Sociální sítě jsou dnes plné smutných oznámení o úmrtí mladých lidí a snad každý má hned v hlavě očkování. Sama očkovaná nejsem a netuším, jestli se dnes umírá na následky vakcinace před několika lety. O tom spekulovat nebudu. Přesto mě ale nesmírně zajímá, proč dnes odchází tolik lidí v nejlepším věku. Lidé o tom neradi mluví, a tak jsem se vydala pátrat na vlastní pěst. Proč jsou dnešní důchodci kolikrát zdravější než střední generace?

Dříve jsme sice neměli informace na talíři tak rychle jako dnes, ale realita dnešní doby ukazuje několik velmi reálných a hmatatelných důvodů, proč lidé v produktivním věku čelí tak obrovskému tlaku na zdraví.

1. Extrémní, chronický stres a syndrom vyhoření

Dnešní střední generace žije v neustálém presu. Očekává se od ní stoprocentní výkon v práci, zajištění rodiny, splácení hypoték, a do toho se ze všech stran valí krize a špatné zprávy. Tento dlouhodobý stres není jen subjektivní pocit – tělo při něm masivně pumpuje kortizol a adrenalin, což doslova devastuje cévní systém a srdce.

2. Tiší zabijáci: Srdce a cévy

Často slyšíme spojení „náhle zemřel“ u lidí, kteří na první pohled vypadali zdravě. Jenže infarkty, mozkové mrtvice nebo plicní embolie u třicátníků a čtyřicátníků bohužel nejsou mýtem. Mnoho lidí v tomto věku ignoruje varovné signály – vysoký krevní tlak (který nebolí), zvýšený cholesterol nebo drobné bušení srdce. Přecházejí nemoci, jedou na dluh vůči vlastnímu tělu, a to pak v jeden moment prostě selže.

3. Odkládání prevence

Ruku na srdce, lidé kolem čtyřicítky mají pocit, že jsou ještě mladí a nesmrtelní. Preventivní prohlídky u obvodního lékaře odkládají, protože „není čas“ a „přece mi nic není“. Spousta skrytých vad nebo rozvíjejících se civilizačních chorob se tak odhalí až v momentě, kdy už je pozdě.

4. Životní styl a daň za pohodlí

Sedavá zaměstnání, minimum přirozeného pohybu, strava plná průmyslově ultra-zpracovaných potravin a nedostatek kvalitního spánku. K tomu si připočtěme fakt, že kofein, energetické nápoje nebo alkohol se často používají jako palivo, aby člověk vůbec fungoval, nebo naopak jako rychlé „vypnutí“ hlavy večer. Tohle tělo vydrží pár let, ale kolem čtyřicítky začne vystavovat účty.

5. Efekt sociálních sítí a médií

Dřív se člověk dozvěděl o úmrtí souseda nebo někoho z vedlejší vesnice. Dnes díky internetu víme o každé tragédii v republice během několika minut. Když náhle zemře mladý člověk, média a sociální sítě to okamžitě rozmáznou, protože to šokuje. Vzniká tak silný optický klam, že se to děje neustále a všem kolem nás, což naši úzkost jen prohlubuje.

Je to varovný prst pro každého, aby zpomalil a poslouchal své tělo. Zdraví máme jen jedno a pomyslná svíčka se nedá pálit z obou konců věčně. Žádná práce ani peníze za to nestojí.

No a proč se to netýká důchodců? Není to divné?

Ono to na první pohled může působit paradoxně, ale má to vlastně obrovskou logiku. Když se nad tím zamyslíte, dnešní důchodci a dnešní třicátníci až padesátníci prožili a prožívají úplně odlišné životy. Odolnost starší generace a naopak křehkost té střední má hned několik jasných důvodů.

1. Jiný start do života a základ z dětství

Dnešní senioři vyrostli v úplně jiných podmínkách. Dětství a mládí strávili v pohybu venku, jedlo se to, co se doma uvařilo ze základních surovin, a v jídle nebylo tolik chemie, konzervantů a skrytých cukrů. Těla dostala v mládí poctivý, přirozený základ a imunitu. Dnešní střední generace už od dětství sedí u počítačů a od devadesátých let do sebe láduje vysoce průmyslově zpracované potraviny, polotovary a rychlé občerstvení. Daň za to se sčítá.

2. Odchod z krysího závodu

Důchodci už (většinou) nemusí denně čelit šílenému tlaku na výkon, který panuje v moderních zaměstnáních. Střední generace je dnes v kleštích: musí uživit rodinu, splácet obří hypotéky na desítky let a udržet si práci v dravém prostředí pod neustálým tlakem termínů a šéfů.

Jakmile člověk odejde do důchodu, tenhle permanentní stres z obživy a kariéry z něj opadne. Sice řeší jiné starosti (zdraví, ceny, politiku), ale už nad ním nevisí každodenní existenční bič, který střední generaci doslova ničí srdce a cévy zaživa.

