Hele vy očkovaní, už mě pořádně serete. Ne neočkovaní, ale očkovaní jsou hrozbou pro lidskou společnost. Většina z vás se nechává očkovat pro svoje pohodlí. Cestovat a chodit si kam chcete. Přesto, že je známé, že můžete onemocnět a můžete nemoc roznášet. To není moje tvrzení, ale lékařský poznatek. Tak k čemu to je?

Vy si vycestujete a dotáhnete domů do Česka další a další mutace a znovu nám tu naroste počet nakažených a na koho se budete čumět přes prsty? No na nás co se odmítají očkovat. Víte, že jsou mezi námi i takoví co se očkovat nesmí? A vy normálně sprostě ohrožujete. Jste sobečtí jako prase nad korytem a já toho mám dost. Za vyšplouchání se v moři a prohlídky cizích měst budeme platit. Skončí dovolená a všechno nám zase zatrhnou. Budete čučet doma a poslouchat o tom, jak se musíte zase přeočkovat, protože ty dvě vakcíny byly evidentně málo.

Tím neříkám, že věřím na očkování a smrtelný covid. Ano máme tu chřipku, ale celý život žijeme s viry a žít budeme. No a co? Je to normální a všichni lidé co mají v hlavě mozek to vědí. Vy se necháte naočkovat a mocní toho zneužijí proti těch, co jim na tuhle debilní hru nechtějí přistoupit. Zase nás vrazí do karantény, zavřou nám malé podnikatele a dál budeme krachovat. Už teď jsme zadlužení až po uši a dětem necháváme zdevastovanou zemi, zničený průmysl a odrovnané malé obchody. Však co no. Budeme nakoput v německých supermarketech a živit se tím co nám laskavě prodají za nehorázné sumy mnohonásobně vyšší než u nich doma. Jejich marže jsou amorální a zase to všichni víme a hovno s tím děláme.

Bože, vrať lidem normální chápání světa a vysvětli jim, že šplouchat se mohou na našich přehradách, že zde máme úžasné hory a památky nám závidí celý svět. Tak proč pořád někam lezete a to za každou cenu. Normálně bych napsala jezděte si kam srdce ráčí, ale teď musím napsat seďte doma na prdeli a neserte mě. Ne proto, že byste mohli něco dotáhnout, ale proto, že toho mocipáni využijí pro nám vše. Očkovaných i neočkovaným. Píšu dost jasně pro všechny co tomu pořád nerozumějí?

Znovu, by, co jste podlehli, vy jste ta hrozba. A vy co uvažujete za pětikilo nebo loterii se nechat naočkovat začněte myslet hlavou a ne zadkem. Kvůli vám tu jsou zákazy. Kdybychom se nenechali naočkovat nikdo, zase by šel život dál. Pracovali bychom, cestovali a bavili se. necháváme se kupovat za prebendy a tohle je výsledek. V září to propukne. Děcka zůstanou doma a zase pojedeme v Covidu. Takový je výhled.

Kdo se v tom pozná?

„Pepku, nejdeme na pivo?“

„Nemám ani kačku, můžu chlastat leda tak z fontány.“

„Ty vole Pepku, já myslel, že mě založíš a že si pořádně loknem,“ smutně podotkl Franta.

„Jo, jeden myslel a pak se posral,“ naštval se žíznivej Pepek.

„Ty vole, já mám nápad, jukl Pepek na Frantu. Skočíme do Kaufu na píchnutí tohodle toho, no jak se to menuje. Už vím, vakcina. Dostaneme pětikilo, to bude mít dohromady litr a to se docela dobře vožerem. Taky jsem slyšel nějakýho Kubka jak slibuje lósy. To by byla trefa vyhrát miliónek, To byste byli namazaní imrvére a tetelil se radostí jak to vymyslel.“

Franta na něj chvilku čučel a pak podotkl:

„Hele Pepane já nevím. Nedávno jsem poslóchal nějakýho felčara a ten kecal něco vo tom že po tom můžeme zařvat. To já ještě nechcu.“

Pepek se zaculil a říká:

„Francku vyser se na felčary, protože kecaj. Já zase slyšet že chcípneme když si ju nedáme. Tak je to pade na pade a to je dobrý a už vstávej dem se vožrat.“

Tento prima rozhovor by mi opravdu moc nepomohl v rozhodování jestli ano nebo ne. Díky Bohu jsem byla rozhodnutá už před Pepkem a Frantou. V jednom jim ale dám plně za pravdu. Pokud deset doktorů řekne vakcinovat a deset řekne nevakcinovat, tak pak nevím jak se budou lidé rozhodovat. Doktoři pro nás kdysi byli jistou autoritou a vlastně jsme o tom nemuseli vůbec přemýšlet. Ovšem jen do doby, než se z medicíny stal tvrdý obchod.

Obchodní cestují si u lékařů podávají kliku od dveří a nabízejí hned to a pak zase tohle. Když se mu do toho nechce, přistane na stole pěkně tučné všimné a pak už stojí za to napsat člověku nějaké šmejd který spíš škodí než léčí. Tohle století nám vzalo důvěru v politiky, doktory a kapitalismus. Všechno byla jen iluze a lež a my teď tvrdě doplácíme na naivitu našich lidí kteří měli pocit, že Rusko je jed a Německo med.

Ve vlastní zemi má platit staré, známé pravidlo košile bližší než kabát a tak se v naší zemi chovat. Jak by řekl Donutil – Furt ve střehu. Ano, já jsem pořád ve střehu, protože vím, že nemám v koho vložit důvěru. Pomoc je jen na konci mého ramene. Víru v něco si najde každé sám. Může věřit v Boha, v karmu, v převtělení, ale neměl by nikdy uvěřit v to, že nějaké pracháč to myslí dobře s chudákem. To je pohádka, scifi a utopie dohromady.