Tak to je ta naše demokracie v podání režiséra Hřebejka – a bohužel v tomto šíleném názoru není nijak osamocen. Můžeme si myslet, co chceme, ale raději máme držet hubu a krok jako za totáče, protože jinak nám to takovéto postavičky dají pořádně sežrat.

Demokracie je v této zemi dovolena jen tehdy, když si myslíte to, co různé celebritky typu Hřebejka. Tento hlupák asi neví, že SPD má 7 tisíc členů a celkem 13 tisíc žadatelů o členství. Tuhle stranu volilo kolem půl milionu lidí a tohle hovado má tu drzost všechny tyto lidi označit slovem svině.

Člověk si potom položí otázku, kolik lidí má rádo Hřebejka? Kolika lidem kdy Hřebejk pomohl? Tak to opravdu nevím, ale jedno mohu napsat s jistotou. Půl milionu lidí si o něm myslí, že je odporné hovado, a na tu svoji tlamu by si měl pověsit visací zámek, když ji neumí držet zavřenou. Já osobně bych mu naložila ještě víc, ale kašlu na něj. Kdyby se to týkalo jen mě, bylo by mi to jedno, ale on uráží velkou část obyvatel, a to nesmí procházet nikomu – natož nějakému zpovykanému komediantovi.

Takže Jan Hřebejk si jen tak mimochodem posteskne nad promarněnou příležitostí vybombardovat hotel, kde Miloš Zeman slavil osmdesátiny. Oslava, která přilákala politiky jako Robert Fico, Viktor Orbán a Andrej Babiš, byla pro Hřebejka zjevně dost na to, aby se v něm probudily násilné fantazie. A co udělal Hřebejk? Jen tak si to hodí na sociální síť, kde zavtipkuje, jaká je škoda, že „nevybombardovali hotel Štekl“. Když se něco podobného ozve z úst někoho, kdo se hlásí k hnutí proti válce, má už nejspíš na krku vyšetřování. Ale když to plácne „umělec“? Ticho po pěšině. Nejspíš jsme si už zvykli, že ti, kteří kážou o morálce a „lidských právech“, můžou říkat prakticky cokoli.

Co kdybychom se podívali na to, co by se stalo, kdyby někdo s opačným názorem, řekněme, nazval tyhle „bombardovací nadšence“ sviněmi, jak to Hřebejkův kamarád Foltýn udělal? To by hned byla záležitost pro soudy. Vlastně by to bylo mediální peklo. Ale když někdo, kdo patří do téhle bubliny, volá po násilí, je to najednou umělecký výraz, ironie, vtip.

Hřebejk by nejspíš namítal, že šlo o nadsázku. Ale nadsázka přestává být vtipná, když mluvíte o bombardování hotelu plného lidí, ať už tam sedí kdokoli. Je to obžaloba mentality, která dnes ovládá část kulturní elity – tihle lidé jsou přesvědčení, že mají morální monopol na pravdu. Mají patent na to, co je správné, a kdokoli s nimi nesouhlasí, je nepřítel.

Když někdo mluví o tom, že má dost válek a zabíjení, skončí v base nebo pod drobnohledem. Ale Hřebejk? Klidně si dělá srandu z bombardování hotelu, kde byli politici, kteří se mu nelíbí. A kdyby to byla jen ojedinělá věc, člověk by mávl rukou, ale tohle je pro něho a jemu podobné naprosto typické. Žádná odpovědnost za vlastní slova. Stačí, že se schovají za svůj status „umělců“ a pseudo-intelektuálů, kteří si můžou dovolit všechno.

A tady se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu. Kdy začneme tyhle „Hřebejky“ brát berou na odpovědnost? Kdy se na jejich slova začne pohlížet stejnou optikou jako na ostatní? Proč mají volnou ruku šířit násilí pod rouškou „názoru“? Tohle není svoboda projevu. Tohle je nebezpečná hra, kde je jeden tábor chráněn a druhý umlčován.

Autor: Milena Doušková