Presumpce viny podle Petra Pavla: Když má padnout Turek, na faktech nezáleží

Filip Turek, to je dynamit v očích opozice. Kdyby mohli, tak ho ukřižují jako Krista. Posvětí jim to Petr Pavel v roli Poncia Piláta, který jako první sdělil celému národu, že by měl Filip Turek rezignovat. Proč by měl? U nás už se nemusí vina dokazovat? Jak ví ten náš superman, že to nebyla chyba druhého řidiče? Že on tam byl a sledoval Filipa Turka při honbě za senzací, aby ho na něčem konečně ulovil, a tak se zbavil nepohodlného člověka? Vina se mu přece musí nejdříve prokázat.

Na prezidenta je ovšem jiný pohled. Hezky bez helmy si to hnal na motorce, a světe div se – nikdo nic nenamítal, nikdo ho nechtěl vyhodit z prezidentského křesla. Já vím a chápu. Co je jednomu dovoleno, to druhý nesmí. Kdyby u nás byla zavedena gilotina, hlava Filipa Turka by už asi dávno skončila v koši.

Zkrátka a dobře, pro vyvolené platí jiný metr než pro ty, kteří systému pijí krev. Policie ještě ani pořádně nezačala vyšetřovat, na stole nejsou žádné znalecké posudky a z křižovatky sotva odklidili střepy, ale hradní pán má už o viníkovi jasno. Kde zůstala ta slavná presumpce neviny, kterou se naši politici tak rádi zaštiťují, když jde o jejich vlastní průšvihy?

Tenhle hon na čarodějnice nemá s touhou po spravedlnosti nic společného. Je to jen politický kalkul. Turek je pro mnohé jako červený hadr na býka, a tak se hodí každá záminka, jak ho zlikvidovat. Jenže lidé nejsou hloupí a vidí, kdo tu káže vodu a pije víno. Počkejme si na fakta a na to, co řekne policie. Do té doby by udělal pan prezident nejlépe, kdyby si nasadil helmu a raději mlčel.

Autor: Milena Doušková