úplně stejně bojovala v druhé světové válce. USA bojovali v Evropě v první světové válce proto,  aby změnila pravidla hry, ale ne pro zajištění rovnosti, ale kvůli zabezpečení budoucí absolutní nerovnosti ve prospěch USA. Do Evropy Amerika nepřišla kvůli Evropě, ale kvůli jejich zájmům. Zámořský kapitál chystal tuto válku a vyhrál ji. Po skončení války cestou různých machinací ostatních spojenců uspěli v zotročení Německa a díky tomu se stala válkou oslabená země dostala do absolutního chaosu kde se zrodil i fašismus. Fašismus se vyvíjel i za aktivní pomoci USA, které mu pomáhala až do konce druhé světové války. Státy, mimo USA, se po válce ocitly v dluzích i mezinárodních finančních skupin a monopolu, kde kapitál USA už hrál první, ale ne jediné housle. To, o co se snažily Spojené státy, toho i dosáhly jak v Paříži v roce 1919, tak v roce 1929. Státy si nezabezpečily mandáty a kolonie, ale právo a schopnost kontrolovat situaci ve světě, tak jak to chtěly oni anebo americký kapitál. Samozřejmě, že ne všechny plány se podařilo uskutečnit a největším a nejbolestivějším omylem bylo nezávislé sovětské Rusko místo buržoazního závislého Ruska. S tím se zatím muselo počkat, ale zbytek Evropy byl v podstatě monopolem USA. Přibývají důkazy o tom, že USA a Británie jsou hlavními viníky vypuknutí první světové války.

1917 – Američtí magnáti rádi financovali socialistickou revoluci v Rusku a doufali, že to vyvolá občanskou válku, chaos a celkovou likvidaci této země. Připomeňme, že ve stejné době se Rusko zúčastnilo první světové války, které mu to ještě zhoršovala. Tady jsou konkrétní jména sponzorů: Jacob Schiff, Felix a Paul Wartburg, Otto Kahn, Mortimer Schiff, Guggenheim, Isaac Seligman. Když občanská válka opravdu začala. Američani použili své síly na rychlejší zničení Rusů. Zvlášť velké naděje vkládali do Trockého. Stalin poznal jeho plány a odstranil ho. Po revoluci roku 1917, americký prezident Woodrow Wilson nastínil americkou politiku pokud jde o Rusko takhle: Celá bělogvardějská vláda v Rusku by měla dostat pomoc a uznání Trojdohody. Kavkaz je součástí problému Turecké říše. Střední Asie by se měla stát protektorátem Anglo-Sasů. Sibiř by měla mít oddělenou vládu a Velko Rusko novou vládu – ne sovětskou. Po vítězství nad červeným mořem Wilson plánoval vyslat do Ruska vojsko z křesťanského sdružení mladých lidí pro morální vzdělávání a řízení ruského lidu. Roku 1918 američtí vojáci vstoupili do Vladivostoku a úplně je vyhnat z ruského území se podařilo až v roce 1922. 23. prosince 1917. Clemenceau, Pichon a Foch z Francie a lordové Milner a Cecil z Anglie uzavřeli tajnou domluvu o rozdělení sfér vlivu v Rusku : Pro Anglii Kavkaz, Kuba a Don a pro Francii Besarábie, Ukrajinu a Krym. USA se oficiálně domluvy nezúčastnily, i když ve skutečnosti držely v rukách všechny nitky a hlavně si dělaly nárok na Sibiř a Dálný východ. Geografická mapa, kterou připravilo ministerstvo zahraničí Spojených států pro americkou delegaci na pařížské mírové konferenci, to velmi přesně ukazovala. Ruský stát na té mapě byl jen Středoruská vysočina. Pobaltí, Bělorusko, Ukrajina, Kavkaz, Sibiř a Střední Asie na té mapě byly „samostatnými“, „nezávislými“ státy. Na tento plán se muselo ještě pár desítek let počkat.

1918 – 1922 – Intervence do Ruska. Celkem se jí zúčastnilo 14 zemí. Američani si přivlastnili hodně ruských zlatých rezerv kvůli slibu o dodávce zbraní. Slib však nesplnili. Toto zlato je zachránilo v čase Velké hospodářské krize, když se vláda rozhodla vypořádat se s s obrovskou nezaměstnaností najmutím na civilní službu. Pro zaplacení za tuto neplánovanou práci bylo potřeba obrovské množství peněz a tehdy se ukradené zlato hodilo. Tohle však není jediné ztracené zlato.

1918 – 1920 – Panama. Po volbách se do země posílají vojáci na potlačení nepokojů

1919 – Kostarika. Povstání proti režimu prezidenta Tinoca. Pod tlakem USA Tinoco odstoupil, avšak nepokoje v zemi se nezastavily. Proběhlo vylodění amerických vojáků pro ochranu amerických zájmů.  Prezidentem byl zvolený D. Garcia. V zemi byl obnovený demokratický systém.

1919 – Američtí vojáci bojující na straně Itálie proti Srbům v Dalmácii.

1919 – Američtí vojáci jsou v Hondurasu v čase voleb.

1920 – Guatemala. Dvoutýdenní intervence.

1921 – Americká podpora rebelů, kteří bojovali za svrhnutí guatemalského prezidenta Carlosa Herrera v prospěch „United Fruit Company“.

1922 – Intervence v Turecku.

1922 – 1927 – Americké síly v Číně v čase lidového povstání.

1924 – 1925 – Honduras. Vojáci vtrhli do země v čase voleb.

1925 – Panama. Americké síly rozehnaly generální stávku.

1926 – Nikaragua. Invaze.

1927 – 1934 – V celé Číně jsou američtí vojáci.

1932 – El Salvador invaze od moře,  v čase vzbouření.

1936 – Španělsko. Příjezd vojáků v čase občanské války.

1937 – Jeden vojenský střet s Japonskem.

1937 – Nikaragua. S pomocí amerických vojáků se Somoza dostal k moci, když svrhl legitimní vládu Hamída Sacasa. Somoza byl diktátorem a jeho rodina vládla v zemi dalších 40 let.

1939 – Příjezd vojáků do Číny.

1941 – Jugoslávie. Převrat v noci z 26. na 27. března 1941, který provedly anglo-americké zpravodajské služby, v důsledku státního převratu byla svržená vláda Cvetkovic-Matcheka.

1941 – 1945 – Rusko. Zatím co sovětská vojska bojovala s nacistickou armádou, Američani a Briti dělali to, co dělají pořád – terorizují. Systematicky ničili civilní obyvatelstvo Německa a tím ukázali, že nejsou o nic lepší než nacisti. Pomocí kobercového bombardování ničili místa, co neměly s válkou nic společného. Drážďany, Hamburg. Zabili přibližně 120 000 – 250 000 civilistů a z nich většina byla utečenci. Aby to bylo ještě jasnější, tak pomáhat SSSR začali až v roce 1943 protože to už i jim bylo jasné že vyhrají. Do té doby byla pomoc jen symbolická, malá a za velkou cenu. Přitom je neustále špehovali. Současně Amerika pomáhala nacistům, ale o tom se nemluví. Obchod je obchod. Mimochodem, Bushův děda Prescott Bush se na tom podílel. Všeobecné zločiny Spojených států v druhé světové válce jsou nevyčíslitelné. Například podporovaly extrémně násilnické fašistické Chorvaty, kteří se potom zapojili do protisovětského boje. Jakoby náhodou útočili na sovětské vojáky v naději, že je zastraší svojí palebnou silou. Dohodli se s Hitlerem, aby do boje proti Sovětům dali maximální počet vojáků aby Američani mohli pochodovat vítězně od města k městu a nestřetli se s odporem. Potom natočili hrdinské filmy, kde si připisovali hrdinské činy sovětských vojáků. Jedním z nejhorších zločinů je tajné sponzorování nelidských experimentů na lidech v nacistických koncentračních táborech. Kvůli finanční pomoci měla Amerika neomezený přístup k výsledkům jejich výzkumu. Po válce byli všichni němečtí a japonští odborníci převezeni do Spojených států, kde pokračovali ve výzkumech na vězních, důchodcích, přistěhovalcích a lidech z Latinské Ameriky.

1945 – Dvě atomové bomby svržené na unavené Japonsko mělo za následek smrt asi 200 000 lidí a to hlavně žen a dětí. Velmi rozšířená domněnka o tom, že bomby byly svržené na záchranu životů amerických vojáků není pravda. Bomby byly shozené na zastrašení nového nepřítele a tím se stal Stalin. Vedoucí velitelé druhé světové války včetně Dwighta D. Eisenhowera, Chester Nimitze a Curtisa Lemaye neschvalovali použití atomových bomb proti již poraženému nepříteli. Hlavně byly bomby svržené i přes zákaz Haagské smlouvy z roku 1907. Neexistuje žádná omluva pro neomezené ničení anebo útoky na civilisty a civilní objekty. Po okupaci Japonska americkými vojáky zemřelo hladem 10 000 000 lidí. Američani nám zase ukázali svoji „civilizovanost“. Jejich dobrou tradicí se stalo nošení suvenýrů vytvořených z kostí mrtvých Japonců.

