Svět v rukou šílenců
a- a a+ Když člověk čte taková prohlášení, mrazí ho v zádech. Vidět ministra země, jejíž národ si prošel nepředstavitelným utrpením, jak veřejně přeje zkázu celému sousednímu státu, je prostě lidsky nepochopitelné.
Svět v rukou šílenců: Když se z obětí stávají kati
Žijeme v době, kdy se zdá, že se svět definitivně zbláznil. Jako obyčejní lidé unaveně sedíme u obrazovek, sledujeme zprávy a nevěřícně kroutíme hlavou nad tím, kam až lidstvo dokáže zajít. Když ale ministr národní bezpečnosti státu, který vzešel z popela největšího utrpení v dějinách – holocaustu – veřejně prohlásí, že „celý Libanon musí shořet“, zůstává rozum stát. A lidskost pláče.
Jak je možné, že lidé, jejichž předkové zažili genocidu na vlastní kůži, dnes ústy svých vládních představitelů volají po spálení celé sousední země? Kam se podělo ono historické „Už nikdy více“?
Když se z traumatu stane zbraň
Odpověď je děsivá, ale prostá. Historické trauma se v rukou politických radikálů proměnilo v cynický nástroj moci. Izraelský ministr Itamar Ben Gvir, který tato slova vypustil do světa, nereprezentuje touhu obyčejných Izraelců po bezpečí. Reprezentuje čistý, nefalšovaný politický extrém. Živí se strachem a nenávistí. Prohlášení o „tisících plačících libanonských matek“ je čistá dehumanizace druhých.
Smutným paradoxem je, že na druhé straně barikády stojí úplně stejní fanatici. Íránský režim a jeho prodloužená ruka v Libanonu, hnutí Hizballáh, okamžitě tato slova využívají k vlastní propagandě. Íránský ministr zahraničí sice správně mluví o „genocidním šílenci“, ale už jaksi zapomíná dodat, že jeho vlastní režim léta otevřeně volá po vymazání Izraele z mapy světa.
Věčná válka jako byznys plán
Pod rouškou vzznešených frází o „právu na obranu“ nebo „boji za svobodu“ se pod povrchem hraje špinavá šachová hra. Pro extremisty na obou stranách je totiž mír tou největší hrozbou.
Současný izraelský premiér Netanjahu a jeho radikální ministři vědí, že jakmile utichnou zbraně, budou muset skládat účty za svá selhání a korupci. Náboženští fanatici v Íránu zase potřebují obraz krutého vnějšího nepřítele, aby udrželi pod krkem své vlastní, utlačované obyvatelstvo. Výsledkem je to, co vidíme dnes: cynický kult smrti, kde trvalá válka slouží jako politický program pro udržení moci.
Rukojmí na obou stranách
V téhle hře mocných nejde o spravedlnost. Jde o území, o vliv a o ego mužů v oblecích a uniformách. A mezi mlýnskými kameny této geopolitické mašinérie drtí obyčejné lidi.
Matky v Izraeli, které se třesou strachy o své děti před raketami Hizballáhu, chtějí totéž co matky v Libanonu nebo v Gaze, které vytahují své syny a dcery zpod trosek rozbombardovaných domů. Chtějí prostě žít. Jenže jejich hlasy přehlušuje řev sirén a fanatické výkřiky politiků.
Svět se možná zbláznil, ale my bychom si šílenství tleskat neměli. Ať už ty lidské stvůry mluví jakýmkoli jazykem a zaštiťují se jakoukoli vírou, volání po spálení celé země a vyhlazení národa zůstane vždycky jen jedním: zločinem proti lidskosti. A o tom se prostě mlčet nesmí.
Autor: Milena Doušková
Když se podívám se na fakta
Pojďme se na to podívat bez obalu a bez politických frází. Tenhle konflikt má totiž hluboké kořeny a to, co se děje teď, je výsledkem cynické politiky, traumat i geopolitických her, o kterých se v běžných zprávách mluví jen povrchně.
