Za 30 let po převratu jsem toho už zažila hodně a ne vždy to bylo příjemné nebo veselé, ale nikdy sem neztratila chuť psát, bojovat, žít. Každý máme nějakou tu podebranou patu co občas pořádně zabolí, ale co tam potom. Však zase nějak bude. Teprve včera jsem pocítila nechuť psát a bojovat za to, čemu věřím. Sice jsem ráno napsala na svoje stránky článek, protože to dělám roky, ale bylo to bez takové té chuti a zájmu jaký cítím vždy, když píšu. Vytratila se ze mne jiskra a na článku je to podle mne znát. Do všeho vkládám emoce, v každém článku jsem já sama a tak to má být. Jinak by byl článek neupřímný, jakoby vylhaný. Člověk musí psát pravdu a musí věřit, že budu zase dobře, pak tomu uvěří možná i čtenář.

I včera jsem napsala zase jen pravdu, ale bez emoční, prostě jen popis toho, co se stalo. Sundali sochu Koněva a dál blablabla. Jindy by mne to naštvalo jako Jirku Černohorského a ječela bych jako ječel on. Ječel, až se mi uši protáčeli dovnitř. Byl v něm náboj a chuť do boje i když byl nasraný jak posraný jetel. Koukala jsem na něj a v duchu si říkala, jestli mu to pořád stojí za to. 30 let burcuje a nic. Pořád stejný bordel, nic se nezměnilo, nezmění a pořád budeme po krk ve sračkách. Bylo vidět, že to nevzdá. Mávla jsem nad tím vším rukou a šla jsem po prvé po dlouhých letech spát ještě před půlnocí. V době, kdy normálně píšu svůj článek na další den.

Probudila jsem se kolem čtvrté ráno zpocená jako myš. Asi jsem noční můry, protože mi bylo blbě, ale v hlavě mi rezonovala slova, JEDEME V TOM SPOLU. Přesně tak, jedeme v tom spolu. Tahle slova mne nakopla a říkala jsem si, zkusím to napsat a uvidím, jestli to bude mít nějaký smysl. Přestala jsem myslet na pitomce co chtějí střílet své sousedy jen proto, že chudáci onemocněli a na ty, co chtějí vydělávat na neštěstí druhých a chovají se jako hyeny. Přestala jsem nenávidět zrzky, protože oni opravdu nemohou za to, že my známe tři zrzky, co nám ničili a ničí život a chovali se a chovají jako hovada. Havel, Minář, Kolář. Posledně jmenovaná krysa přiznala, že si vybrala dobu nouzového stavu schválně a já dodám, že to udělal v době, kdy nemáme šanci dát mu přes hubu. Klidně mne může žalovat, protože v kriminále nepoznám takovou ku.vu jak je on.

Většina z nás v tom opravdu jede spolu a dělá vše proto, aby se v naší zemi žilo dobře. Bohužel, i když nás jsou milióny, neumíme s tím zacházet a necháme se komandovat od hrstky darebáků a psychopatů, kterým jde o peníze a moc. Chci věřit, že i mezi vládnoucími jsou slušní lidí kteří to myslí dobře, protože jinak by už vše postrádalo smysl. Pokud všichni jen budou čekat trpně co bude dál, tak odpověď je jasná. Bude jen hůř a hůř a bude to naše vina. Pokud nás jednou budou potomci proklínat, budou mít proč.