1945 – 1991 – SSSR. Samozřejmě že, všechny protisovětské sabotáže, teroristické činy, provokace není možné uvést, ale uvedeme plán s názvem „Nemyslitelné“, který byl odtajněn před několika léty a nezpůsobil žádný zájem v demokratických médiích. Tohle opravdu není překvapením, protože plánem bylo zaútočit společnými fašistickými, britskými a americkými vojsky na Sovětský svaz už v létě 1945. Jaký demokrat by tohle řekl nahlas. Zajatí Němci se neodzbrojovali sovětskými spojenci, nikdo nerozpouštěl tuto armádu, vojenští zločinci zůstali nepotrestáni. Naopak, nacisté byli shromáždění do 100 000 armády, která jen čekala na rozkaz. Naštěstí se Stalinovi podařilo přesunout sovětské vojáky a tím neutralizovat tuhle podivnou armádu. Ovšem přátelství s nacisty pokračovalo. Prakticky žádný válečný zločinec v Západním Německu nebyl potrestaný. Hodně jich sloužilo v NATO a na nejvyšších pozicích ve vládě. V té době Spojené státy, které měly monopol na atomové zbraně, se začaly připravovat na preventivní válku, které se měla začít v roce 1948. Za prvních 30 dní bylo naplánované shození 133 atomových bomb na 70 sovětských míst, ze kterých 8 bylo na Moskvu a 7 na Leningrad. Později se plánovalo shození dalších 200 bomb. Kontrolní výpočty ukázaly, že americké strategické letectvo v létech 1949 – 1959 stále nemohlo zasadit SSSR smrtelný úder tak, aby nebyl schopný odporu (plán „Dropshot“). Takže „Demokracie“ po americku byla odložená. Amerika se snažila všemi prostředky podnítit etnické konflikty, prodat špatné zařízení, které mimochodem vedlo k největšímu výbuchu v SSSR. V roce 1982 vybuchl plynovod s americkým zařízením na Sibiři. Jak to jen šlo, tak proti Sovětskému svazu použili i biologické zbraně. Například shazování z letadel pásovku bramborovou a tím způsobili velké škody na úrodě brambor. Na Ukrajině je v některých oblastech stále rozšířený hmyz, něco mezi kobylkou a cvrčkem. Je jasné, že byl určený na rozšíření nějaké infekce. Američané zajali v době druhé světové války všechny japonské odborníky na biologické zbraně a aktivně používali jejich odborné znalosti ve všech válkách a šířili epidemie pomocí hmyzu vyvinutým Japonci. V celé historii Sovětské svazu žádné bojové letadlo nezasáhlo do vzdušného prostoru Spojených států, nedělalo přelety nad jejich zemí a nedělo si na jejich nebi letecké bitvy. Za 50 let konfrontace se Sovětským svazem bylo sestřelených asi 30 bojových a průzkumných letadel USA. Ve vzdušném boji nad SSSR ztratili Sověti 5 bojových letadel. Američané jim sestřelili dokonce několik transportních civilních letadel. Celkem je zaznamenané 5 000 porušení sovětských hranic americkými letadly. Za stejné období bylo v SSSR identifikovaných a zatčených víc než 140 parašutistů – sabotérů s konkrétním úkolem sabotáže na sovětském území. CIA aktivně vydávalo sovětské peníze a dodávalo je jak se dalo do Sovětského svazu, aby způsobili inflaci. Západní vědci rychle rozvíjeli vědecké teorie o přirozeném ruském sklonu k násilí a k otroctví. Také k podvědomé chuti obsadit celou Zemi. Dnes je už veřejně známé hodně plánů na rozpoutání atomové války se Sovětským svazem a ostatními socialistickými republikami, „Chariotir“, „Trojan“, „Bravo“, „Offtekl“. Američani byli dokonce ochotní házet atomové bomby na svoje evropské spojence, aby poslední Rusi neměli kam jít od atomovými bombami zničeného Sovětského svazu. Velké obavy ze strany Sovětů se později ukázaly jako velmi rozumné. V 70. létech byl odtajněný plán, který byl navržen rozvědkou už 3. listopadu 1945, podle kterého byl schválen atomový útok na 20 míst v SSSR. Byl naplánovaný nejen v případě útoku ze strany SSSR, ale i kdyby úroveň vědeckého a průmyslového rozvoje země dá soupeři příležitost k útoku na USA anebo obranu proti našemu útoku. Ale velké úsilí sovětského lidu, neuvěřitelné úsilí pracovníků a intelektuálů dovolilo ekonomický zázrak a úplně nečekaný vývoj atomové zbraně pro USA. Američané kteří promarnili správný okamžik chtěli ještě mnohokrát zasadit preventivní úder nejpozději v 50. letech, ale měli celou dobu strach z odpovědi. Podle CIA Amerika utratila na zničení SSSR celkem 13 biliónů dolarů.

1946 – Jugoslávie. Američtí vojáci se pomstili za sestřelení letadla.

1946 – 1949 – USA bombardovali Čínu a podporovaly jakýkoliv odpor proti komunistům.

1947 – Itálie. Za účelem boje proti komunismu byly financované proamerické síly ve volbách. CIA masově zabíjela komunisty a prováděla protisovětskou kampaň v médiích. Za americké peníze byly volby zfalšované a komunisté prohráli.

1947 – 1948 – Francie. S cílem bojovat proti komunismu a rekolonizaci Vietnamu jsou financované proamerické síly ve volbách a je poskytnuté vojenská podpora. Bylo zabito několik tisíc civilistů.

1947 – 1949 – Itálie. Američtí vojáci jsou zapojeni do občanské války, kde podporují fašisty. Pod záminkou ochrany demokracie USA zasahují do prvních všeobecných voleb v Itálii a přiváží vojenské lodě do italských přístavů, aby se zabránilo komunistické straně dostat se k moci mírovou cestou. Desítky let po válce CIA a americké korporace zasahují do voleb v Itálii a utrácejí stovky miliónů dolarů na zablokování komunistické kampaně. Popularita komunistů byla založená na jejich aktivní účasti v protifašistickém hnutí.

1948 – 1953 – Vojenská akce na Filipínách. Rozhodující úloha v represivních operacích proti filipínským lidem. Smrt tisíců Filipínců. Americká armáda začala kampaň proti levicovým silám v zemi už v době, kdy Filipínci bojovali proti Japoncům. Po válce Spojené státy přivedly k moci loutky včetně prezidenta, diktátora Marcosa. V roce 1947 byly finančně podporované pro-americké síly kvůli otevření amerických vojenských základen na Filipínách.

1948 – Peru. Vojenský převrat uskutečněný Amerikou. K moci se dostal Manuel Odri. Nedemokratická vláda se vyzbrojovala a byla podporovaná Amerikou. Další volby se uskutečnily až v roce 1980.

1948 – Nikaragua. Vojenská podpora kvůli kontrole nad vládou. O diktátorovi Anastasio Somozovi americký prezident Roosevelt řekl, že je to sice hajzl, ale je to náš hajzl. Diktátora zabili v roce 1956, ale jeho dynastie zůstala při moci.

1948 – Kostarika. Amerika podporuje vojenský převrat vedený José Figueres Ferrerom.

1949 – 1953 – Albánie. Spojené státy a Velká Británie uskutečnili několik neúspěšných pokusů o svržení komunistického režimu a nahradit ji vládou z řady fašistických kolaborantů a monarchistů.

1950 – Povstání v Portoriku potlačené americkými vojsky. Právě tam probíhal boj za nezávislost.

1950 – 1953 – Ozbrojený zásah v Korey provedený asi miliónem amerických vojáků přinesl smrt stovek tisíce Korejců. V roce 2000 vyšlo najevo hromadné vraždění desítek tisíc politických vězňů armádou a policií soulského režimu, kterého se dopustil v době korejské války. Bylo to na příkaz Ameriky která se obávala, že vězni kteří byli zadržení za svoje politické přesvědčení by mohli být zachránění armádou KLDR. Američani aktivně používali chemické a biologické zbraně vyrobené pro ně nacistickými zločinci a testovanými na vězních.

1950 – Začátek americké válečné pomoci Francouzům ve Vietnamu. Dodávka zbraní a vojenské poradenství, zaplacení poloviny vojenských výdajů Francie.

1951 – Americká vojenská pomoc čínským povstalcům.

1953 – 1964 – Britská Guyana. V průběhu 11 let se USA a Británie třikrát snažily zabránit příchodu k moci demokraticky zvoleného vůdce Dzhegena, který prováděl neutrální a nezávislou politiku. Ta by podle USA mohla vést k budování společnosti jako alternativu ke kapitalismu. Pomocí různých nástrojů od stávek až po terorizmus, Spojené státy zařídily jeho odchod z politické scény v roce 1964, výsledkem bylo, že Guyana, jedna z nejlepších zemí v regionu se začátkem roku 1980 stala jednou z nejchudobnějších.

1953 – Irán. Populární politik Mosaddek se rozhodl znárodnit ropný průmysl Iránu, který kontrolovala anglo-iránská ropná společnost. Ekonomické zájmy Velké Británie byly porušené. Pokusy Spojeného království ovlivnit Mosaddeka s pomocí hlavy státu Šáha selhaly. Mosaddek provedl referendum, v kterém získal 99,9% hlasů, dostal mimořádnou pravomoc, převzal velení ozbrojených sil a nakonec sesadil Šáha a poslal ho do vyhnanství. Británii a Spojené státy vyděsilo, že Mosaddek se neopíral jen o nacionalisti a kleriky, ale i na komunistickou stranu Iránu. Ve Washingtonu a v Londýně se rozhodli, že Mosaddek připravuje sovětizaci Iránu, takže CIA a britské zpravodajství MI5 provedly operaci na svrhnutí Mosaddeka. V Iráku začaly nepokoje, kde se střetli monarchisté podporované USA a Británií a příznivci Mosaddeka, proběhl státní převrat organizovaný armádou, Šáh se vrátil do Teheránu a na oficiální schůzce s hlavou CIA na Blízkém východě řekl, že získala tento trůn pomocí Allaha. Mosaddek byl zatčen, odsouzený iránským soudem a odsouzený k dlouhému trestu odnětí svobody a zbytek života strávil v domácím vězení. Šáh zrušil rozhodnutí o znárodnění ropného průmyslu Iránu. Šáh Pahlaví se na čtvrť stolení stal  žalářníkem pro iránský lid.

1953 – Nucená deportace Inuitů – Grónsko – která skončila degradací tohoto národa.

