Slovanská epopej  Alfons Mucha si přál zachytit dějiny Slovanstva v kolekci obrazů, která by symbolizovala jejich cestu dějinami. S myšlenkou vytvoření Epopeje si pohrával již od doby Světové výstavy v Paříži, nicméně kvůli nedostatku financí musel myšlenku odložit. Po svatbě s Marií Chytilovou se potkal s průmyslníkem Charlesem R. Cranem, který byl ochoten nést veškeré náklady spojené s vytvořením Slovanské epopeje. Mucha se roku 1910 vrátil do rodné země, kde si pronajal část zámku na Zbirohu a zde tvořil Slovanskou epopej, jež mu dohromady zabrala 18 let života. Dokončil ji roku 1928, kdy ji spolu s Charlesem Cranem předal Praze a veškerému Československo československému lidu. Obrazy byly za druhé světové války uloženy od prosince 1943 spolu s obrazy Václava Brožíka ve Slatiňanech, aby jim nehrozilo poškození případným bombardováním. V 50. letech převezeny do Moravského Krumlova, kde byly za pomoci místních občanů restaurovány a od 4. srpna 1963 byly vystaveny na zdejším zámku.

Jiří X. Doležal  „Realita přináší našemu národu příležitost, jak se zbavit jednoho historického prokletí. Vnuk Alfonse Muchy se soudí o vlastnictví celého souboru Slovanská epopej. Doufám, že soud vyhraje, ale pod podmínkou, že si ta nevkusná plátna odveze do Ameriky.  Držím panu Johnovi všechny palce, aby soud vyhrál a odvezl si Slovanskou epopej pryč z České republiky.“

Podle Doležala je Muchovo dílo předstupeň socialistického realismu a nacistického umění a navíc jsou podle něj mizerné kvality  a podle něj je nejlepší se celé Epopeje zbavit a poctil mrtvého malíře větou:

„Protože už je to, sorry, pane Mucho, jenom trapné. Beznadějně a nenávratně out, zasunuto historií ne do muzeí, ale do jejich depozitářů. Očekávat od jejího vystavení nějaký větší zájem diváků je nereálné. Oni ti slovanští hrdinové fakt už nikoho nezajímají.

Dorazil to návrhem vystavit Epopej někde nedaleko Disneylandu, protože do de facto stejné kategorie výtvarné kultury Slovanská epopej patří.

Tak se podívejte koho Doležal z naší historie vlastně uráží. On neuráží jen naše historické osobnosti jako byl Jan Hus, Jan Ámos Komenský či Přemysl Otakar II, ale uráží vše, co je Slovanské včetně našeho jazyka. Člověk, co se stydí za svoje předky by měl ze země hodně rychle vypadnout, nebo aspoň přestat psát takové zhovadilosti.

Slovanská epopej

1. Slované v pravlasti

První obraz celé série zobrazuje slovanského Adama a Evu, kteří se skrývají před nájezdníky. Jejich bílá roucha symbolizují čistotu a nevinnost. To kontrastuje s plameny vesnice, kterou podpálili vojáci v pozadí. Poselství skryté v obrazu sděluje, že v budoucnu musí Slované bojovat za svou svobodu.

2. Slavnost Svantovítova na Rujáně

Tento obraz zachycuje oslavy sklizně na počest pohanského boha Svantovíta. Před ním umírá slovanský bojovník , který je obmotán lipovými listy. Modrobílý proud představuje bojovníkův meč, který si bere bůh, aby chránil budoucnost Slovanů.

3. Chvalte Boha rodným jazykem

V devátém století moravský kníže Rostislav požádal byzantské mnichy Cyrila a Metoděje, aby přeložili části Bible a ostatní liturgie. Tento krok pobouřil německé biskupy a Řím. Cyril a Metoděj jsou vážení moravští svatí a obraz oslavuje jejich skutky.

4. Jitřenka slovanského písemnictví

Období rozkvětu slovanské liturgie na našem území nemělo dlouhého trvání. Po smrti Metoděje byli jeho následovníci nuceni prchnout na dvůr bulharského cara Simeona. Car je obklopen filozofy, spisovateli a učenci. Podstata obrazu je v samotných knihách a svitcích, které symbolizují spojení minulosti s budoucností slovanstva.

5. Přemysl Otakar II král železný a zlatý

Přemysl Otakar II., který vládl mezi lety 1253 až 1278, je jedním z největších panovníků české historie. Je obdivován, jak pro své vojenské úspěchy, tak pro prozíravou štědrost a politické nadání.  Král zamýšlel vytvoření velké slovanské koalice, která by zajišťovala mír pro všechny Slovany.

6. Slovanské zákonodárství

Štěpán Dušan byl významný vojevůdce, který využil pádu byzantského impéria a rozšířil slovanská teritoria směrem na jih. V roce 1346 byl korunován carem v Srbsku a Řeck

7. Jan Milíč z Kroměříže

Jan Milíč z Kroměříže byl významnou osobou 14. století. Pocházel z Moravy, věhlas si však vydobyl v Praze, kde kritizoval excesy tehdejší církve a sloužil chudým. Díky svým skutkům získal spoustu příznivců a následovníků. V roce 1372 vybudoval klášter zasvěcený Máří Magdaléně na místě bývalého nevěstince.

