Sergej Lavrov zase jednou zvedl mandle celé Evropě. A ne, tentokrát k tomu nepotřeboval ani jeden tank, stačil mu k tomu jen mikrofon a nečekaný nápad říkat věci, které se dočtete v každé učebnici dějepisu pro šestou třídu. Prohlásil totiž, že Evropa nám nadělila otroctví, kolonialismus a obě světové války.

A v bruselských kuloárech to v tu ránu vypadalo jako v kurníku, do kterého vletěla lasička. „Jak si to dovoluje?!“ ozývalo se z kaváren. „To je nepřijatelné!“ hřímali politici, zatímco si nervózně upravovali kravaty.

Problém je ovšem v tom, že Sergej tentokrát nečetl z kávové sedliny, ale z encyklopedie. Otroctví? Naše práce. Kolonialismus? Taky jsme tam byli. První i druhá světová? Evropský patent. Je to sice k vzteku, když vám zrovna tenhle pán připomíná rodinné kostlivce ve skříni, ale ty kosti tam prostě chrastí, i když je zastříkáte tím nejdražším francouzským parfémem „Morální Nadřazenost No. 5“.

A korunu tomu nasadil, když si všiml, že i u nás v české kotlině se lidi začínají starat o vlastní dvorek víc než o bruselské vize zářných zítřků. Hrůza, že? Představte si tu drzost: volič si jde k urně a hodí to někomu, kdo slíbí levnější plyn a ne víc integrace. To není politika, to je v očích mnoha expertů vyloženě sabotáž!

Největší komedie ale nastává ve chvíli, kdy ti největší demokraté začnou panikařit z toho, že demokracie skutečně funguje. Lidi volí jinak, než se v salónu sluší a patří? Okamžitě volejte vymítače ďábla (nebo aspoň někoho z Bruselu)!

Celé to pobouření totiž není o tom, že by Lavrov lhal. On jen udělal ten největší společenský faux pas dnešní doby: řekl pravdu v nesprávném saku a s přízvukem, který se momentálně nenosí. A v Evropě, kde se raději tváříme, že historie začala až vynálezem dotací, je pravda bez obalu vnímána jako útok na státní zřízení.

Autor: Milena Doušková