1954 – Guatemala. Guatemalský prezident Jacobo Arbenz Guzman vedl zemi v létech 1951 – 1954 a pokusil se dostat obchod s polnohospodářskými produkty pod kontrolu státu. Tím ovlivnil zájmy americké společnosti „United Fruit“, na kterou připadalo 90% vývozu Guatemaly. Arbenz byl obviněný, že je tajný člen komunistické strany a chce vybudovat komunismus v Guatemal, ale to byla lež. „United Fruit“ apeloval na pomoc americké vlády. CIA najala několik stovek guatemalských vojáků, kteří vtrhli do Guatemaly ze sousedního Hondurasu. Armáda, podplacená CIA, odmítla Arbenze poslouchat a ten utekl do Mexika, kde o 20 let později zemřel. K moci v Guatemale se dostal velitel ozbrojených sil. Spojené státy přivítaly změnu vlády a vyzvaly novou guatemalskou vládu, aby se nemstila Arbenzovi. Pak tam Amerika rozmístila svoje bombardéry. Roku 1999 americký prezident Bill Clinton přiznal zapojení zpravodajských služeb USA v porušování zákona v nedávno ukončeném vnitřním ozbrojeném konfliktu v Guatemale. Šéf Bílého domu to řekl v guatemalském hlavním městě, kde byl v průběhu jeho cesty po Střední Americe. Podpora zpravodajskými službami USA guatemalské armády podílející se na brutální a trvalé represi byla chybou ze strany USA, která by se neměla opakovat, řekl Clinton. Clinton učinil vyhlášení v reakci na opakované výzvy guatemalských obránců lidských práv s cílem otevřít přístup do tajných archívů amerických tajných služeb pro zjištění role Washingtonu a guatemalské armády ve špinavé válce, které byla provázená ozbrojeným konfliktem v Guatemale. V nedávno zveřejněné zprávě z guatemalské „Komise Pravdy“ se píše, že USA opakovaně zasahovaly do vnitřních záležitostí Guatemaly v době konfliktu. Takže CIA přímo i nepřímo podporovala některé nezákonné operace vlády proti povstaleckým sílám. Až do poloviny 80. let, americká vláda vyvíjela tlak na guatemalské orgány, aby zachránily nespravedlivou sociální a ekonomickou strukturu v zemi. Podle Komise Pravdy, v průběhu 36 leté občanské války v Guatemale, která skončila v roce 1996 podepsáním mírové dohody mezi vládou a povstalci. Zabitých nebo nezvěstných lidí je víc jako 200 000. V průběhu ozbrojeného konfliktu existovala celá řada vážných porušení zákona a za většinu z nich je odpovědná armáda a zpravodajské služby.

1956 – Americká vojenská pomoc tibetským povstalcům proti Číně. Militanti se cvičili v zámořských základnách CIA a tam jim dodali i zbraně a vybavení.

1957 – 1958 – Indonésie. Stejně jak Nasser i Sukarno byl jedním z vůdců třetího světa a udržoval neutralitu v období studené války. Několikrát navštívil SSSR a Čínu, znárodnil holandský majetek, odmítl zakázat komunistickou stranu a rychle rozšiřoval svůj vliv mezi voliči. To všechno podle Spojených států sloužilo jako špatný příklad pro ostatní rozvojové země. Aby se zabránilo šíření špatných myšlenek v zemích třetího světa, CIA začala utrácet spoustu peněz za volby, byl zpracovaný plán atentátu na Sukarna kterého vydírali vykonstruovaným porno filmem a pomocí opozičních důstojníků byla zahájená válka proti jeho vládě, ale nebyla úspěšná.

1958 – Libanon. Okupace země a boj proti rebelům.

1958 – Konfrontace s Panamou.

1958 – Americká vojenská pomoc rebelům na ostrově Quemoy v boji s Čínou.

1958 – V Indonésii začíná povstání, které CIA připravovalo už od roku 1957. Američani poskytovali protivládním rebelům vojenskou pomoc bombardováním a poradenstvím. Po tom, co bylo sestřelené americké letadlo se CIA stáhla a povstání selhalo.

1959 – Amerika napadne Laos, začínají první střety amerických vojáků ve Vietnamu.

1959 – Haiti. Potlačení lidového povstání proti proamerické vládě.

1960 – Ekvádor. Potom, co Jose Maria Velasco byl zvolen prezidentem Ekvádoru a odmítl se podrobit americkým požadavkům na přerušení všech vztahů s Kubou, uskutečnili Američani několik vojenských operací. Podporují všechny protivládní organizace, jsou i krvavá provokace, ale ty se připisují vládě. Nakonec Američani zorganizovali převrat a k moci se dostane agent CIA Carlos Arosemana. Amerika si brzo uvědomí, že prezident není dost přátelský k Washingtonu a snaží se vyvolat další převrat. V zemi začaly nepokoje, které byly potlačené pod americkým vedením. K moci se dostala vojenská junta, která začala teror v zemi, Volby byly zrušené a začalo pronásledování oponentů a komunistů. USA byli velmi spokojení.

1960 – Americké síly přijíždí do Guatemaly, aby se zabránilo svrhnutí loutkové vlády USA. Pokus o převrat selhal.

1960 – Podpora vojenského převratu v Salvadoru.

1960 – 1965 – Kongo / Zair. V červnu 1960 se Lumumba stal prvním premiérem Konga od získání nezávislosti. Belgie si ale ponechala kontrolu nad nerostným bohatstvím v Katangu a významní úředníci Eisenhowerové správy měli své finanční zájmy a spojení v této provincii. Na slavnostním ceremoniálem při příležitosti Dne nezávislosti Lumumba vyzval lidi k ekonomickému a politickému osvobození. Po 11 dnech Katanga vystoupila. Brzy byl Lumumba svržený ze svého postu s pomocí USA a v lednu 1961 se stal obětí teroristického útoku. Po několika létech občanské války se k moci dostal Mobutu spojený s CIA, který vládl zemi víc jak 30 let a stal se miliardářem. V této době byla míra korupce a chudoby v této zemi bohaté na suroviny v takových rozměrech, že dokonce zarazila i velitele CIA.

1961 – 1964 – Brazílie. Po příchodu prezidenta Goularta byla země na cestě k nezávislé zahraniční politice, obnovila vztahy se socialistickými zeměmi, vystoupila proti blokádě Kuby, omezila příjmy z vývozu TNC, znárodnila dceřiné společnosti ITT a pokračovala v realizaci ekonomických a sociálních reformách. Navzdory skutečnosti, že Goulart byl velký statkář, Spojené státy ho obvinily z dominance komunistů ve vládě a byl sesazen ve vojenském převratu. V nejbližších 15 letech vládla vojenská diktatura. Kongres byl zavřený, politická opozice rozprášená, v soudnictví vládla tyranie a kritika prezidenta byla nezákonná. Odbory byly kontrolované vládou, protesty potlačila policie a armáda. Mizeli lidé, dominovaly eskadry smrti, kult neřestí a divoké mučení. Tohle vše se stalo neoddělitelnou součástí vládního programu morální rehabilitace. Brazílie přerušila vztahy s Kubou a stala se jedním z nejspolehlivějších spojenců USA v Latinské Americe.

1961 – Američané zabijí prezidenta Dominikánské republiky Rafaela Trujilla, kterého sami přivedli k moci v 30. letech. Diktátor nebyl zavražděn protože otevřeně loupil ale proto, že jeho drsná politika působila hodně škody americký společnostem.

1961 – Kuba. V roce 1961 měla CIA k dispozici rozpočet 560 000 dolarů který šel na financování skupiny „Mongoose“, která zorganizovala bombardování kubánských hotelů a dalších objektů. Napadala dobytek a polnohospodářské pěstování. Do cukru vyvezeného z Kuby přidávala toxické chemikálie. Na začátku roku 1961 zrušily Spojené státy diplomatické vztahy s Kubou a vyhlásily ekonomickou blokádu. V dubnu zorganizovaly ozbrojený útok kubánských kontrarevolucionářů v Zátoce sviní.

1962 – Guatemalský diktátor Miguel Ydigoras Fuentes potlačí s pomocí Američanů ozbrojené povstání, stovky lidí jsou nezvěstní, rozšiřuje se mučení a zabíjení, země upadla do teroru.

1963 – El Salvador. Zničení disidentů s protiamerickými názory.

1963 – 1966 – Dominikánská republika. V roce 1963 byl demokraticky zvolený nový prezident Bosch. Vyzval zemi k pozemkové reformě, k zabezpečení lidí levným bydlením, k mírnému znárodnění podniků a omezení nadměrného využívání země zahraničními investory. Boschovi plány byly považované za začátek socialismu a to naštvalo Spojené státy. V září 1963 byl Bosch svržený při vojenském převratu se souhlasem Spojených států. Když po 19 měsících vypuklo povstání a vytvořila se hrozba návratu Bosche k moci, Spojené státy poslaly na pomoc 23 000 vojáků na jeho potlačení.

1963 – Američané aktivně pomáhají straně v Iráku zničit všechny komunisty v zemi. S pomocí CIA se Saddám Husajn dostal k moci a potom bojoval s Amerikou nenáviděným Iránem.

1964 – Krvavé potlačení panamských národních sil, které požadovaly vrácení práv k Panamskému průplavu.

1964 – Amerika podporuje vojenský převrat v Brazílii, vojenská junta svrhla zvoleného prezidenta Joao Goularta. Režim Generála Castelo Branca je považovaný za jeden z nejkrvavějších v dějinách lidstva. Eskadry smrti vycvičené CIA mučili a vraždili každého, kdo byl považován za politického soupeře Branca, hlavně komunisty.

1964 – Kongo (Zair). Amerika podporuje příchod k moci diktátora Mobutu Sese Seko, který se později stal známým svojí krutostí. Ve zničené zemi nakradl miliardy dolarů.

1964 – 1974 – Řecko. Dva dny před volbami v srpnu 1967 se v zemi konal vojenský převrat. Mělo se zabránit příchodu k moci George Papandreoua. Intriky ze strany americké armády a CIA které byly v Řecku začaly hned po jeho zvolení do funkce v dubnu 1964. Po převratu bylo zavedeno stanné právo a cenzura. Začalo zatýkání, vraždění a mučení. Počet obětí v průběhu prvního měsíce panování černých plukovníků pod záminkou záchrany národa od komunistického převratu dosáhl 8 000 lidí.

1965 – Indonésie. Tady proběhlo znárodnění ropy a Washington a Londýn reagovali vyvoláním převratu, při kterém byl dosazený diktátor generál Suharto. Diktatura stála život asi 500 000 lidí. V roce 1975 Suharto obsadil Východní Timor a zničil třetinu populace a a z ostrova udělal obří hřbitov. „New York Times“ pojmenoval tuto tragédii „jedním z nejdivočejších masakrů v moderních politických dějinách. Na tuhle už někdo nevzpomíná.

1965 – Vojenská pomoc proamerickým vládám Thajska a Peru.

