Sedím u televize, poslouchám politickou debatu a u mikrofonu paní ministryně obrany Jana Černochová. A ona s vážnou tváří pronese, že druhou světovou válku rozpoutalo Německo spolu se Sovětským svazem. Málem mi zaskočila káva. Říkám si: no tohle! Čert aby se v té historii vyznal, když ji takhle jednou větou převrátí.

My, co jsme vyrostli na vyprávění našich babiček a dědečků, dobře víme, co provedli Němci. Když se řekne vyhlazené vesnice, totální nasazení nebo koncentráky, běhá nám mráz po zádech ještě dnes. A teď mi má někdo tvrdit, že to rozpoutal někdo jiný než Hitler? Kdepak, děti moje. SSSR měl svoje hříchy, ale první krok do války udělalo Německo.

Ano, Stalin podepsal s Hitlerem pakt, aby koupil čas. Měl rozprášenou armádu, Západ ho nechal ve štychu a tak si chtěl vytvořit nárazník. A rovnou si taky vzal, co mu přišlo pod ruku – východní Polsko, pobaltské státy. Ale to pořád není totéž, jako plánovat a spustit světovou válku.

V pekle by na to měli dvě sochy: jedna obrovská, svítící – Mnichov a Hitlerova chuť po cizím; a někde v koutku malou vitrínku „Molotov–Ribbentrop“ – Stalinova cynická sázka na čas. A kdyby se tam šla podívat paní Černochová, možná by se nestačila divit, jaký je rozdíl mezi agresorem a tím, kdo se snaží přežít.

Takže, vážení čtenáři, když dnes slyšíte, že „válku rozpoutalo i Rusko“, dejte si pozor na jednoduché slogany. Historie není černobílá, ale některé věci jsou pořád jasné: Hitler byl první, Německo začalo a naše rodiny za to krvácely. A kdo tohle popře, tomu by měli čerti připálit polínko pod židli, aby si příště rozmyslel, jaké nesmysly do éteru vypouští.

Autor: Milena Doušková