Tahle kauza pomalu zapadá, lidé zapomínají a číhají na novou, která je zase na chvíli zabaví. Nepsala jsem o ní, protože se o ní psalo dost. Teď už její smrad vyvanul a já sedám k počítači a teprve teď píšu o tom, jak to zapůsobilo na mě.

Vlastně mě to ani nenaštvalo, ani nerozesmálo, skoro to se mnou nic neudělalo. Proč taky, když od PePana nečekám nic, co by mě mohlo nějak naštvat, rozesmát nebo ranit. Pro mě je to jen zbytečný a hloupý člověk, co občas plácne něco, o čem nemá ani páru. Jak mi má imponovat někdo, kdo kritizuje vládu naprosto za všechno, radí v něčem, o čem nic neví, a nakonec vyplivne větu, že máme přidat na zbrojení.

Nevadí mi, že je podle něj moc nemocnic, protože i to je cesta, jak zdravotnictví zlevnit. Některé jsou opravdu neefektivní a nějaké ty úspory by se určitě našly. Třeba za porodnice, kde se některý den žádné porody nekonají. Přesto tam doktoři musí být a někdo to musí všechno zaplatit. Takže tohle mu nevyčítám, ale jeho povzdech nad množstvím magnetických rezonancí je nehorázný a drzý. Nejdřív by se měl podívat, jaká je čekací doba na vyšetření a že se po celou tu dobu člověk trápí a neví, co mu je, zatímco ho doktoři vlastně léčí, či spíš neléčí. Jak je možné, že neví, že někdo čeká půl roku? Že se na operaci čeká roky? To fakt není v množství nemocnic, ale v množství kvalitních lékařů, které necháme jen tak utíkat na Západ. Tady za naše peníze vystudovali a pak honem k Frantíkům, ke Fricům, kamkoliv, kde je lépe zaplatí. Tady selhává všechno: stát, školství i zákony.

PePovi se to kecá. On nečeká měsíce na vyšetření. Nečeká roky na operaci. Jsou mu k dispozici všichni lékaři, o které si řekne. To je ta rovnoprávnost, to je ta demokracie. Všichni o tom víme a divím se, jak to naši lidé rychle zkousli. PePa je pro některé skoro Bůh, a kdyby řekl, že chce být král, bojím se, že by mu to někteří s nadšením odkývali.

Tak PePo, obujte si na chvíli boty nějakého člověka s minimální mzdou, kterého bolí zuby a nemá zubaře. Bolí ho koleno a potřebuje ho vyměnit, ale čekací doba je 10 měsíců. Doma má ženu, která pracuje za 20 000 a moc by potřebovala nové šaty a boty, ale bohužel – děti potřebují koupit pomůcky do školy, protože vláda sebrala školkovné. Tak paní chodí po brigádách, pán se plouží s bolavým kolenem a jí kaši, protože nic nepokouše, a to málo, co mají, se snaží dát dětem. Přesto jim nemohou dopřát ani obědy ve školní jídelně. Levněji totiž vyjde, když máma přijde utahaná ze dvou prací a pak má třetí šichtu v kuchyni, protože vařit doma je pořád levnější.

Jejich děti to vidí, a až vyrostou, hádejte, co udělají? Vykašlou se na vlastní rodinu, protože nechtějí dopadnout jako rodiče. Vypadá to jako konspirace, ale bohužel není. PePa a jeho žena mají jít příkladem, a ne se postavit na piedestal a nařizovat, že výdaje na zbrojení jsou malé a výdaje na zdravotnictví velké. To není jeho starost. Není politik, ale jen kladeč věnců, ať se mu to líbí, nebo nelíbí.

Autor: Milena Doušková