1965 – 1973 – Vojenská agrese proti Vietnamu. Ve válce bylo zabito 250 000 dětí, 750 000 jich bylo zraněných a zmrzačených. Bylo shozeno 14 000 000 tun bomb a min. To se rovná asi 700 hirošimským atomovým bombám a je třikrát větší než váha bomb použitých ve druhé světové válce. Vietnamská válka stála život 58 000 amerických vojáků, většinou branců, zraněných bylo 300 000. Desítky tisíc lidí spáchalo sebevraždu v následujících létech, nebo byli duševně i morálně zničení svojí vojenskou zkušeností. V roce 1995, 20 let po porážce amerického imperialismu vietnamská vláda oznámila obrovské množství lidí zabitých ve válce. 4 000 000 vietnamských civilistů a 1 100 000 vietnamských vojáků. Současně se dělala vynucená urbanizace včetně vyhnání rolníků z půdy bombardováním. V neslavně známém masakru v My Lai v roce 1968, američtí vojáci zabili 500 civilistů. Mezi květnem a listopadem 1967 se četa, známá jako „Tiger Force“ přehnala přes centrum Vietnamu a přitom umučila a pozabíjela neznámý počet civilistů. Ve Vietnamu byly prováděné krvavé operace jako „operace Phoenix“, které dosáhly vrcholu roku 1969, kdy bylo téměř 20 000 vietnamských partyzánů a jejich příznivců zavražděných eskadrami smrti, organizovanými Spojenými státy. Četa přešla asi přes 40 vesnic a mino jiného spáchala útok a 10 starých farmářů  v údolí Song 28. června 1967 a házela granáty na ženy a děti do třech podzemních úkrytů v okolí Chu Lai v srpnu 1967. Vězni byli mučeni a popravováni a jejich uši a kůže vojáci měli jako suvenýry. Jeden voják z „Tiger Force“ usekl hlavu dítěti, aby si vzal náhrdelník z krku a lidé byli zabíjeni kvůli zlatým zubním korunkám. Bývalý velitel čety, seržant William Doyle, vzpomíná:

„Zabili jsme všechny které jsme potkali. Bez ohledu na to, jestli to byli civilisté. Neměli tam co dělat.“

Rolníci byli zabíjeni když odmítli jít do tranzitního centra, které americké ministerstvo zahraničí kritizovalo v roce 1967 pro nedostatek potravin a přístřeší. Obklopené betonovými zdmi a ostnatým drátem byly tyto tábory v podstatě vězením. Když bývalý lékař čety Larry Kottinghem popisoval extrémní krutost, která se projevovala vůči rolníkům, tak řekl, že to bylo tehdy, když všichni nosili náhrdelníky u uřezaných uší. Armádní vyšetřování, která trvalo 4 roky a začalo se v roce 1971 z 30 obvinění ze zločinů proti mezinárodnímu právu, včetně porušení ženevské smlouvu z roku 1949, tak ani jeden z těch lidí nebyli dokonce ani obvinění. Jediným potrestaným byl seržant kvůli kterému bylo vyšetřování zahájeno, protože podal zprávu o stětí hlavy dítěti. Až do dnešního dne odmítá USA odtajnit tisíce zpráv, které by mohly vysvětlit, co se stalo a proč byl případ uzavřen. 11. září 1967 armáda USA začala operaci  „Wheeler“. Pod velením podplukovníka Geralda Morse, „Tiger Force“, tři divize napadly desítky vesnic v provincii Quang Nam. Úspěch operace byl měřený počtem usmrcených Vietnamců. Harold Fisher, bývalý zdravotník vzpomíná, že šli do vesnice a prostě na každého stříleli. Nepotřebovali ani žádnou výmluvu. Pokud tam byli, tak zemřeli. Na konci kampaně článek ve vojenských novinách Stars and Stripes chválil Sama Ibarra z Tiger Force za tisíce zabitých v průběhu operace Wheeler. Téměř 500 000 veteránů z Vietnamu se léčilo na posttraumatické stresové poruchy. Jeden voják z „Tiger Force“, Douglas Teeters, užíval antidepresiva a prášky na spaní kvůli denním a nočním můrám, protože nemohl vymazat obraz zastřelených rolníků, zatím co oni mávali letáky které jim shodily americké letadla. Tohle nebyly výjimečné případy, ale každodenní zločiny při plném vědomí velitelů na všech úrovních. Veteráni povídali o tom, jak oni osobně znásilňovali, řezali uši, hlavy, svazovali pohlavní orgány dráty od polních telefonů a pouštěli proud. Vyhazovali lidi do vzduchu, bez rozdílu stříleli na civilisty, srovnávali vesnice se zemí v duchu Chinggiskhana, zabíjeli zvířata a psy pro zábavu, trávili zásoby potravin a pustošili zemi Jižního Vietnamu, když nebudeme počítat obvyklá zvěrstva války a devastaci způsobenou bombardováním. Průměrný věk amerického vojáka ve Vietnamu byl 19 roků.

1966 – Guatemala. Američani dosazují svoji loutku Julia Cesara Mendeza Montenegro do vlády. Američtí vojáci vstoupili do země a uspořádali hromadné masakry Indiánů které považovali za možné povstalce. Byly zničené celé vesnice. Proti rolníkům se aktivně používal napalm. Po celé zemi mizí lidé. Aktivně se používá mučení na které místní policii vyškolili američtí experti.

1966 – Vojenská pomoc proamerické vládě Indonésie a Filipín. Navzdory krutosti represivnímu režimu Ferdinanda Marcosa na Filipínách (60 000 osob bylo zatčených z politických důvodů a vláda oficiálně zaměstnávala 88 expertů na mučení), George Bush Sr. o několik roků později pochválil Marcosa za dodržování demokratických zásad.

1967 – Když Američani viděli, že ve volbách v Řecku může vyhrát pro ně nevhodný George Popandreous, tak podpořili vojenský převrat, který na 6 roků ponořil stát do terorizmu.

1968 – Bolívie. Lov na slavnou revoluční gardu Che Guevaru. Američané ho chtěli naživu, ale bolívijská vláda se tak bála mezinárodního protestu, že se rozhodla zabít ho rychle. Che Guevara se ještě za svého života stal legendou.

1970 – Uruguaiy. Američtí experti na mučení učí svoje znalosti používat místní obhájce demokracie proti protiamerické opozici.

1971 – 1973 – Bombardování Laosu. Na tuto zemi bylo shozeno víc bomb jako na nacistické Německo. Na začátku února 1971 americko-saigonské jednotky (30 000), při podpoře amerických letadel z Jižního Vietnamu napadli území v jižním Laose. Eliminace populárního vládce státu Prince Sahouneka, který byl nahrazený americkou loutkou Lol Noloyem, který okamžitě poslal vojáky do Vietnamu.

1971 – Americká vojenská pomoc při revoluci v Bolívii. Prezident Juan Torres byl nahrazený diktátorem Hugo Banzerem, který jako první ze všeho poslal na bolestnou smrt 2 000 jeho politických oponentů.

1972 – Nikaragua. Americké síly vstupují do země kvůli podpoře vlády, příznivé pro Washington.

1973 – Chile. CIA zařídily převrat, aby se zbavily prokomunistického prezidenta. Allende byl jedním z nejvýznamnějších socialistů a snažil se vykonat v zemi ekonomické reformy. Začal proces znárodnění klíčových odvětví ekonomiky, zavedl vysoké daně na činnost nadnárodních korporací a uložil moratorium na zaplacení veřejného dluhu. Důsledkem bylo, že se to vážně dotklo zájmů amerických společností (ITT, Anaconda, Kennecot a další). Poslední kapkou pro USA byla návštěva Chille Fidelem Castrem. V důsledku toho CIA dostala rozkaz uspořádat svržení Allendeho. Je ironií, že pravděpodobně poprvé v historii CIA financovala komunistickou stranu, protože byla mezi hlavního konkurenty Allendeho strany. V roce 1973  armáda, kterou vedl generál Pinochet uspořádala státní převrat. Junta pozastavila ústavu, rozpustila Národní kongres, zakázala politické strany a masové organizace. Způsobila krvavý teror (v kobkách junty bylo zabito 30 000 vlastenců a 2 500 jsou nezvěstní). Junta zrušila sociální a ekonomické úspěchy národa, země se vrátila k latifundalismu, podniky k jejich bývalým majitelů. Nahradila škody zahraničním monopolům. Byly zrušené vztahy se SSSR a jinými socialistickými zeměmi. V prosinci roku 1974 byl Augusto Pinochet vyhlášený prezidentem. Antinárodní a antilidová politika junty vedla k prudkému zhoršení situace v zem, ke zbídačení dělníků, výrazně se zvýšily náklady na bydlení. V zahraniční politice vojensko-fašistická vláda následovala vedení USA.

1973 – Jomkipurská válka. Sýrie a Egypt proti Izraeli. Amerika pomáhá Izraeli zbraněmi.

1973 – Uruguay. Americká vojenská pomoc při převratu, který vedl k totálnímu teroru po celé zemi.

1974 – Zair. Vládě byla zamítnutá vojenská podpora, cílem USA bylo obsazení přírodních zdrojů. Americe nevadí, že všechny peníze si přivlastnil Mobutu Sese Seko, vůdce země. Také jim nevadí, že se aktivně podílí na mučení, věznění oponentů bez soudu a že okrádá obyvatelstvo které hladoví.

1974 – Portugalsko. Finanční podpora pro-amerických sil ve volbách a to kvůli zamezení dekolonizace země, kde po dobu 48 roků vládl fašistický režim loajální USA. Na pobřeží Portugalska se koná cvičení NATO ve velkém měřítku s cílem zastrašit soupeře.

1974 – Kypr. Američané podporují vojenský převrat, které měl vynést k moci agenta CIA Nikosa Sampsona. Ten se však nepodařil, ale toho chaosu využili Turci a napadli Kypr a jsou tam stále.

1975 – Maroko okupuje Západní Saharu za podpory americké armády i když je za to odsuzuje mezinárodní společenství. Odměnou je, že Americe je dovolení umístit svoje vojenské základny v zemi.

1975 – Austrálie. Američané pomáhají nahradit demokraticky zvoleného premiéra Edwarda Vitlema.

1975 – Kambodža. Dvoudenní útok na Kambodžu, kde vláda zadržela americkou obchodní loď. Neoficiální příběh: Američané se rozhodli v zájmu obnovení image nepřemožitelné velmoci uskutečnit reklamní válku i když byla posádka po kontrole bezpečně propuštěná. Přitom odvážné americké jednotky skoro zničili loď kterou zachraňovali, ztratili několik desítek vojáků a několik vrtulníků. Ztráty ze strany Kambodže neznáme.

