Proč ten smrad z Blízkého východu nikomu na Západě nevadí?

Sedím u počítače a přemýšlím, jestli jsou naši i světoví politici vážně takoví prosťáčci, nebo nás jen mají za úplné hlupáky. Už od roku 1948 je v regionu Izraele a okolních muslimských států neustále dusno. A co dělá „vyspělý“ Západ? Tleská, sype peníze a tváří se, že je všechno v nejlepším pořádku.

Jak se rodí katastrofa u psacího stolu

Pojďme se podívat na to, jak to celé vzniklo. To nebyla náhoda, to byl plán, který od začátku postrádal zdravý rozum. Británie, která tehdy v regionu vládla, se zachovala jako slon v porcelánu. Naslibovala hory doly Arabům za pomoc ve válce, a zároveň podepsala papír (Balfourovu deklaraci), kde slíbila Židům domovinu na tom samém místě.

Jak mohlo někoho v Londýně napadnout, že posadit evropské židovské přistěhovalce doprostřed muslimského světa, na území, kde po staletí žili Palestinci, přinese mír? To nebyl jen nešťastný krok, to byla čistá koloniální arogance. Britové si prostě narýsovali čáry do písku, sbalili si kufry, když začalo téct do tuhého, a nechali tam ty dva národy, ať se mezi sebou třeba vymlátí. Vznik malého Izraele na úkor Palestiny byl v podstatě dar Západu za špatné svědomí z druhé světové války, ale účet za tenhle dar vystavili lidem, kteří s evropským holokaustem neměli nic společného.

Peníze až na prvním místě

Dnes už to není o citech, ale o tvrdém byznysu. Vždycky se říkalo: „Hledej, kam tečou peníze, a najdeš pravdu.“ A kde jsou peníze, tam je vliv. Je fascinující sledovat, jak jsou západní státy ochotné přehlížet úplně všechno, jen aby si nepohněvaly vlivné kruhy, které drží prsty na tepu světového bankovnictví a technologií. Možná je to lobbying, možná jsou to ty pověstné „složky“ s kompromitujícími materiály, které na politiky někdo má. Kdo ví? Ale ten strach z toho říct „dost“ je u našich vůdců až hmatatelný.

Atomovka pro vyvolené

A pak je tu ta velká jaderná hádanka. Celý svět šílí, když si chce Írán postavit vlastní elektrárnu, natož bombu. Uvalují se sankce, hrozí se válkou. Ale že má Izrael pravděpodobně v poušti schovaný jaderný arzenál, o tom se v slušné diplomatické společnosti mlčí. Proč někdo smí a někdo nesmí? Protože ten, kdo má peníze a správné spojence, si pravidla určuje sám.

Je to zkrátka celé prohnilé. A zatímco se my dole hádáme o ideologiích, nahoře se dál vesele obchoduje se zbraněmi a vlivem.

Otázky, na které politici raději neodpovídají:

1. Zaslepenost historie: Jak si Británie a OSN v roce 1947 představovaly, že bude fungovat stát vytvořený na úkor původního obyvatelstva bez jejich souhlasu?

2. Dvojí metr: Proč je jaderný program jednoho státu „strategickou nutností“ a u druhého „hrozbou pro lidstvo“, i když leží ve stejném regionu?

3. Cena spojenectví: Kolik přesně stojí západní podporu fakt, že Izrael dodává ty nejmodernější sledovací technologie a zbraně našim vládám?

4. Vliv lobby: Do jaké míry jsou rozhodnutí našich politiků ovlivněna finančními dary od zájmových skupin a ne zájmy vlastních občanů?

5. Peníze vs. Morálka: Existuje vůbec hranice, za kterou by Západ přestal Izrael podporovat, nebo jsou finanční a mocenské vazby už tak silné, že cesta zpět neexistuje?