8. Kázání Mistra Jana Husa v kapli Betlémské

Mistr Jan Hus je nejznámější postavou reformistického hnutí, které se na území tehdejších Čech a Moravy utvářelo v 15. století. Jeho myšlenky, za něž byl roku 1415 v Kostnici upálen, přejali jeho následovníci a na jeho počest se celé hnutí jmenuje husitství. Jeho smrt vedla k rozpoutání husitských válek.

9. Schůzka Na Křížkách

Obraz zobrazuje situaci po smrti Mistra Jana Husa, kdy převzal vedení reformistů utrakvistický kazatel Václav Koranda starší. Tento kněz podporoval tzv. přijímání pod obojí způsobou.

10. Po bitvě u Grunwaldu

Počátek 15. století provázely vojenské výboje Řádu německých rytířů do severoslovanských zemí. Jako obranu proti těmto hrozbám uzavírají polský král Vladislav II. Jagellonský a velkokníže litevský Vitold obrannou spojeneckou smlouvu. Ta se pak poprvé uplatňuje v bitvě u Grunwaldu v roce 1410, kdy společná slovanská vojska vybojovala triumfální vítězství.

11. Po bitvě na Vítkově

V roce 1420, v počátečních fázích husitských válek, okupoval císař Zikmund Prahu. Rolnická armáda pod vedením Jana Žižky přitáhla od Tábora Pražanům na pomoc. Husité však byli početně slabší. Proto se opevnili na vrchu Vítkově, kde odolávali německé přesile. V rozhodující okamžik bitvy jim na pomoc přišli pražští měšťané.

12. Petr Chelčický

Tato kompozice, i když velice podobná výjevu po bitvě na Vítkově, zobrazuje zcela jiný motiv husitských válek. Obyvatelstvo se rozhodlo uprchnout k Petru Chelčickému, kazateli víry z lidu a velkému filozofovi.

13. Jiří z Poděbrad, král obojího lidu

V roce 1430 byl Řím nucen uznat husitské nároky a ukončil křížové výpravy do českých zemí. Když si stavy v roce 1458 zvolily za svého panovníka Jiřího z Poděbrad, naskytla se opět příležitost podvolit odkloněné věřící. Nový král se v roce 1462 vydal do Říma pro potvrzení královské moci, toho se mu však nedostalo, a nový panovník se musel vrátit. Za ním zpět pak putoval papežský vyslanec kardinál Fantimus de Valle. V Praze pak před králem přednesl požadavek Vatikánu k opětovnému podrobení pod papežskou stolici. Král rezolutně odmítá se slovy: „Na této zemi není nikoho, kdo je hoden soudit mé svědomí.“

14. Hájení Sigetu proti Turkům Mikulášem Zrinským

V roce 1566 počali Turci invazi do slovanských zemí podél břehů Dunaje skrze uherské pláně. Jejich výboje narazily na tuhý odpor městských hradeb Szigetváru hájených jeho obyvateli pod vedením chorvatského šlechtice Mikuláše Šubiče Zrinského. Nerovný boj se přiblížil k nevyhnutelnému konci a obránci s vědomím bezvýchodnosti své situace se připravují na poslední sebevražedný útok.

15. Bratrská škola v Ivančicích

Náboženské hnutí inspirované Petrem Chelčickým známé jako Jednota bratrská v 16. století přesídlila z Čech na Moravu. V tomto městě počali tisknout první kompletně česky psanou Kralickou Bibli, která je symbolem české národní identity.

16. Jan Ámos Komenský, učitel národů

Po porážce českých stavů na Bílé hoře je české obyvatelstvo nuceno přecházet zpět ke katolictví. Ti, kteří vzdorují, odcházejí do zahraničí. Mezi nejznámější uprchlíky patří Jan Amos Komenský, náboženský vůdce církve bratrské a vášnivý zastánce vzdělání a výuky. Náboženský obsah jeho děl inspiroval mnoho jeho spřízněných vyhnanců o návratu ke svobodě.

17. Mont Athos

Tento obraz vzdává hold pravoslavné církvi, která spojila Slovany s byzantskou kulturou a vzdělaností. Hora Athos zobrazená na plátně je nejposvátnějším místem pravoslavné církve.

18. Přísaha Omladiny pod slovanskou lípou 1894

Ideje jeho tvůrců byly však v tehdejším zřízení pronásledovány. Mucha zobrazuje členy Omladiny, jak skládají přísahu pod korunou lípy.

19. Zrušení nevolnictví na Rusi

Nevolnictví bylo zrušeno v Rusku až v roce 1861. Obraz zachycuje zvěstování vydaného ediktu na Rudém náměstí.

20. Apotheosa z dějin Slovanstva

Závěrečný obraz celé série je navržen jako zastřešení celé ságy zobrazující vizi slovanského triumfu jako příklad pro celé lidstvo. Modrá barva vpravo dole reprezentuje mytické rané období, červená vlevo nahoře indikuje husitské války, černé osoby uprostřed vlevo symbolizují nepřátele Slovanů a dobu útlaku – nájezdy Franků, Avarů, Turků a 300 let trvající útlak po bitvě na Bílé hoře, a nakonec postavy zaplavené žlutou jsou ti, kteří přinášejí vznešenou svobodu, mír a sjednocení mezi národy. Hlavní postavou celého obrazu je muž s rozevřenou náručí, jenž zosobňuje útrapy, které museli Slované snášet během staletí, ale také značí naděje pro novou republiku.