1975 – 2002 – Pro-sovětská vláda Angoly čelí opozici z hnutí „Unita“, které je podporované Jižní Afrikou a tajnými službami USA. SSSR poskytlo vojenskou, politickou a ekonomickou podporu v organizaci zásahů kubánských vojáků v Angole, poskytlo angolské armádě velké množství moderních zbraní a odeslalo do této země několik stovek vojenských poradců. V roce 1989 kubánské jednotky opustily Angolu, ale občanská válka pokračovala až do roku 1991. Konflikt v Angole skončil až v roce 2002, po smrti trvalého vůdce „Unita“ Jonasa Savimbi.

1975 – 2003 – Východní Timur. V prosinci 1975, den po odchodu amerického prezidenta Forda z Indonésie, který se stal nejcennějším nástrojem Spojených států v jihovýchodní Asii, vojáci Suharto s požehnáním USA napadli ostrov a používali zbraně USA v této agresi. V roce 1989 indonéské jednotky, sledující cíl násilnou anexi Timoru. Zničili 200 tisíc z jeho 600 tisícového obyvatelstva. Amerika podporuje tuto agresi a zamlčuje krveprolití na ostrově.

1978 – Guatemala. Vojenská a ekonomická pomoc proamerickému diktátorovi Lucasovi Garciovi, který zavedl jeden z nejrepresivnějších režimů v zemi. Víc jak 20 000 civilistů bylo zabito při finanční pomoci USA.

1979 – 1981. Série vojenských převratů na Seychelách, malé zemi vedle východního pobřeží Afriky. Přípravy puče a invaze žoldnéřů se zúčastnila Francie, Jižní Afrika a americká rozvědka.

1979 – Střední Afrika. Více jako 100 dětí zabili, když uspořádali protest proti povinnosti nákupu školní uniformy výhradně v obchodech patřící prezidentovi. Mezinárodní společenství odsoudilo zabíjení a vyvíjelo tlak na zemi. V těžkých časech Střední Africe přišly na pomoc Spojené státy, pro které byla tato proamerická vláda výhodná.

1979 – Jemen. Amerika poskytuje vojenskou pomoc povstalcům, aby se zavděčila Saudské Arábii.

1979 – 1989 – Sovětská invaze do Afganistanu. Po četných útocích mudžahedínů na území Sovětského svazu, vyprovokovaných a zaplacených Amerikou, se Sovětský svaz rozhodl poslat vojáky do Afganistanu a udržet tam prosovětskou vládu. Mudžahedíny bojující s oficiální vládou Kábulu, ke které patřil jeden z dobrovolníků ze Saudské Arábie, Usáma bin Ládin, podporuje Amerika. Dá se říct, že bojovali rukama afgánských povstalců. V roce 1989 Sověti opustili Afganistan, kde pokračovala občanská válka mezi znepřátelenými frakcemi mudžahedínů a kmenovými sdruženími.

1980 – 1992 – El Salvador. Pod záminkou zhoršující se vnitřní situaci v zemi, která by mohla přerůst do občanské války. Spojené státy ze začátku rozšířily svoji vojenskou přítomnost v Salvadoru přes nasazené poradce a potom začaly provádět speciální operace s využitím vojensko-špionážního potenciálu Pentagonu a Langley na trvalé základně. Důkazem toho je fakt, že asi 20 Američanů bylo zabito nebo zraněno při nehodách vrtulníků a letadel při vykonávání průzkumných nebo jiných misí nad bojištěm. Existují důkazy o americké angažovanosti v pozemním boji. Válka oficiálně skončila roku 1992. Stála Salvador 75 000 mrtvých civilistů a americké ministerství financí 6 000 000 dolarů, které vzali z kapes daňových poplatníků. Od té doby žádné sociální změny v zemi nenastaly. Hrstka bohatých stále vlastní a řídí zemi, chudí se stali ještě chudšími a opozice se potlačuje eskadrami smrti. Například ženy byly pověšené na strach za vlasy, měly odřezaná prsa, vystřihnuté nitra v genitální oblasti a tu jim nasadili na tvář. Mužům uřezali penis a strčili jim ho úst a děti byly roztrhané ostnatým drátem přímo před očima rodičů. Tohle vše se konalo ve jménu demokracie americkými odborníky a tak každý rok zmíralo několik tisíc lidí. Aktivně se na vraždách podíleli američtí absolventi Graduate School of the Americas, která je známá pro její výcvik mučení a teroristické aktivity .

1980 – Honduras. V Hondurasu fungují vojenské komanda smrti, vycvičené a zaplacené USA. Počet obětí zabitých v této zemi se odhaduje na desítky tisíc. Mnozí důstojníci z týmu smrti byli vyškolení ve Spojených státech. Honduras se změnil na vojenskou základnu USA v boji proti Salvadoru a Nikaragui.

1980 – Irák. Vojenská pomoc kvůli destabilizaci nového protiamerického režimu. Válka trvala 10 let a počet obětí se odhaduje na jeden milión. Amerika protestuje, když OSN se snaží odsoudit agresi. Spojené státy dokonce odstraní Irák ze seznamu zemí, co podporují terorismus. Současně Amerika tajně posílá Iránu zbraně přes Izrael v naději, že se uskuteční pro-americký převrat.

1980 – Kambodža. Pod tlakem USA organizace „World Food Program“ posílá Thajsku potraviny za 12 miliónů dolarů. Tyto potraviny dostanou Rudí Kmérové, to je předcházející vláda  Kambodže, která je zodpovědná za zabití 2 500 000 lidí za 4 roky jejich vlády. Kromě toho Amerika, Západní Německo a Švédsko poskytují stoupencům Pol Pota zbraně přes Singapur, gangy Rudých Kmérů terorizují Kambodžu ještě 10 roků po páde režimu.

1980- Itálie. V rámci „Operace Gladio“ Amerika zprostředkuje výbuch na stanici v Bolognu. 86 lidí je zabito. Cílem bylo zdiskreditovat komunitu ve volbách.

1980 – Jižní Korea. S podporou Američanů bylo zabito tisíce demonstrantů v městě Kwangju. Protest byl, namířený proti používání mučení, masovému zatýkání, zmanipulování voleb a proti americké loutce Chun Doo Hwan.

1983 – Angola. Destabilizační činnost, podpora ozbrojených protivládních sil, teroristické útoky a sabotáže v podnikách.

1984 – Američani sestřelili dvě iránské letadla.

1984 – Amerika financuje protivládní povstalce v Nikaragui. Když kongres oficiálně zakázal převádět peníze do rukou teroristů, CIA klasifikuje finanční prostředky jako tajné. Mimo peněz „Contras“ získávali i účinnější pomoc. Nikaragujci chytili Američany jak pokládají miny ve 3 zálivech, to znamená, že vedli typickou teroristickou činnost. Jednání proběhlo u Mezinárodního soudního dvora, Amerika byla odsouzená na zaplacení 18 miliard dolarů, ale nevěnovala tomu pozornost.

1985 – Čad. Vláda vedená prezidentem Habré, podporovaná Američany a Francouzi. Tento represivní režim používal nejstrašnější mučení, pálení lidí zaživa a jiné techniky zastrašování obyvatel. Elektrické šoky, vložení výfukového potrubí auro člověku do úst, držení v jedné cele s hnijícími mrtvolami a hladomor. Je doložené zničení stovek statků na jihu. Výcvik a financování režimu bylo na Američanech.

1985 – Honduras. USA posílají odborníky na mučení a vojenské poradce pro nikaragujský Contras, kteří jsou známí pro své brutální mučení. Spolupráce Ameriky s vlivnými obchodníky s drogami. Jako kompenzaci dostane Honduraská vláda 231 miliónů dolarů.

1986 – Útok na Libyi. Bombardování Tripolisu a Bengházu. Mnoho obětí. Důvodem byl teroristický útok, který spáchali agenti libyjských tajných služeb na diskotéce v Západním Berlíně, populární mezi  americkými vojáky. V květnu 1986 při cvičení americké flotily byly potopené dvě libyjské vojenské lodě a další byla poškozená. Na otázku novinářů jestli začala válka, mluvčí Bílého domu řekl, že proběhly klidné mořské manévry v mezinárodních vodách. Další komentář už nebyl.

1986 – 1987 –  Válka tankerů mezi Irákem a Iránem. Útoky letectva a námořních sil bojujících stran na ropná pole a tankery. Spojené státy vytvořily mezinárodní síly k ochraně komunikace v Perském zálivu. Tohle bylo začátkem stálé přítomnosti amerického námořnictva v Perském zálivu. Nevyprovokovaný útok USA na iránskou loď v mezinárodních vodách, zničení iránských ropných plošin.

1986 – Kolumbie. Americká podpora proamerického režimu v boji proti drogám. Do Kolumbie bylo přivezené velké množství vojenského materiálu potom, v kolumbijská vláda prokázala svoji loajalitu k USA v sociálních čistkách. Zničení odborových předáků a členů více či méně významných hnutí a organizací, rolníků a nevhodných politiků při očistění země od protiamerických a protivládních elementů. Aktivně se používá mučení. Centrum Pracovníků ztratilo 230 lidí, skoro všichni byli umučení. Jen za šest měsíců čistění bylo zabito více jak 3 000 lidí a pak Amerika sdělila, že Kolumbie má demokratické formy vlády a neporušuje nijak významně mezinárodně uznané lidská práva. Od roku 1988 do roku 1992 bylo z politických důvodů zabito kolem 9 500 lidí včetně 1 000 členů jediné nezávislé politické strany, Vlastenecký svaz a do toho není zahrnuto 313 mrtvých sedláků a 830 politických aktivistů bylo nezvěstných. Do roku 1994 se počet usmrcených osob z politických důvodů rozrostl na 20 000. Následné případy začlenit do boje proti drogám určitě nejde. V roce 2001 se kmen indiánů snažil pomocí klidných protestů nedopustit těžbu ropy na svém území americkou firmou „Occidental Petroleum“. Firma se samozřejmě neptala na povolení a poslala vládní síly na civilisty. Výsledkem bylo napadnutí dvou vesnic v regionu Valle del Cauca, bylo zabito 18 lidí, z toho 9 dětí. Podobný incident se stal v roce 1998 v Santa Domingu. Při pokusu přehradit cesty byly zabity 3 děti a desítky lidí bylo zraněno. 25% kolumbijských vojáků chrání zahraniční ropné společnosti.

