Neznámá paní to napsala velmi krásně – Proč se mám uskromnit, kupovat pouze nezbytné věci, šetřit na jídle, nepít alkohol, nejezdit na dovolenou, doma se otužovat a mrznout, chodit pěšky 35 km do práce a nejezdit zbytečně autem.

• Marně přemýšlím, proč bych měla obětovat svůj životní standard, když po státu nic nechci.
• Marně přemýšlím, proč si já mám brát u huby, když tenhle stát vyhazuje prachy nás všech do další bezedné díry.
• Marně přemýšlím, proč mám já likvidovat zas svůj život, osobní komfort pro blaho cizích lidí, pro blaho lidí z jiného státu. A povinně!

Jsem možná sobec a je mi úplně u prdele co si kdo o mě myslí

Nikdy jsem nebyla netečná a apatická k ostatním lidem, ale musím konstatovat, že mne čím dál míň zajímá válka a věci s ní spjaté. Zajímá mne můj život, lidi kolem a vzhledem k tomu, kolik smutku a neštěstí vidím kolem sebe, nezbývá mi empatie na ty za hranicemi, protože ty tady nezajímají nikoho.
Poněkud se mi též už zajídá likvidace vlastního způsobu života, pro blaho jiných. Dva roky povinné solidarity, kdy mi kdosi říkal, že já jsem odpovědná za zdraví jiných lidí mi stačila.

Dva roky života plného omezení, ohleduplnosti, nesmyslných opatření, šikany

Já jsem zodpovědná za sebe a život svých blízkých. Nejsem Ježíš Kristus a odmítám nést na zádech břímě celého světa. A už mně to přes veškeré moje nastavení fakt nebaví. Nejsem pokrytec.

Mám toho fakt plné zuby

Cílená likvidace nás všech po všech stránkách. Boj o obyčejné životy nás všech. Nejen, že nás tady ohrožují ekonomicky, psychosociálně, ale ohrožují naší bezpečnost svými provokacemi a likvidují i ty pozitiva v nás samých. Tvoří negace, agresi, zlost.