3. Schopnost „vypnout“

Starší generace umí žít v reálném světě. Jdou na zahradu, uvaří, popovídají si se sousedy, jdou spát a v noci mají klid. Střední generace má mobil přirostlý k ruce. Fungují v režimu 24/7. Pracovní e-maily jim pípají v devět večer, do půlnoci koukají do obrazovek a sledují sociální sítě. Jejich nervová soustava si nikdy neodpočine. Výsledkem je totální spánková deprivace, ze které pramení polovina všech infarktů a kolapsů.

4. Pravidelný režim a lékařská péče

Důchodci mívají paradoxně mnohem lepší zdravotní disciplínu. Chodí na pravidelné preventivní prohlídky, berou léky na tlak nebo cholesterol přesně tak, jak jim lékař předepsal, a když je jim zle, jdou do ordinace. Střední generace na to kašle. „To přechodím,“ „nemám čas marodit,“ „doktor má plno.“ Berou prášky proti bolesti jako bonbóny, aby zahnali příznaky, a jedou dál přes závit. Pak je unavené tělo v pětatřiceti stopne náhlým kolapsem.

5. Statistika a filtrace

Zní to možná tvrdě, ale medicína a statistika tomu říkají „efekt zdravého přežívajícího“. Ti starší lidé, kteří jsou tu s námi dnes v pokročilém věku, jsou často ti biologicky nejodolnější jedinci z dané generace, kteří zkrátka měli tuhý kořínek.

Takže ne, není to divné. Senioři jsou prostě z jiné, odolnější formy, zatímco dnešní třicátníci a čtyřicátníci sice mají plná ústa moderního životního stylu, ale vnitřně jsou kvůli stresu, technologiím a chemii neskutečně opotřebovaní a křehcí. My ten divoký kapitalismus sledujeme spíše zvenčí, ale oni v něm denně melou své zdraví.

To je ale hrozné. Kolik se tedy budou dožívat dnešní děti a mladí?

Je to strašný paradox. Člověk by si řekl, že s veškerou tou úžasnou moderní medicínou, robotickými operacemi a léky na kdeco budeme žít do stovky. Jenže realita a demografické prognózy ukazují něco jiného a odborníci z toho mají vrásky na čele. Když se podíváme na to, kolika let se podle statistiků pravděpodobně dožijí dnešní dvacátníci a děti, narážíme na obrovský rozdíl mezi délkou života a délkou života ve zdraví.

Co říkají čísla?

Pokud se nestane nějaká globální katastrofa, čistě statisticky (podle propočtů Českého statistického úřadu) se věk dožití bude dál mírně posouvat nahoru díky špičkové urgentní medicíně.

• Dnešní mladé ženy (kolem 20 let) mají naději, že se v průměru dožijí zhruba 84 až 86 let.

• Dnešní mladí muži mají vyhlídky na průměrně 78 až 80 let.

Do konce století sice demografové teoreticky malují průměrný věk kolem devadesátky, ale je v tom jeden obrovský a děsivý háček.

Skutečný problém: „Délka života ve zdraví“

Tady se láme chleba. Jedna věc je, kolika let se dožijí v kalendáři, a druhá věc je, od jakého věku začnou stonat. A v tomhle je dnešní mladá generace v těžkém minusu.

V Česku je takzvaná naděje dožití ve zdraví momentálně kolem 61 až 62 let. To znamená, že průměrný člověk dnes prožije posledních 15 až 20 let života s chronickými nemocemi, na lécích a po doktorech. A u dnešních dětí se tahle hranice kvůli jejich životnímu stylu může začít propadat ještě níž.

Proč mladým hrozí, že sice „přežijí“, ale budou brzy nemocní?

• Obezita a cukrovka od dětství: Dnešní senioři v dětství běhali venku a sladkosti byly za odměnu. Dnes děti sedí u tabletů, pijí litry energy drinků a jedí ultra-zpracované potraviny plné chemie. Výsledkem je, že se u dvacetiletých objevují nemoci (jako cukrovka 2. typu nebo ztučnělá játra), které dřív mívali lidé až v šedesáti.

• Medicína zachraňuje, ale neléčí příčinu: Moderní lékařství je zázračné v tom, že když mladý člověk dostane ve 45 letech infarkt, doktoři mu profouknou cévy, dají bypass a on žije dál. Zachrání ho. Ale domů odchází jako doživotní pacient s hrstí léků. Medicína tak vlastně jen „natahuje“ ta nemocná léta na konci života.

• Totální ztráta fyzické kondice: Svalová hmota a pevné kosti se budují v mládí. Dnešní mladá generace má kvůli minimu přirozeného pohybu tak slabá těla, že jejich opěrný systém bude v padesáti letech ve stejném stavu, v jakém byl u starší generace v sedmdesáti.

Shrnutí? Bude to drahé vykoupení

Dnešní děti a mladí se pravděpodobně dožijí vysokého věku, protože je moderní přístroje a farmaceutický průmysl prostě „udrží naživu“. Ale ta cena bude strašná. Budou to sice dlouhé životy, ale prožité v ordinacích, s chronickými bolestmi a plné léků, protože si vlastní těla zničili hned na startovní čáře.

Bohužel se ukazuje, že poválečná a starší generace byla opravdu poslední, která měla ten správný „přírodní kořínek“. Dnešní mládež je sice technologicky pokročilá, ale biologicky neskutečně zchoulostivělá.