1986 – 2000 – Nepokoje na Haiti. 30 roků zde Američanéi podporovali diktaturu rodiny Duvalier, dokud proti nim nevystoupil kněz Aristide. Mezitím CIA tajně pracovala s eskadrami smrti a obchodníky s drogami. Bílý dům předstíral, že podporuje návrat Aristida k moci po jeho svržení v roce 1991. Po více jak dvou létech americká vláda obnovila jeho vládu. Ovšem až potom, co dostala záruku, že nebude pomáhat chudým na úkor bohatých a bude následovat principy tržní ekonomiky.

1987 – 1988 – USA pomáhá Iráku ve válce proti Iránu zbraněmi a bombardováním. Spojené státy a Británie poskytly Iráku zbraně hromadného ničení, včetně smrtícího plynu, kterým bylo otráveno 6 000 civilistů v kurdské vesnici Halabja. Právě tento případ citoval Bush v předválečné řeči na omluvu americké agrese v roce  2003. O skutečnosti, že chemické zbraně byly dodané Amerikou, která chtěla změnit antiamerický režim v Iránu se samozřejmě zapomnělo mluvit.

1988 – Turecko. Vojenská podpora země v čase masových represí vůči nespokojeným lidem s proamerickou vládou. Široko rozšířené používání mučení, včetně mučení dětí, tisíce obětí. Kvůli tomu má Turecko třetí místo ve výšce finanční pomoci USA. 80% tureckých zbraní se kupuje v Spojených státech a USA mají v zemi vojenské základny. Tolik prospěšná spolupráce umožňuje turecké vládě, aby páchala trestné činy bez obav, že „mezinárodní společenství“ přijme protiopatření. Například v roce 1995 byla zahájená kampaň proti kurdské menšině. 3 500 vesnic bylo zničených, 3 milióny lidí zůstalo bez domova a bylo zabito několik desítek tisíc. Ani světové společenství, ani Spojené státy se vůbec neobtěžovaly zajímat se o tuto skutečnost.

1988 – CIA zajišťuje výbuch letadla Panama, které letělo přes Skotsko a bylo zabito stovky Američanů. Tento incident byl přičtený arabským teroristům. Ukázalo se, že pojistky které se vyrábějí v USA a jsou prodávané výhradně CIA a ne Líbyí. Spojené státy několik roků tlačily na Líbyi sankce a ta se nakonec rozhodla přiznat svoji vinu v roce 2003. Mezitím USA jen tak mezi časem bombardovaly města.

1988 – Invaze vojsk USA do Hondurasu kvůli ochraně teroristického hnutí „Contras“, které po mnoho roků útočilo odtam na Nikaraguu. Vojska jsou v Hondurasu dodnes.

1988 – Loď USA „Vincennes“, která v Perském zálivu sestřelila raketou iránské letadlo s 290 cestujícími na palubě, včetně 57 dětí. Letadlo právě vzlétlo a nebylo ani v mezinárodním prostoru, ale nad iránskými teritoriálními vodami. Když se loď „Vincennes“ vrátila na základnu v Kalifornii, obrovský jásající dav ji přivítal s transparenty a balónky, orchestrem a pochodem. Ze samotné lodi zněla z reproduktorů hudba. Hrdiny vítali dělostřeleckou palbou. „Kara-Mürz“ píše o obsahu článků publikovaných v amerických novinách věnovaných sestřelenému iránskému letadlu. Z těchto článků jde hlava kolem. Letadlo bylo sestřeleno s dobrým úmyslem a Bush starší to dorazil, že se nebude nikdy omlouvat za Spojené státy. Později vláda USA  uznala svoji chybu i  nelidské jednání,

1989 – Panama. Ozbrojený zásah v Panamě, zajetí prezidenta Noriegy, který je doteď v americkém vězení. Tisíce lidí bylo zabito v úředních dokladech byl jejich počet snížený na 560. Bezpečnostní rada OSN se povstala proti okupaci. Spojené státy vetovaly rezoluci Bezpečnostní rady a začaly plánovat další záchranné operace. Rozpad sovětského protizávaží vůči všem očekáváním, že tato situace ušetří USA nutnost ukázat bojovnost vedla k tomu, že poprvé do dlouhých letech se Spojené státy mohly uchýlit k síle bez obav před ruskou reakcí.  Ukázalo se, že navrhovaný rozpočet Pentagonu po skončení studené války ze strany Bushovi administrace už bez výmluv ruské hrozby byl ještě vyšší než předtím.

1989 – Američani sestřelily dvě libyjská letadla.

1989 – Rumunsko. CIA se podílí na svržení a vraždě Ceauşescua. Ze začátku s ním Amerika jednala velmi vlídně, protože vypadal jako skutečný konfident v socialistickém táboře. Nepodporoval vstup sovětských vojsk do Afganistanu a bojkot olympijských her roku 1984 v Los Angeles,. Trval na současném rozpuštění NATO a Varšavské smlouvy. Ale na konci 80. roků se ukázalo, že nepůjde cestou zrádců socialismu jako Gorbačov. Navíc tomu překážely stále větší odhalení oportunismu a zrady komunismu, znějící z Bukurešti. V Langley bylo rozhodnuté, že Ceauşescu musí byt odstraněný, samozřejmě bez souhlasu Moskvy to tehdy nešlo. Operací byl pověřený vedoucí oddělení CIA pro východní Evropu, Milton Borden. Teď uznává, že akce na svržení socialistického režimu a odstranění Ceauşesca byla naplánovaná americkou vládou. Prostřednictvím agentur byly západními médiíipuštěné negativní informace o diktátorovi a rozhovor s rumunskými disidenty, kteří utekli do zahraničí. Motivem těchto publikací bylo, že Ceauşescu mučí lidi, krade veřejné peníze a nerozvíjí ekonomiku. Informace na západě měly velký úspěch. Za nástupce byl zvolený Ion Iliescu. Tato nominace vyhovovala Washingtonu i Moskvě. Přes Maďarsko které bylo od socialismu se rumunské opozici dodávaly zbraně. Současně se ve světových televizích byl odvysílaný příběh o vraždách civilistů tajnými agenty rumunské tajné služby „Securitate“ v městě Timisoara, hlavním městě rumunských Maďarů. CIA teď přiznává, že to byla skvělá montáž. Všechny oběti zemřely přirozenou smrtí a mrtvoly byly speciálně převezené do místní márnice, protože nebylo těžké podplatit lidi ze sanitky. Před 15 léty byla poprava bývalého generálního tajemníka Rumunské komunistické strany a jeho manželky Eleny prezentovaná jako projev vůle lidu, kteří svrhli nenáviděný komunistický režim. Teď je však jasné, že to byla další operace CIA.

1989 – Filipíny. Vládě pro boj proti převratu je poskytnutá vojenská podpora.

1989 – Američtí vojáci potlačují nepokoje v Panenských ostrovech.

1990 – Vojenská pomoc guatemalské proamerické vládě v boji proti komunismu. V praxi se to odráží na masových masakrech, do roku 1998 obětmi střetů se stalo 200 000 lidí, jen 1% zabitých civilistů je  protivládních rebelů. Je zničených víc jako 440 vesnic. Desítky tisíc lidí uteklo do Mexika, víc než milión utečenců je ve vnitru země. V zemi se rychle šíří chudoba (1990 – 75% populace), desetitisíce umírají hladem, otvírají se farmy na výrobu dětí, které potom rozřežou na orgány pro bohatých americké a izraelské klienty. Na amerických kávových plantážích lidé žijí a pracují za podmínek jako v koncentračních táborech.

1990 – Podpora vojenského převratu na Haiti. Populární a legitimně zvolený prezident Jean-Bertrand Aristide byl svržený, ale lidé si ho aktivně požadovali zpět. Potom Američani spustili dezinformační kampaň, že je duševně nemocný. Amerikou dosazený generál Prosper Anvil byl nucený utéct na Floridu v roce 1990, kde teď žije v přepychu za nakradené peníze.

1990 – Začíná se námořní  blokáda Iráku.

1990 – Bulharsko. Amerika utrácí 1 500 000 dolarů na financování soupeřů Bulharské socialistické strany ve volbách. Avšak BSS vyhrává. Amerika i nadále financuje opozici. To vede k odstoupení socialistické vlády a nastolení kapitalistického režimu. Výsledek je kolonizace země, zbídačení lidí a částečné zničení ekonomiky.

1991 – Irák. Rozsáhlé vojenské akce proti Iráku, na které se podílí 450 000 vojáků a několik tisíc kusů moderní techniky. Bylo zabito nejméně 150 tisíc civilistů. Úmyslné bombardování civilních objektů na zastrašení obyvatelstva Iráku. Pro první invazi do Iráku Amerika použila následující výmluvy:

Tvrzení vlády USA:

• Irák napadl nezávislý stát Kuvajt
• Husajn vyrábí atomové zbraně a použije je proti Americe.
• Irák nechtěl začít mírové rozhovory a stáhnout vojáky
• zvěrstva irácké armády v Kuvajtě
• použití zbraní hromadného ničení iráckou armádou
• Irák se chystal zaútočit na Saudskou Arábii
• v Iráku není demokracie

Pravda:

• Kuvajt byl po staletí částí Iráku a britští imperialisté ho odtrhli pomocí síly ve 20. létech 20. století podle politiky rozděl a panuj. Žádná země v regionu neuznala tento stát..
• Plány na výrobu atomových zbraní byly v začáteční fázy, pod touto záminkou můžeme bombardovat většinu světa. Jeho záměr zaútočit na Ameriku byl samozřejmě jen výmyslem.
• Když Amerika napadla Irák, mírová jednání byla v plném proudu a irácká armáda opouštěla Kuvajt.
• Nejhorší zvěrstva typu vražd novorozenců dříve popsaných byly vymyšlené americkou propagandou.
• Amerika sama poskytla Husajnovi tyto zbraně.
• Důkazy dodnes nejsou.
• Američané sami dosadili Husajna k moci.

1991 – Kuvajt. Schytal to i Kuvajt, který Američani osvobodili. Stát byl bombardovaný.

