Politici zaseli vítr a sklidili bouři. No, co jiného čekali? Když si roky hrajete na kouzelníky a slibujete německé platy, a přitom z klobouku taháte jen zdražené máslo, tak se nedivte, že lidi začnou dupat jako stádo býků.

Když občan píská na náměstí, politici se tváří, jako by jim někdo rozšlápl oblíbenou hračku. „To je útok na demokracii!“ křičí. Jenže opravdový útok na demokracii je, když vám vládnoucí parta tvrdí, že všechno je růžové, zatímco vy doma přemýšlíte, jestli si můžete dovolit zapnout troubu.

Ano, společnost hrubne. Ale hrubne proto, že nahoře nikdo neposlouchá. Když mluvíte slušně, nikdo vás neslyší. Když dupnete, tak se diví. Inu, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá – jen občas místo ozvěny přiletí vajíčko.

Bouře je hlučná a nepohodlná. Ale má jednu obrovskou výhodu: vyčistí vzduch. A ten náš politický vzduch už smrdí jak třídenní guláš zapomenutý na plotně. Možná je nejvyšší čas otevřít okna a pořádně vyvětrat – jinak se tu všichni udusíme v pachu vlastních slibů.

Autor: Milena Doušková