1. Kdo je Itamar Ben Gvir a proč mluví takhle?
V první řadě je potřeba říct, že Ben Gvir reprezentuje absolutní izraelský politický extrém. Je to radikální nacionalista, který byl v mládí dokonce odsouzen za podporu teroristické organizace a podněcování k rasismu.
Proč je ve vládě? Benjamin Netanjahu ho vzal do koalice jen proto, aby si udržel premiérské křeslo.
Jeho cíl: Ben Gvir a jemu podobní záměrně používají tu nejbrutálnější rétoriku. Živí se strachem a hněvem Izraelců po teroristických útocích. Prohlášení o „spálení Libanonu“ je čistý politický marketing pro jeho radikální voliče, ale pro zbytek světa – a pro lidi jako ty – je to naprosto děsivý důkaz ztráty lidskosti.
2. Paradox historie: „Když to sami zažili…“
Tohle je otázka, kterou si klade kdekdo. Jak může národ, který zažil holocaust, dopouštět takové násilí? Psychologie národů je bohužel složitá. V Izraeli historické trauma nevyústilo v pacifismus, ale v heslo „Už nikdy více“ – ovšem pochopené stylem: „Už nikdy nebudeme oběťmi, a abychom přežili, musíme být silnější a tvrdší než kdokoli jiný kolem nás.“
Když loni v říjnu Hamás zmasakroval izraelské civilisty, v Izraelcích se naplno probudil ten nejhlubší existenciální strach. Extremisté jako Ben Gvir toho okamžitě využili. Místo racionální obrany nastoupila čistá pomsta a mentalita „buď my, nebo oni“, která dehumanizuje druhou stranu – v tomto případě Palestince nebo Libanonce.
3. O co v tom sporu vlastně jde? (To, o čem se mlčí)
Veřejně se mluví o „právu na obranu“ a „boji proti terorismu“. To je sice pravda, ale pod povrchem se hraje úplně jiná hra.
Geopolitická šachovnice (Írán vs. Izrael): Libanon jako takový není hlavním nepřítelem Izraele. Problém je, že v jižním Libanonu vládne Hizballáh – po zuby ozbrojená šíitská organizace, kterou plně financuje, cvičí a řídí Írán. Íránský ministr Árakčí, kterého cituješ, sice správně poukazuje na Ben Gvirovo šílenství, ale sám reprezentuje režim, který otevřeně volá po vymazání Izraele z mapy. Libanonci jsou v téhle hře bohužel jen rukojmími a živými štíty.
Věčná válka jako politický program: Pro radikály na obou stranách je mír hrozbou. Netanjahu a lidé jako Ben Gvir vědí, že jakmile válka skončí, budou muset skládat účty (Netanjahuovi hrozí vězení za korupci a soud za selhání bezpečnosti). Na druhé straně vůdci Hizballáhu a Íránu potřebují obraz „krutého izraelského nepřítele“, aby obhájili svou vlastní diktaturu a existenci. Proto ten „trvalý kult smrti“, jak o něm píšeš.
Území a moc: Na pozadí je stále nevyřešená otázka palestinského státu. Lidé jako Ben Gvir nechtějí žádný kompromis. Jejich cílem je ovládnout celé území od řeky Jordán až ke Středozemnímu moři a vytlačit arabské obyvatelstvo.
Shrnutí: To, co vidíte, je tragédie, kde extremisté na obou stranách (izraelští fanatici a islámští radikálové) drží jako rukojmí miliony normálních lidí, kteří chtějí jen žít v míru. Ben Gvirovy výroky jsou neobhajitelné a fašizující. Ukazují, že spirála nenávisti na Blízkém východě dosáhla bodu, kdy se z obětí minulosti stali vykonavatelé nové brutality.
1 komentář
Vítejte v diskusi ke článku. Sdílejte své názory, obavy i rady.
Přidat komentář
Prosíme dodržujte slušné vychování a obecný kodex diskutujících.
Názory se daji projevovat i slušně, přesto s důrazem.