Mládí jsem prožila a přežila za totáče a když poslouchám mladé lidi a některé svoje vrstevníky tak se nestačím divit. Asi jsem žila někde jinde než oni. Ne že by to byla nějaká hitparáda, ale byl to život který byl v klidu a rozhodně jsme neseděli doma pod nějakou kuratelou. Chodili jsme po diskotékách a když jsme odrostli tak po kavárnách a nakonec po barech. Proč ne. Život byl barevný i když domy byly šedivé a na chodníky nebyly peníze a později jsem tlačila kočárek k našemu dobu bahnem a chodníku se dočkala až když děti chodili po svých. Ano, to je pravda.

Ale kdo z dnešních mladých zná, že se u paneláků slezla večer banda lidí, udělal se oheň, opekli se buřty a pak se zpívalo a povídali a děti si hráli tak dlouho až jsme je v náruči nesli domů. Usínaly špinavé, ale šťastné. Však se to další den napravilo. Byli jsme k sobě slušní a vstřícní. Tak proč se divit, že naše rodiče a staří rodiče po válce volili komunisty. A co jako měli udělat? Západ je hluboce zklamal a osvobození přišlo od Ruska. Co byste dělali v té době vy? To samé. Vděčnost našich lidí byla vysoká a bylo to tak dobře. proč věřit těm co nás zaprodali jak Jidáš Krista.

Byla to naděje na lepší život v míru a hodně naděje se vkládalo do mládeže. Školy jsme měli opravdu na úrovni a nebylo mezi námi negramotných dětí kromě pár z jiného etnika. Ty potom navštěvovali pomocnou školu která jim vyhovovala, protože i oni do školy chodit museli. I ta doba minulá si občas upravila dějiny ve svůj prospěch, ale oproti dnešní době ty byli jen mizerní čučkaři. Děti, co vyrostli v době minulé doteď znají víc než dnešní děti. Možná jsou jim cizí množiny, ale rozhodně vědí každé důležité datum našich dějin. Prostě ve znalostech jim dáme kdykoliv na zadek.

Podle všeho se na nás Německo pořád dělá právo a dělá všechno proto, aby se tak stalo a čeština zmizela v propadlišti času. Napřed nás rozpůlili, pak nám vzali majetky a vrazili je do chřtánu církvi. Rozebrání našeho průmyslu, zemědělství, zdravotnictví a sociální politiku se jim podařili zničit až na atomy. Zůstaly nám jen Benešovi dekrety a holý zadek.

Většina lidí si v roce 1989 nepředstavovala vůbec neuvědomovala, že strká hlavu do chřtánu nenasytného západního kapitalismu a že vše co jsme my a naši rodiče vybudovali prostě sežerou na posezení. Většiny měla nereálné ideály a těšila se na svobodu a podnikání. To ano, ale nikdo si neuměl představit, že naše jmění v podobě obřích továren a zemědělských družstev předáme jak pitomé ovce západu a nezůstane skoro nic. Všechno tohle měl spravovat stát a rozprodávat za děravý groš. Nebo vy jste snad chtěli prodat vodu a rozdat lesy? Já tedy ne.

Největší ráno pro mě byla, když místo Dubčeka se dral na pozici prezidenta Havel. Obrečela jsem to a čekala to nejhorší. Věřím tomu, že za Dubčeka by náš stát nepadl a dál by existovalo Československo. Dubček byl politik a čestný muž a Havel byl tragikomická postavička, která se nikdy neměla stát prezidentem. To je ale kdyby. Prostě dějiny šly svojí cestou a v tom musíme žít a čekat na konec našich zemí. My starší se toho asi nedožijeme, ale to co jsme tu nechali dětem je strašné a jednou nás budou proklínat. Zbrojaři jedou na plno, ekonomové se bojí války a až to propukne, nebude nás Rusko zachraňovat, ale jako střed Evropy padneme na hubu jako první. Jen ukazuji, co se pravděpodobně stane a doufám, že jsem až moc skeptická a že se vše v dobré obrátí.

Z knihy Klause Schwaba:

“Alespoň 4 miliardy ´nepotřebných darmožroutů´ by mělo být vyhlazeno do roku 2050 prostřednictvím válek, organizovaných epidemií, rychle se šířících nemocí a hladomorů. Skupinám, které nepatří k elitě, bude množství energie, stravy a vody regulováno na minimum, počínaje bílým obyvatelstvem západní Evropy a Severní Ameriky a poté i dalším rasám.

Obyvatelé Kanady, západní Evropy a Spojených států budou decimováni rychleji než obyvatelstvo dalších kontinentů, dokud nebude dosaženo ovladatelnější jedné miliardy celosvětové populace, z čehož 500 miliónů budou tvořit čínské a japonské rasy. Jsou vybrané z toho důvodu, že jejich příslušníci jsou již po staletí zvyklí na systematické řízení a podrobují se autoritám bez otázek.”