Proč byl odstraněn Muammar Kaddáfí? Příliš miloval svou zemi a lid

A kdo tvrdí, že ne, má buď klapky na očích, nebo sám cucá z té jejich bezedné misky.

Podívejme se na Libyi. Muammar Kaddáfí, démonizovaný diktátor – ale v realitě muž, který ze své země udělal něco, co by mu leckterý evropský stát mohl závidět. Přivedl vodu z pouště, zavedl školství a zdravotnictví zdarma, energie bez poplatků, byty pro každého. Gramotnost vyletěla nahoru. A hlavně: ropné bohatství si vzal zpátky domů. Už žádné vysávání cizími společnostmi, které si mastily kapsy na úkor Libyjců. To byla jeho smrtelná chyba. Ne že by vraždil či kradl – ale řekl Západu „ne“.

Libye nepotřebovala pomoc, nepotřebovala dotace, nepotřebovala mezinárodní pány, co rádi přiletí s demokracií v jedné ruce a bombami v druhé. To se neodpouští. A tak přišla propaganda, „humanitární bombardování“ a nakonec lynč. Země, která stála na vlastních nohou, byla rozdrcena.

A teď si sáhněme do svědomí – nepřipomíná vám to něco? Československo 1989. My jsme sice nikoho fyzicky nelikvidovali, ale výsledek? Stejný. Přišli jsme o všechno. Rozkradený průmysl, zničené zemědělství, státní podniky rozprodané za hubičku zahraničním korporacím. A lidé? Ti, co věřili na „ráj západní prosperity“, se probudili do reality. Makáme víc než Němci, platíme víc než Němci, ale vyděláváme polovinu. To je ta jejich „svoboda“.

Čím jsme se provinili? Stejně jako Libye. Nepotřebovali jsme Západ k životu. Byli jsme soběstační, měli jsme průmysl, zemědělství, školství, zdravotnictví. Neříkám, že to bylo ideální – ale bylo to naše. A Západ nás za to potrestal. Převlékl se do šatů zachránce a ve skutečnosti nás přivázal k ekonomickému řetězu.

A dnes? Historie se opakuje. Zase posloucháme, jak musíme obětovat, šetřit, utahovat opasky, platit za války, které nejsou naše, a kupovat předraženou energii. Zase se máme smířit s tím, že jsme jen montovna s levnou pracovní silou. Zase nám cpou do hlavy, že jsme „součást Západu“ – ale rovni si rozhodně nejsme. Jsme jen tržiště a pracovní tábor.

Kaddáfí doplatil na to, že chtěl vlastní cestu. My jsme doplatili na to samé. Rozdíl je jen v metodě. Tam kulky, tady iluze svobody a demokracie. Výsledek? Stejný: vyrabovaná země, zchudlý národ a bohatý Západ.

Dodatek pro ty, co stále věří na zázračný Západ

• Energie: Vyrábíme si levnou elektřinu, ale platíme za ni víc než Němci. Protože jsme poslušně připojeni na „společný evropský trh“. Výsledek? Češi dotují cizí spotřebitele.

• Platy: Němec za stejnou práci dostane dvojnásobek, někde i trojnásobek. U nás? „Buďte rádi, že máte práci.“

• Dotace: Zahraniční firmy dostávají miliardové pobídky a daňové prázdniny, zatímco naše české podniky klekají. Kdo se ptá proč? Nikdo.

• Zemědělství: Místo podpory domácí produkce jsme závislí na dovozu šmejdů, zatímco pole mizí pod solárními panely nebo sklady. Soběstačnost? Ta byla obětována na oltář „společného trhu“.

• Suroviny: Západní firmy těží a profitují, my jsme jen levná dělnická síla. Přesně to, co Kaddáfí odmítl.

Takže kdo ještě věří, že nám Západ chtěl pomoci, ať si sundá růžové brýle. Nechtěl. A nechce. Chce jen, aby z nás kapal pot, aby se tu levně vyrábělo a draze prodávalo. Libye se provinila tím, že chtěla být svobodná a bohatá. Československo se provinilo tím samým. A Česká republika dnes? Je ukázkovým příkladem, jak vypadá poslušný vazal, který ještě děkuje za rány holí.

Závěr

Západ dnes už nepotřebuje tanky, aby nás ovládl. Nemusí nás bombardovat jako Libyi, nemusí posílat vojáky. Stačí mu naše vlastní naivita, naše iluze o „západním ráji“. Stačí, že si sami dobrovolně nasazujeme chomout a ještě se tváříme, jak jsme moderní a svobodní.

Kaddáfí padl, protože chtěl nezávislost. My jsme padli, protože jsme uvěřili pohádkám. A zatímco se plácáme v montovnách a platíme nejdražší energie v Evropě, Západ nám posílá pokrytecké úsměvy a kasíruje.

Vina padá na Západ. Ale vinu neseme i my – za to, že mu to pořád baštíme. Kaddáfí měl odvahu říct NE. Najdeme ji i my?

Autor: Milena Doušková