1992 – 1994 – Okupace Somálska. Ozbrojené násilí proti civilnímu obyvatelstvu, vraždění civilistů. V roku 1991 byl sesazen prezident Somálska Mohammad Siad Barre. Od té doby je jeho země skutečně rozdělená na Klanová území. Ústřední vláda neovládá celou zemi. Američtí představitelé nazvali Somálsko ideálním místem pro teroristy. Někteří vůdci klanů, jako je Mohammed Farah Aidid spolupracovali s mírovými jednotkami OSN v roku 1992. Ale ne na dlouho. O rok později už s nimi bojoval. Vedoucí představitelé somálských klanů měli vlastní malou, ale velmi pohyblivou a dobře vyzbrojenou armádou. Američani s těmito armádami nebojovali, ale vyhlazovali civilní obyvatelstvo. Yankees ztratili dvě bojové helikoptéry, několik obrněných Hummerů, 18 lidí bylo zabito a 73 zraněno. Zničili několik městských bloků a zabili podle různých odhadů 1-10 000 lidí. V roce 1994, po dvou létech neúspěšných pokusů o obnovu pořádku v zemi, téměř 30 tisíc vojáků z americké armády bylo nuceno se evakuovat. Aidida tehdy nechytili a byl zabit až v roce 1995. Diplomatické vztahy mezi Somálskem a Spojenými státy neexistují. Američani natočili film „Black Hawk Down“, kde seš představili jako hrdinští představitelé Somálců, kteří bojují proti teroristům a tím to skončilo.

1994 – Američané v Somálsku. Po zničení tisíců civilistů americkými vojáky Somálci prokázali svoji vděčnost za pomoc strýci Samovi a tahali jednoho zabitého okupanta ulicemi města. Dosažený účinek byl ohromný. Po odvysílání těchto záběrů v americké televizi v Spojených státech začal velký kravál, proč jim prý pomáhají když to jsou to jsou barbaři.

1992 – Angola. V naději, že získá bohaté zdroje ropy a diamantů, Amerika financuje svého prezidentského kandidáta Jonáša Savimbiho. Ten prohrává. Před a po těchto volbách mu Spojené státy poskytují vojenskou pomoc pro boj s legitimní vládou. V době konfliktu zemřelo asi 650 000 lidí. Oficiální příčina podpory rebelů je boj proti komunistické vládě. V roce 2002 Amerika získala požadované výhodné podmínky pro svoje firmy a ze Savimbiho se stala přítěž. USA po něm chtěly aby zastavil boje, ale on odmítl. V této souvislosti řekl jeden americký diplomat, že „Problém s loutkami je ten, že ne vždy poslechne když taháte za nitku“.  Nakonec se loutka našla a byla zničená vládou Angoly.

1992 – V Iráku se nepodařil proamerický převrat, který měl nahradit Husajna americkým občanem Sa’di Salih Jabr.

1993 – Rusko. Američané pomáhali Jelcinovi zastřelit několik set lidí při útoku na Nejvyšší radu. Trvale kolují nepotvrzené zvěsti o amerických ostřelovačích, kteří pomáhali v boji proti „rudo – fašistickému převratu“. Mimo toho, Američané se postarali o vítězství Jelcina v nebližších volbách, i když pár měsíců před tím ho podporovalo jen 6% Rusů.

1993 – 1995 – Bosna. Hlídky v době občanské války v bezletových zónách, sestřelení letadla a bombardování Srbů.

1994 – 1996 – Irák. Pokus o svržení Husajna pomocí destabilizace země. Ani na den se nezastavilo bombardovaní, lidí umírali hladem a nemocemi kvůli sankcím, stále probíhaly výbuchy na veřejných místech. Za tým účelem Američani používali teroristickou organizaci Irácký národní kongres. Docházelo dokonce k ozbrojeným střetů se silami Husajna, protože Američani slíbili podporu Národnímu kongresu ze vzduchu. Podpora ale nepřišla. Teroristické útoky byly namířené proti civilistům, Američani doufali, že tím vyvolají hněv lidí na režim Saddáma Husajna, který všechno umožňuje. Režim to však dlouho netrpěl a v roce 1996 byla zničená většina INA. Do nové irácké vlády INA nikoho nepustil.

1994 – 1996 – Haiti. Blokáda směřující proti vojenské vládě, vojáci obnovují prezidentskou funkci pro Aristida 3 roky po převrate.

1994 – Rwanda. Příběh je temný, jak hodně se teprve ukáže, ale něco říct můžeme. Pod vedením agenta CIA Jonasa Savimbiho bylo v zemi zabito asi 800 000 lidí. Ze začátku byli hlášeny 3 milióny, ale v průběhu let se počet snižuje. Řeč je o etnické čistce, zničení národa Hutu. Velmi dobře ozbrojený kontingent OSN, který byl v zemi a neudělal nic. Jak je v tom namočená Amerika a jaké cíle sledovala, to zatím nevíme. Víme však, že armáda Rwandy, která se zabývala zabíjením civilistů existuje za peníze z USA a je vyškolené jejich instruktory. Víme, že prezident Rwandy, Paul Kagame, za kterého došlo k hromadným vraždám, získal vojenský výcvik v Spojených státech. Kagame určitě navázal skvělé vztahy nejen s americkou armádou, ale i s americkou rozvědkou. Žádnou zřetelnou výhodu z genocidy Američané nezískali.

1994 – Rusko. První a druhá čečenská kampaň. Už v roce 1995 se objevily zprávy, že někteří Dudajevští militanti byli vyškolení ve výcvikových táborech CIA v Pákistánu a Turecku. USA, jak ho známe, oznámily ropné bohatství Kaspického moře zónou svých životních zájmů a zničily stabilitu na Blízkém východě. Přes sprostředkovatele v této oblasti USA pomáhaly živit myšlenku oddělení severního Kavkazu od Ruska. Jim blízcí lidé s velkými pytli peněz podněcovali Basajevův gang na „džihád“ v Dagestaně a dalších oblastech, kde žijí normální a klidní muslimové. Kromě toho v USA podle údajů na internetové stránce „Federální agentury pro vyšetřovaní“, je 16 čečenských a pro-čečenských organizací. Citát z dánských novin od pana Zbigniewa Brzezinskiho, jedna z klíčových postav studené války, absolutní rusofob Alexandera M. Haig bývalý americký ministr zahraničních věcí a Maxa M. Kampelmana bývalý americký velvyslanec na konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Navrhli dánské vládě, aby se zdržela od vydání Zakayeva Rusku. V novinách se píše, že znají pana Zakayeva a že s ním pracovali. Vydání pana Zakayeva by vážně ohrozilo rozhodující pokus zastavit válku. Podívejte se, kolik ďáblů bylo vyškoleno v USA. Chattáb, bin Ládin, „Američan“ Chitigov a mnoho dalších. Určitě se tam neučili malování. Je známý skandál s britskou organizací „Helo-Trust“. Teoreticky „Helo-Trust“, která byla vytvořená ve Velké Británii na konci 80. let jako charitativní nezisková organizace měla poskytovat pomoc při odstraňování min z oblastí postižených ozbrojeným konfliktem. Podle svědectví zadržených čečenských povstalců, které poskytli FSB, instruktoři „Helo-Trust“ od roku 1997 vyškolili víc jak sto specialistů na miny a výbuchy. Je známé, že financování „Helo-Trust“ vykonává Britské ministerstvo pro mezinárodní rozvoj, Ministerstvo zahraničí Spojených států, Evropská unie, vlády Německa, Irska, Kanady, Japonska, Finska a soukromé osoby. Navíc ruská agentura kontrarozvědky zjistila, že zaměstnanci „Helo-Trust“ se aktivně podíleli na shromažďování zpravodajských informací na území Čečenska v oblasti sociálně-politických, ekonomických a vojenských záležitostí. Jak víte, americký systém GPS je používaný ruskou armádou kvůli nedostatku financování svých vlastních podobných projektech. Signál byl v době vojny v Čečensku úmyslně vypnutý, to zabránilo ruským vojákům zničit vůdce rebelů pomocí tohoto systému. Je také známy případ, že výš uvedený Brzezinski veřejně vyhlásil v médiích, že se Rusko chystá použít chemické zbraně proti čečenským civilistům. Zároveň ruští vojáci zachytili vysílaní čečenských rebelů,  kteří se zmocnili velkých zásob chlóru a byli připravení použít je proti vlastním civilistům a tento zločin hodit na ruskou armádu. Spojitost je jasná. Mimochodem, právě Brzezinski vymyslel jak vtáhnout Sovětský svaz do Afganistánu, právě on sponzoroval bin Ládina, právě on se proslavil výroky že pravoslavné náboženství je hlavním nepřítelem Ameriky a Rusko je zbytečná země. Takže pokaždé, když Čečenci berou jako rukojmí ruské děti nebo nechají vybouchnout vlak, není pochyb o tom, kdo za tím stojí.

1995 – Mexiko. Americká vláda sponzoruje kampaň proti Zapatistům. Pod rouškou boje proti drogám jde o boj o území, která jsou atraktivní pro americké společnosti. Pro zničení místních lidí se používají vrtulníky s kulomety, raketami a bombami. Gangy vycvičené CIA zabijí populaci a používají mučení. Několik dní před začátkem roku 1994 některé indiánské komunity varovaly mexické orgány, že v prvních dnech kdy vstoupí v platnost smlouva NAFTA zorganizují povstání. Vláda jim nevěřila. Na Silvestra stovky indiánů v černých maskách se starými puškami hlavní město Chiapas, okamžitě zajali telegraf a představili se světu jako Zapatistská armáda národního osvobození. Jejich vojenským velitelem, který hovořil k tisku, byl nějaký subkomandant Marcos. V době prvních dní války vyšli indiáni po celé zemi do ulic a požadovali nechat povstalce na pokoji. Podporu indiánům vyjádřili také veřejné organizace na celém světě. Vláda oznámila příměří a touhu jednat s rebely. Po celou dobu rokování se buď vedly nebo přerušovaly, ale vzbouření indiáni zůstali v hlavním městě, v několika velkých městech a na dalších územích v sousedních státech. Jejich hlavním požadavkem bylo poskytnutí indiánům legitimní širokou regionální autonomii.

1995 – Chorvatsko. Bombardování letišť Srbské Krajinky před postupem Chorvatů.

1996 – Island. 17. června 1996 Let 800 letecké společnosti TWA explodoval na noční obloze nedaleko Long Islande a spadl do Atlantického oceánu – všech 230 lidí na palubě zahynulo. Existuje důkaz, že Boeing byl sestřelen raketou USA. Motivace tohoto útoku není známá, jednou z hlavních verzí je chyba při tréningu a odstranění nežádoucích osob na palubě letadla.

