Napřed jsem nevěřícně valila oči a pak už jsem se nezřízeně smála. Poslouchat Kovářovou, Šebelovou, Jurečku, Kupku, Bartoška a další a další magory z opozice se totiž bez humoru prostě nedá. Co mě pobavilo naposledy? Vystoupení poslankyně Kovářové a její mohutné demonstrační hulákání na chudáka Patrika Nachera.

„Naše priorita je armáda. Do ní se musí investovat. Tam se musí přidat peníze. My jsme přidali a my jsme splnili dvě procenta, jak nařídilo NATO.“ Nacher jen podotkl, že to teda opravdu nesplnili a že se NATO už vyjádřilo. „No, ale chtěli jsme a mysleli jsme si, že jsme splnili,“ odvětila Kovářová.

Tak tady už jsem nevydržela. Oni si mysleli, že splnili! Myslet neznamená vědět. Nadávat vládě celé měsíce, jak neplní povinnosti – zatímco oni prý ano – se ve světle tohoto vyjádření jeví jako velmi směšné. Vláda aspoň nezastírá a přiznává rovnou, že to letos prostě nedokáže splnit, protože na to jednoduše nejsou peníze.

Vrátím se k té obraně a investicím. Docela by mě zajímalo, jak nám v obraně pomůžou neexistující stíhačky a nová polní kuchyně. Já si tedy obranu představuji úplně jinak. Například: méně generálů a všech těch panáků s výložkami, a naopak víc vojáků, kteří by šli za tuto zemi skutečně bojovat. A hlavně – měli čím bojovat!

Naše armáda je leda tak pro srandu králíkům

Srozumitelně řečeno, naše milá armáda je leda tak pro srandu králíkům. Nebude schopna ubránit ani Prahu a politické potentáty, natož celou naši zemi. Konečně vezměte na vědomí, že nám celou armádu zlikvidovali, a to naprosto cíleně. Lidé kdysi jásali nad vytvořením profesionální armády. Kluci měli radost, že nemusí na vojnu, a tak se z nich stali muži neschopní ubránit sebe nebo svou rodinu. To vojna dělala z kluků muže. Teď tu máme armádu mamánků, haldu mužů neznámé sexuality a všichni dohromady jsou pro obranu vlasti nepoužitelní.

První věc, kterou bych udělala, mít k tomu mandát, by bylo znovuzavedení branné povinnosti. Nemusela by být na dva roky. Bylo by bezva mít tam kluky na rok, ale brala bych i půl roku, aby pochopili, že vojna není kojná a že bránit zemi je jejich povinnost. Dodávám, že ten, kdo ji zrušil, je zločinec a jednou nás bude mít na svědomí. Jestli si myslíte, že nás přijde někdo bránit, tak si znovu projděte dějiny druhé světové války. Pak už vás taková volovina nikdy nenapadne. Pro všechny jsme jen beránek na oltáři oběti.

ČR není připravena na žádnou válku – ani na tu minulou, natož na budoucí. Naše rádoby armáda nesplňuje nic, co by měla. Co se týká personálního a materiálního vybavení, neodpovídá ani očekávání veřejnosti, ani liteře zákonů. Třeba zákonu o ozbrojených silách, který armádě jasně vymezuje, co by měla plnit vůči státu i občanům.

Chybí jasná definice toho, jaká vojenská rizika v současné době České republice hrozí, co nás reálně ohrožuje, i toho, co má armáda vůči státu plnit. Žijeme v době permanentní studené války a já doufám, že většina lidí to vnímá. Máme tu sice jakousi armádu, o které skoro nikdo nic neví. Dřívější armáda přitom fungovala ve všech odvětvích tak, jak měla. Před 36 lety přišla změna režimu a naše naprosto funkční armáda se začala rozpadat až do té míry, že ztratila schopnost zajišťovat základy bezpečnosti. Armáda zkrátka zmizela z povrchu země české. Z toho vyplývá jediné: naše země nemá funkční armádu.

Proč? Protože ze Západu přišel jasný záměr odzbrojit země bývalé Varšavské smlouvy. Tyto státy se ze svéprávných zemí staly zeměmi poraženými, jen si to nikdo nechce přiznat. Prohráli jsme jednu studenou válku a okamžitě začala nová. Západní Evropa s USA nás srazily na kolena.

Zápaďáci si byli vědomi toho, že nás porazili, a to velmi snadno. Využili situace a prostě nás odzbrojili. My jsme se s radostí nechali oškubat a podrobit. Vůbec jsme netušili, jak moc jsou lidé odtamtud jiní. Jsou vychováváni jinak, žijí jiný život – a teď se to začíná ukazovat v plné nahotě. Jsme jako voda a oheň. Všechno, čím oni žijí, je nám cizí: multikulturalismus, přijímání migrantů a neustálé omílání, že největším nepřítelem je Rusko.

Jenže my se už pomalu probouzíme do nových dnů a najednou je všechno jinak. Najednou vidíme, kam jsme spadli a jak moc nás ponížili. Ne všichni, ale hodně lidí už nevěřícně otevírá oči. Vidíme, jak nás dotlačili ke zničení armády, a místo ní tu dnes máme jakousi složku ozbrojených sil, která tu navíc není pro nás, ale pro zájmy západních mocností.

Armádu spolehlivě zničíte tím, že ji odříznete od rezerv. A přesně to se stane, když z ní uděláte armádu čistě profesionální. Když se podíváte do historie, profesionální armáda nikdy nevyhrála – vždycky ji nakonec porazila armáda vlastenců. Je totiž rozdíl bojovat za žold, nebo za vlastní život a životy svých dětí. Ano, vzpomeňte si, čím Rusové porazili Německo. A co máme my? Profesionální armádu o velikosti menšího města. To je prostě fakt. Proto není schopna nikdy splnit povinnosti, které jí ukládá zákon.

Když jsme vstoupili do NATO, naším prvním počinem bylo napadení našich přátel v Jugoslávii. Neslavný začátek mizerné české armádičky. Všichni by měli vědět, co mají zápaďáci doopravdy před očima – je to bohatství Sibiře, které jim nedá spát. U nás se najednou narychlo zpevňují mosty. Proč asi? Potřebují, aby unesly těžkou vojenskou techniku. Spěje to k válce a ti, které Rusové kdysi osvobodili, mají jít teď proti nim. Budeme na hrotu a Západ si z nás udělá bojiště. Pročpak by si ničili vlastní země, když mají hloupou „čtyřku“, která to odnese za ně.

Autor: Milena Doušková