Marek Benda: Muž, který přirostl k poslanecké židli

Marek Benda je fenomén. Ne proto, že by něco zásadního dokázal, ale proto, že dokázal jedno: držet se poslanecké židle tak urputně, že se z něj stal politický přívěsek, inventář, zkrátka kus nábytku.

Začal tam sedět už v roce 1990. Většina lidí, co se tehdy narodila, už dnes má vlastní děti, splácí hypotéku nebo aspoň ví, co to znamená vydělat si na chleba. Ale Mareček? Ten pořád dřepí. Ne proto, že by byl nepostradatelný. Ale protože nemá jiné řemeslo. Politika je jeho živnost, koníček i dědictví po tatínkovi. Zkrátka rodinný byznys.

Co po něm zůstalo?

Když se ptáte, co po Markovi Bendovi zůstalo, není to zákon století ani školní reforma. Nejsou to nemocnice, školy nebo dálnice. Po Bendovi zůstává jen spousta pozměňovacích návrhů, které většinou sloužily k brzdění a zamlžování. Umí vzít zákon, rozpárat ho, přešít a udělat z něj hadr, který už nikomu nesedí.

Ano, jeho jméno se objevuje v souvislosti s pádem protikuřáckého zákona, nebo u úprav přestupkové legislativy. Ale kdo z lidí, co makají na směny, z toho má něco dobrého? Nikdo. Benda je mistr v přežívání, ne v budování.

Poslanec z povolání

Marek Benda nikdy nemusel řešit, jak zaplatit nájem z platu svářeče, prodavačky nebo zdravotní sestry. On řeší jen to, aby mu nevyklouzla židle. Pamatujete na jeho nářky, jak je těžké uživit děti z poslaneckého platu? Ten pláč by rozesmál i notáře na pohřbu. Benda a realita mají totiž vztah jako čert a kříž.

Ať si někdy zkusí žít za dvacet tisíc čistého. Nebo stát na pásu. Nebo dělat sanitáře. Pak by možná pochopil, proč se lidé cítí podvedení, když slyší, že poslanec, který si žije na sto tisících, se cítí být chudákem.

Antikomunismus po třiceti letech

Nedávno zase Mareček dostal záchvat antikomunismu. Po třiceti letech najednou zjistil, že členství v KSČ je problém. To je jako kdyby se dnes probudil a zjistil, že televize už dávno není černobílá. Není to zásadový postoj, je to jen panika. Panika, že mu někdo podrazí židli. Proto kope kolem sebe, proto by nejraději všechny zakázal, rozprášil a zůstal na své sesle sám.

Důchod ve sněmovně

A tady přichází ironie největší. Marek Benda hlasoval pro odchod do důchodu v 67 letech. To dává smysl – když ví, že jeho vlastní důchod nebude nikdy. Protože až my ostatní budeme stát frontu na léky a vyjednávat s doktory, on tam pořád bude sedět. Důchod bude čerpat rovnou v poslanecké lavici.

A víte co? Ani bych se nedivila, kdyby jednou sněmovnu bourali a našli ho tam sedět, jak zarostl do sedačky. Archeologové pak budou zkoumat fosilii zvanou Benda poslanecký.

Symbol všeho špatného

Možná, že jeho jediný opravdový přínos je varování. Ukazuje nám, co se stane, když necháte jednoho člověka sedět u moci příliš dlouho. Stane se z něj kus nábytku, který žere peníze, ale už neslouží.

Marek Benda není politik. Je to živý důkaz, že systém nefunguje. A jeho rekord v přežívání není důvod k obdivu, ale k zoufalství. Protože dokud budou v politice lidé, kteří nic jiného neumí, nikdy se tahle země neposune dál.

Autor: Milena Doušková