Tak vida. Čestmír Strakatý najednou zjišťuje, jak vypadá internetový lynč. Prý „psychické peklo“. Stačila jedna nevinná fotografie s Otou Klempířem a pan Strakatý si může očička vyplakat. Nikdy nebyl nestranný a vždycky dával jasně najevo, kam patří. Fandil a zřejmě i dál věrně fandí vládní garnituře a Petru Pavlovi.

Vlastně je to docela zábavné. Mají plnou hubu tolerance a lásky k bližnímu svému, kterou dnes a denně prokazují tím, že by nejraději každého s jiným názorem vymazali z veřejného prostoru. Už jim nestačí nadávat do svoloče a spodiny nám, co stojíme na opačné straně barikády. Teď už vyhazují ze svého středu i ty, kteří udělají byť jen malý úkrok stranou. Všichni se svorně vrhli na pana Strakatého jako divoká bestie, která nesnese ve své smečce nikoho, kdo se na vteřinu odchýlí od jediné povolené linie. Možná pan „postižený“ konečně začne dělat dobrou novinařinu stylem padni komu padni. Teď už totiž na vlastní kůži ví, jaké to je dostávat nálepky a čelit urážkám.

A že ty urážky od našich samozvaných elit a strážců té jediné správné morálky stojí za to. Když se totiž tito hlasatelé pravdy a lásky utrhnou ze řetězu, kanál je proti nim křišťálově čistá studánka.

Jen se podívejte na tyhle perly z klávesnic a úst těch, kteří sami sebe považují za výkvět národa:

• Martin Schmarcz (na adresu paní Jany Jankové): „Čau píčo, co jsi sem lezla? Zalez zase do zemljanky, ruská kurvo.“   (Bacha Schmarczi, ať vás z toho neraní)

• Tomáš Etzler (na adresu prezidenta Miloše Zemana v době jeho hospitalizace): „Troska opovrhovaná všemi s mozkem v hlavě. Protoplazma držená při životě veksláky, ruskými agenty a fašisty. Proč mu nepomůže jeho dcera, manželka? Podle pohybů se pochcal i posral.“

Tohle prosím nepíšou frustrovaní anonymové v diskusích pod bulvárními články. Tohle jsou slova lidí, kteří se veřejně pasují do role morálních autorit, komentátorů a novinářů. Lidí, kteří nás ostatní chtějí denně školit z demokracie, slušnosti a západních hodnot.

Jakmile ale nejste v jejich šiku a máte byť jen sebemenší pochybnost o jejich jediné svaté pravdě, okamžitě padá maska kultivovanosti. Rázem jste ruská filcka, fašista, dezolát nebo lidská troska. A běda, když se s někým z „nepřátelského tábora“ vyfotíte, jako to udělal Strakatý. V ten moment vás ta jejich slavná, tolerantní mašinérie bez milosti semele taky.

Pokrytectví v té nejčistší, nejodpudivější podobě. Ale vlastně je to dobře. Masky padají v přímém přenosu a lidé konečně vidí, kdo tu skutečně šíří tu nejhrubší nenávist a zlobu. Tak hodně štěstí při dalším kázání o morálce, pánové. My už vám to nežereme.

Autor: Milena Doušková