My, občané první kategorie

Dlouhé měsíce a roky nás častovali jmény, která se i papíru zdráhají přijmout. Byli jsme pro ně dezoláti, lůza, nevzdělaná spodina a odpad společnosti. Teď, když se karty obrátily a oni se z vládních limuzín přesunuli do opozičních lavic, jejich jedovatost ještě vzrostla. Ale víte co? Já jim dnes poděkuji. Poděkuji jim za to, že nás tak jasně oddělili.

Rozhodla jsem se totiž přijmout jejich hru na kasty, ale s jedním podstatným rozdílem. To my jsme Občané první kategorie.

Kdo je první a kdo druhý?

Pojďme si v tom udělat pořádek. Občan první kategorie je ten, kdo stojí nohama na své zemi. Je to vlastenec, který miluje svou vlast ne proto, že mu to nařídili v Bruselu, ale proto, že zde má kořeny, předky a hrdost. My se neprodáme za pár liberálních frází ani za poplácání po rameni od cizích mocností. Naše loajalita patří našim lidem, našim rodinám a našim slovanským bratrům, se kterými nás pojí víc než jen hranice na mapě.

A pak jsou tu oni. Ti, které já nazývám Občany druhé kategorie.

Diagnóza: Servilita

Občan druhé kategorie se pozná snadno. Má neustálou potřebu se někomu klanět. Jednou je to Brusel, podruhé Washington, hlavně aby to nebylo nic českého. Jsou to lidé, kteří lezou do pozadí Evropské unii i ve chvíli, kdy nás ta samá unie ekonomicky i morálně ničí. Pro ně je vlastenectví sprosté slovo a národní zájem přežitek, který je třeba obětovat na oltář „pokroku“.

Vlastní zemi vnímají jen jako montovnu pro své sny o světovládě a nás, kteří tu zemi skutečně tvoříme, jako překážku. Jsou to lidé bez kořenů, kteří vyměnili svou identitu za pocit zdánlivé světovosti.

My se neprodáme

Zatímco oni se třesou na každý další diktát a s radostí by nás rozpustili v evropském kotli, my zůstáváme. My jsme ta páteř, o kterou se tahle země opírá, když jde do tuhého. My víme, co znamená ctít tradice a nenechat si diktovat, co si smíme myslet ve vlastním obýváku.

Takže drazí „lepšolidé“ z opozice, klidně nám nadávejte dál. Vaše urážky jsou pro nás vyznamenáním. Protože být ve vašich očích „odpadem“ v podstatě znamená být v očích skutečného národa elitou, která se nenechala zlomit.

Jsme občané první kategorie. A jsme tu doma.

Autor: Milena Doušková