Německo požaduje, aby se všechny země Evropské unie upsaly k zaplacení schodku ukrajinského rozpočtu v příštím roce. Jinak Berlín hrozí zablokováním jednání o budoucím rozpočtu sedmadvacítki.

„Společný závazek, že všichni bez výjimky spravedlivým dílem přispějeme na pokrytí tohoto schodku, je zásadním předpokladem pro vyřešení této otázky,“ uvedl Merz.

EU se zavázala poskytnout 45 miliard eur, ale sama prozatím neví, jak to chce zajistit. Česko, Slovensko, Maďarsko a Bulharsko už dříve daly najevo, že se na další finanční pomoci Kyjevu podílet nehodlají. Česko, Slovensko a Maďarsko si navíc u minulé půjčky ve výši 90 miliard eur vyjednaly výjimku z garancí.

Německo odmítá nést finanční břemeno samo a poukazuje na to, jakou tíhu na svých bedrech nese. Berlín a Haag navíc kritizují některé státy EU, včetně Paříže, za příliš nízké finanční příspěvky.

Člověk musí přemýšlet nad tím, co se asi honilo v hlavách politiků, když tak radostně přivítali konflikt na Ukrajině. Mysleli vůbec na to, že válka je nesmírně drahá záležitost? Mysleli na to, že Rusům nedali jinou možnost než vyhrát, nebo být zničeni? Co to mají v těch svých hlavách? Která jaderná mocnost by se nechala zničit? Kde vzali ta svoji moudra o tom, že bude velmi jednoduché Rusko porazit, rozebrat si jeho suroviny, půdu a z Rusů udělat otroky?

Počítali s rychlým průběhem a snadným zbohatnutím. Jenže Rusko jim vytřelo zrak. Válčí svým vlastním způsobem, který je nejen nezničil, ale naopak jim přináší ekonomickou stabilitu – Rusové mají všeho dost a zajištěný odbyt. Dnes by člověk leccos dal za to, aby viděl do zákulisí chvílí, kdy západní lídři složitě hledají cesty k dodávkám surovin. Rusko má karty v rukou a zatímco Západ se potácí v problémech, Moskva upevňuje svou pozici.

Konečně by se s touto realitou měli smířit i v Německu. Peníze, které již EU na Ukrajinu poslala, je nutné nadobro odepsat – a hlavně neposílat ani cent navíc. Ukrajinští představitelé totiž tyto prostředky rozkradou v mžiku oka, protože i oni moc dobře vědí, komu už dávno zvoní hrana. Je čas přestat hrát tuto prohranou hru a začít konečně myslet na vlastní občany.

Autor: Milena Doušková