Prezident republiky má být majákem v bouři. Jenže náš maják zhasíná pokaždé, když mu někdo odpojí poradenskou baterku. Generál, který sliboval pevnou ruku, dnes připomíná spíš papírového čerta – straší jen na plakátech, v reálu čeká na posudek, jestli může vůbec rozhodovat. Když jsem slyšela, že si nechává dělat právní analýzu, zda smí jmenovat Babiše premiérem, myslela jsem, že mi v pekle upadl kotel. Co bude příště? Posudek, jestli může vstát z postele nebo podepsat pohlednici?

Prezident má být ohnivý, rozhodný a s vlastním rozumem. My jsme si nevolili dřevěnou loutku na špagátkách, ale chlapa, který měl mít koule. Místo toho máme úředníka, co si před každým krokem volá na právní help-line. Čert aby to vzal!

Jasně, právo je důležité a poradci se hodí – ale jen jako kotelník, ne jako topič tvého názoru. Hlava státu má mít hlavu, ne call-centrum. Když se prezident bojí vlastního stínu a váhá nad každým krokem, lidé začínají mít pocit, že je celá republika jen dřevěné divadlo a někdo nám z ochozu tahá za nitky.

Takže, pane prezidente: přestaňte papouškovat, přestaňte se bát spálit si prsty. Do pekla se jde s hrdostí, ne s posudkem v ruce. Začněte rozhodovat, nebo předejte žezlo někomu, kdo má odvahu. Občané nejsou ovce ani čerti v kotli – jsou voliči a zaslouží si hlavu státu, která se umí postavit na vlastní nohy a říct: „Tohle rozhodnutí je moje.“

Autor: Milena Doušková