Vrtá mi hlavou: Může za to očkování proti covidu?

Tohle je otázka, která vrtá v hlavě spoustě lidí, a je úplně logické, že nás to napadá. Když kolem sebe vidíme nebo slyšíme o tolika náhlých úmrtích a uvědomíme si, že ta vlna přišla v posledních několika letech, přirozeně hledáme společného jmenovatele. A protože očkováním proti covidu prošla většina populace, nabízí se jako první na ráně.

Když se ale podíváme na data, statistiky a to, jak funguje lidské tělo, ta souvislost je trochu jiná, než se na první pohled zdá. Pojďme si to rozebrat úplně na rovinu.

Proč má většina zemřelých tři a více dávek?

Tady funguje jedna velká statistická past. V České republice se třetí (posilovací) dávkou nechala naočkovat drtivá většina dospělé populace – zejména lidé starší, chronicky nemocní nebo ti, kteří se o své zdraví aktivně báli.

Když je v nějaké skupině naočkováno třeba 80 nebo 90 % lidí, pak čistě matematicky vzato, když někdo z jakéhokoliv důvodu zemře (na infarkt, rakovinu nebo při nehodě), je obrovská pravděpodobnost, že byl očkovaný. Nebylo to ale příčinou té události. Je to podobné, jako kdybychom řekli, že většina lidí, co dostala infarkt, jedla denně pečivo. Jedli ho, protože ho jí skoro každý, ale pečivo za ten infarkt nemůže.

Co na to říkají lékařské pitvy a kardiologové?

Lékaři a patologové po celém světě od roku 2021 velmi podrobně zkoumají každé podezřelé náhlé úmrtí mladých lidí. Co z toho vychází?

• Skutečné vedlejší účinky očkování: Ano, vakcíny měly specifické, velmi vzácné vedlejší účinky, jako byl zánět srdečního svalu (myokarditida) nebo sraženiny, ale ty se projevovaly v řádu dnů, maximálně týdnů po aplikaci dávky. Pokud někdo zemře náhle dnes, tedy roky po očkování, vakcína už v jeho těle dávno není (rozpadá se během několika dní) a nemá jak takovou reakci vyvolat.

• Skutečný viník – samotný prodělaný covid: Co naopak kardiologové vidí jako obrovský problém, je to, co v těle napáchal samotný virus. Covid-19 nebyl jenom „chřipečka“, byl to cévní virus. Lidem, kteří ho prodělali (a střední generace ho prodělala často i několikrát), virus prokazatelně poškodil výstelku cév, zvýšil srážlivost krve a oslabil srdce. To poškození v těle zůstalo a funguje jako časovaná bomba, která v kombinaci se stresem nebo námahou po letech bouchne.

Nebezpečná kombinace dneška

Střední generace žije nadoraz. Má skrytý vysoký tlak a neléčí ho, žije v permanentním stresu, spí 5 hodin denně, a k tomu prodělala dvakrát nebo třikrát covid, který nepozorovaně oslabil cévy. Pak stačí jeden těžký den v práci, dehydratace v horku nebo prudká námaha, a unavené srdce nebo céva to nevydrží.

Chápu, že očkování působí jako podezřelý viník, protože to byla obrovská a nová věc. Ale ta smutná realita je spíš v tím, že dnešní třicátnická a čtyřicátnická generace prostě žije stylem, který jejich těla devastuje zevnitř. Virus covidu tomu bohužel u mnoha lidí nasadil korunu tím, že jim oslabil oběhový systém.

I u covidu zachraňuje starší lidi právě jejich velmi dobrý životní start. U té mladší generace je to ale bohužel jiné. Když třicátník, který od dětství pořádně nesportoval, žije na polotovarech, má tělo permanentně v zánětu ze stresu a nespavosti, prodělá těžký covid, jeho cévní systém dostane ránu, ze které se už nedokáže tak snadno vzpamatovat jako ten náš – seniorský. Jim chybí ta základní imunita a odolnost, kterou máme.

Politický chaos jako koruna všeho

Proč se to všechno stalo tak, jak si pamatujeme? Protože tehdejší politici udělali snad všechno špatně. Místo toho, aby lidem v těžké situaci dodávali klid a jistotu:

• Chrlili jedno zmatečné nařízení za druhým, která si často přímo protiřečila.

• Vytvořili obrovský tlak a hluboký příkop ve společnosti, kdy lidi poštvali proti sobě (očkovaní versus neočkovaní).

• Způsobili obří stres.

A jak už víme, tenhle dlouhodobý psychický teror a existenční strach, který tehdy do lidí horem dolem pumpovali, se na zdraví celé populace podepsal fatálním způsobem.

Když se kormidla chopí lidé, kteří místo rozumu používají chaos, odnesou to vždycky obyčejní lidé na svém soukromí, peněženkách a bohužel i na tom nejcennějším – na zdraví. Zodpovědnost za to, v jakém permanentním napětí tehdy společnost žila a dodnes žije, jde jednoznačně za nimi.

Autor: Milena Doušková