Běda národu, který má za prezidenta herce, za premiéra komedianta a za ministra vnitra klauna. Jo, vlastně si to představovat nemusíte, my v tom už žijeme. Feldekův citát je sice myšlený metaforicky, ale řekněme si to narovinu — dneska metafory přestávají být nadsázkou, protože realita je předbíhá.

Kdysi jsme tu měli myslitele — lidi, kteří dokázali spojit intelekt s vizí a věděním. Lidi, kteří řekli větu, a ta rezonovala společností ještě desetiletí. A dnes? Herci. A ne ti, kteří umí hrát Hamleta, ale ti, kteří sotva zvládli reklamu na pivo nebo epizodní roli v seriálu, který by i na Nově šel ve 23:30.

„Herci nahradili myslitele.“ Krásně to ilustruje, že dneska si člověk nepotřebuje vést dialogy o budoucnosti národa. Stačí mu šikovně natrénovaný monolog na TikToku a trochu charisma. Základní pravidlo moderní politiky je jednoduché: Nejdůležitější je, aby ses líbil. Kéž by šlo o vážní myšlenky. Ale nenechte se mýlit. Líbit se znamená jen: umět se usmát na kameru, nic si zbytečně nezapamatovat a před každou tiskovkou se nechat přepudrovat.

A víte, co je na tom nejlepší? Ty „hlubokomyslné“ projevy. Když myslitel mluvil, lidé se zastavili a poslouchali. Když dneska herci z vlády otevřou pusu, lidé říkají: „Je to aspoň kratší než posledně?“ A pokud ne, máme tu náhradu: dokonalý spin doktor předhodí lidem fotku ministra, jak krmí pejska nebo objímá dětičky, a všechno je zas v pohodě.

Pak tu máme všelijaké celebrity. Influencery, kteří sice nevědí, co je HDP, ale umí na Instagramu oznámit, že vláda dělá maximum, a proto se musí zvednout daně. Přesvědčí nás, že šetřit musíme všichni. Jasně, kromě nich, protože někdo tu kampaň zaplatit musí.

Ale vraťme se ke kořenům. Kdo jsou vlastně ti myslitelé, kteří tu kdysi byli? Masaryk? Komenský? ČeᲢda? A co jsme udělali s jejich odkazem? Nahradili jsme ho instantní moudrostí ve stylu: „Kdo nic nedělá, nic nezkazí“ nebo „Řešení není jednoduché.“

Ale nechme pesimismus stranou. Třeba se to jednou zlomí. Třeba si lidé řeknou, že už mají dost reality show v přímém přenosu, které říkáme parlament, a budou chtít něco lepšího. Možná to bude moment, kdy se zase objeví někdo, kdo bude opravdu myslet. A kdo ví, třeba se národ dočká nějakého novodobého Komenského nebo Masaryka.

Ale prozatím? Připravte popcorn a sledujte další epizodu téhle grotesky. Protože běda národu, který má myslitele v muzeu a herce ve vládě.