Nová česká pohádka „Tři klauni“ na slovenských náměstích. Jak říká klasik, když se někdo narodí jako blb, ještě nemusí nutně dělat kariéru. Ale tady se stalo něco víc. Tyhle tři si řekli, že jim Česká jeviště nestačí, a tak vyrazili na slovenské turné dělat chaos a frašku.

Proč se herci, kteří mají hrát na prknech, co znamenají svět, rozhodli politizovat? Je to snad touha po reflektorech, které jim v divadlech pomalu hasnou? Anebo prostě jen nevěděli, co s volným časem? Jisté je, že těmito vystoupeními si vyhnali diváky, kteří na ně kdysi chodili s radostí. Protože příště, až budou vyvolávat potlesk, se jim ozve jen ozvěna vlastní prázdnoty.

Slováci si musí svoje problémy vyřešit sami. Jejich náměstí nepotřebují kompars českých klaunů, kteří neví, kde skončit s fraškou. Dělat divadlo v divadle, to je jejich práce. Dělat divadlo na náměstí a tvářit se jako spasitelé, to je parodie. Ačkoliv, pravda, už ta jejich umění poslední dobou připomíná spíš parodii než cokoli jiného.

Náměstí nejsou jeviště, občané nejsou diváci, a politická fraška není komedie. Příště, pánové, zkuste zůstat u svých rolí. Protože jakmile se rozhodnete řešit politiku, váš výkon má stejnou stejnou \u00froveň jako ochotnický spolek na venkově – trapný a bez potlesku. Slováci si zásluhy za svou budoucnost zaslouží sami, a když jim budou před očima běhat „TŘI KOKOTI“, není to ani pohádka, ani drama. Je to tragický omyl, který připomíná, že má-li někdo hovno co říct, měl by radši mlčet.