1996 – Rwanda. 6 000 civilistů bylo zabito vládními jednotkami, které jsou vyškolené a financované Amerikou a Jižní Afrikou. V západních médiích byla tato událost ignorovaná.

1996 – Kongo. Americké ministerství obrany se tajně zúčastnilo války v Demokratické republice Kongo. Do tajné operace Washingtonu v KDR byli zapojené americké společnosti, jedna z nich je spojená s bývalým americkým prezidentem Georgem HW Bushem. Měli tam ekonomické zájmy v těžebním průmyslu. Pro zachování důvěrných informací používala soukromé vojenské specialisty. Washington pomohl Rwandě a Konžským povstalcům svrhnout diktátora Mobutu. Potom Američani podpořili rebely, kteří začali válku proti zesnulému prezidentovi Laurent-Desire Kabilovi, když v roce 1998 režim Kabila začal sužovat zájmy amerických  těžebních společností. Když Kabila získal podporu jiných afrických zemí, Spojené státy změnily svoji taktiku. Američtí speciální agenti začali trénovat jako odpůrce Kabila – Rwanďanů, Uganďanů a Burundianďanů a jejich stoupence – Zimbabwe a Namibije.

1997 – Američani uspořádali sérii bombových útoků kubánských hotelech.

1998 – Sudán. Američani zničili raketovým úderem farmaceutickou továrnu, když vyhlásili, že vytváří nervový plyn. Protože tahle továrna vyráběla 90% léků v zemi a import ze zahraničí Američani samozřejmě zakázali, výsledkem raketového útoku byla smrt desítek tisíc lidí. Prostě je nebylo čím léčit.

1998 – Irák. 4 dny aktivního bombardování Iráku potom, co inspektoři prohlásili, že Irák nebyl dostatečně kooperativní.

1998 – Afganistán. Útok na bývalé výcvikové tábory CIA, které používal islámské fundamentalistické skupiny.

1999 – Jugoslávie. Přes pohrdání pravidly mezinárodního práva, obcházení OSA a Bezpečnostní rady, USA silou NATO začaly kampaň 78-denního bombardování suverénního státu Jugoslávie. Agrese proti Jugoslávii která proběhla pod záminkou zabránění humanitární katastrofy, způsobila největší humanitární katastrofu v Evropě od druhé světové války. Víc jako 32 000 bojových vzletů, byly použité bomby s hmotností 21 000 tun, to odpovídá čtyřnásobku síle atomové bomby shozené na Hirošimu. Víc jak 2 000 civilistů bylo zabito, 6 000 zraněno a zmrzačeno, víc jako 1 000 000 zůstalo bez přístřeší a 2 000 000 bez zdroje příjmů. Bombardování zničelo výrobní kapacitu a infrastrukturu každodenního života Jogoslávie. Vedlo to ke zvýšení nezaměstnanosti na 33% a 20% obyvatel se dostalo do chudoby. Ekonomické ztráty vystřelily do výšky 600 000 000 dolarů. Jugoslávie stejně jako celá Evropa utrpěla dlouhotrvající škody na ekologiském prostředí. Z důkazů shromážděných tribunálem pro vyšetřování amerických válečných zločinů v Jugoslávii, které předsedal bývalý americký generální prokurátor Ramsey Clark je zřejmé, že CIA vyzbrojila a financovala gangy Albánských teroristů (tzv. Kosovská osvobozovací armáda) v Jugoslávii. Na účely financování bojovníků KLA CIA vytvořila dobře organizovanou kriminální strukturu pro obchod s drogami v Evropě. Před začátkem bombardování Srbska vláda poskytlo NATO mapu Jugoslávie, kde byly vyznačené objekty nepodléhající bombardování, protože to by způsobilo ekologickou katastrofu. Cyničtí Ameračani začali bombardovat právě ty objekty, které byly uvedené na mapě. Například ropnou rafinérii Pančevo bombardovali 6 krát. V důsledku toho se do životního prostředí uvolnilo velké množství toxického plynu fosgénu, 1 200 t vinylchloridu, 3 000 t hydroxidu sodného, 800 t kyseliny chlorovodíkové, 2 350 t kapalného amoniaku a 8 t rtuti. Toto všechno šlo do země. Půda byla otrávená. Podzemní vody, hlavně v centru města Novi Sad, obsahují rtuť. Jako výsledek bomb NATO s atomovým jádrem začala nemoc Gulf syndrom, děti se rodí jako monstra. Ekologoé Západu, předeevším Greenpeace, úpně mlčí o zvěrstvech americké armády v Srbsku.

2000 – Převrat v Bělehradě. Američané nakonec svrhli nenáviděného Miloševiče.

2001 – Invaze do Afganistanu. Typický program Američanů, mučení, zakázané zbraně, hromadné zabíjení civilistů, ubezpečení o blížící se rekonstrukci země, používání ochuzeného uranu a nakonec vycucání důkazů z prstu.

2001 – Američani se honí po celé Makedonii za albánskými teroristy Kosovské osvobozovací armády, kteří byli vyškolení a vyzbrojení samotnými Američany v boji proti Srbům.

2002 – Amerika přiváží vojska na Filipíny, protože mají strach z občanských nepokojů.

2002 – 2004 – Venezuela. V roce 2002 se uskutečnil proamerický státní převrat, opozice nelegálně svrhla populárního prezidenta Huga Cháveze. Hned další den začalo lidové povstání na podporu prezidenta. Chávez byl zachráněný z vězení a vrátil se na svůj post. Teď tam probíhá boj mezi opozicí, podporovaný vládou a Američany. Venezuela je bohatá na ropu. Není tajemstvím, že Hugo Chávez byl nejlepším přítelem kubánského vůdce Fidela Castra. A Venezuela je jednou z mála zemí, které otevřeně kritizovala americkou zahraniční politiku. Například v dubnu 2004 ve svém projevu na shromáždění při příležitosti výročí vojenského převratu v zemi Chávez řekl, že moc ve Washingtonu uchopila imperialistická vláda, která v zájmu dosažení svých cílů je připravena zabíjet ženy a děti.

2003 – Protiteroristické operace na Filipínách.

2003 – Irák.

2003 – Libérie.

2003 – Sýrie. Jak už to bývá v záchvatu vášně, USA začne ničit obětní zemi, ale i okolní země. 24. června Pentagon oznámil, že možná zničily Saddáma Husajna anebo jeho nejstaršího syna Udaya. Podle vedoucího americké armády dron Predátor zasáhl podezřelý konvoj. Jak se ukázalo, při honbě za představitelem bývalého iráckého režimu, americká armáda působila v Sýrii. Americká vojenská jednotka uznala střet se syrskou pohraniční stráží. Ze vzduchu kryla přistání parašutistů  letadla a vrtulníky.

2003 – Převrat v Gruzii. Přímou pomoc gruzínské opozici poskytl americký velvyslanec c v Tbilisi, Richard Miles, to znamená, že to bylo se souhlasem Bílého domu. Miles byl už dlouho neslavně známý jako hrobař režimů. Byl velvyslancem v Azerbajdžánu když k moci přišel Hejdar Alijev. Byl v Jugoslávii při bombardování a při svržení Slobodana Miloševiča. Byl v Bulharsku když parlamentní volby vyhrál dědic trůnu Simeon Saxe-Coburg Gotha, který zůstal v čele vlády. Mimo politické podpory, Američani  podporovali opozici i finančně. Například Sorosova nadace přidělila 500 000 dolarů radikální opoziční organizaci Kmara. Financoval i oblíbenou opoziční televizní stanici, která hrála klíčovou roli v podpoře Růžové revoluce a říká se, že poskytoval finanční podporu mládežnické organizaci  za pouliční protesty. Mimo toho podle „Globe and Mail“ právě za peníze Sorosových organizací do Tbilisi na speciálních autobusech z různých míst sváželi opozičníky a uprostřed náměstí před parlamentem byla postavené velká obrazovka, před kterou se shromažďovali odpůrci Ševarnadzeho. Podle dokumentu byla před svržením Ševarnadzeho v Tbilisi speciálně erudované metoda organizování masových protestů v Jugoslávii, která vedla k rezignaci Miloševiča. Polea „Globe and Mail“, prezident Gruzie Michail Saakašvili, který získal právnický titul v New Yorku, osobně podporuje vřelé vztahy se Sorosem. Čečenští rebelové, přejatí do služby gruzínské armády získávají od Sorosa bonus k platu.

2004 – Haiti. Protivládní protesty pokračovaly na Haiti v Průběhu několika týdnů. Povstalci obsadili hlavní město Haiti. Prezident Jean-Bertrand Aristide utekl. Útok na hlavní město Port-au-Prince byl odložený na žádost Spojených států. Amerika přivádí armádu.

2004 – Pokus o převrat v Rovníkové Guinei, kde jsou slušné zásoby ropy. Britská zpravodajská služba MI6, CIA a španělské tajné služby se snažili propašovat do této země 70 žoldnéřů, kteří měli svrhnout režim prezidenta Theodore Nguema Mbasogo Obisango s podporou místních zrádců. Žoldnéři byli zadržení a jejich vůdce, Mark Thatchera (mimochodem, syn samotné Margaret Thatcheroveé) našel útočiště ve Spojených státech.

2004 – Proamerický převrat na Ukrajině.

2008 – Rusko – Gruzie válka.

2011 – Tunis.

2011 – Egypt.

2011 – Libye. Nálety NATO uvrhli tuto kdysi podle afrických standardů prosperující zemi zpět do středověku a co je horší, ponořili ji do války. Západ použil vojenské síly, aby tu nainstalovaly poslušný i když nepopulární režim neschopný si poradit se zakořeněnými náboženskými a kmenovými hádkami, které zemi trhaly na kusy. Libyjská ropa a plyn byly hlavním cílem  intervence NATO ve jménu ušlechtilého cíle osvobození obyčejných lidí od diktatury  plukovníka Kaddáfího.

2011 – Arabské jaro.

2011. Sýrie, současnost.

Na území USA se boje prakticky nikdy nevedly. Skoro nikdo nikdy Ameriku nenapadl. Slavný Harbor (Hawai), který byl napaden Japonci v době druhé světové války, bylo obsazené území, které Američani sami zdevastovali o chvilku později. Jediným útokem na Spojené státy byla válka za nezávislost na Británii na konci 18. století a britský útok na Washington v roce 1814. Od té doby všechen teror pochází ze Spojených států a nikdo nebyl potrestaný.