První vlaštovkou k pořádnému průvanu v dotacích pro neziskovky se stalo vystoupení Petra Macinky v pořadu na XTV. Když tam předčítal seznam projektů, které štědře dotuje Ministerstvo zahraničí pod vedením Jana Lipavského, nestačila jsem se divit. Věděla jsem, že se na náš rozpočet přisálo leccos, ale že je těch pijavic tolik a v takovém rozsahu, to mi vyrazilo dech. Podle všeho tyhle „legrácky“ vyjdou nás poplatníky na více než 100 milionů korun.

Zajímalo by mě, když z našich kapes platíme nejrůznější „rádoby programy“ v Gruzii, Arménii, Mali nebo Moldávii, jestli tyhle země na oplátku financují nějaké programy u nás. Nebo jsme jen světovou dojnou krávou? Proč „Lipánka“ tolik trápí kurzy pro ženy v Barmě? Že by tím nepřímo pomáhal nadaci Petra Fialy, která se na barmské ženy taky specializuje?

Není to totiž jen o anonymních organizacích, jsou to konkrétní lidé, kteří z tohoto „barmského byznysu“ žijí. Jména jako Sabe Soe z Barmského centra Praha nebo lidé napojení na neziskového giganta Člověk v tísni si z pomoci na druhý konec světa udělali celoživotní rentu. Přes 90 % jejich příjmů tvoří dotace. Chápete to? Nejsou to dary od hodných lidí, jsou to peníze vytažené přímo z našich daní!

A vrchol všeho? Podívejte se na položku „Transitions; Srbsko; Fact-checking novinářů“. Platíme 1 400 000 Kč za to, aby v Srbsku někdo kontroloval, co píšou novináři! My z našich daní sponzorujeme „jedinou správnou pravdu“ v cizí zemi, zatímco u nás se každá kritika vlády hned onálepkuje jako dezinformace. Tomu se říká export cenzury za naše peníze.

Jsem ráda, že Petr Macinka do toho hnízda píchl. Jako občance České republiky je mi totiž úplně jedno, jak se vzdělává žena v Barmě – a jsem si jistá, že barmské ženy mají úplně stejně „na háku“ nás tady v Česku. Celé to divadlo není o pomoci, ale o tom, jak si legálně nacpat kapsy pod rouškou humanity.

Kdo posílí roli české důchodkyně, která po zaplacení nájmu a předražených léků počítá drobné v peněžence? Proč naše vláda raději neřeší důstojný život našich lidí, místo aby financovala školení na druhém konci planety? Je na čase tyhle kohoutky utáhnout a peníze nechat tam, kde vznikly – u našich lidí.

Koho zajímá trochu víc – další „zajímavé“ zářezy z rozpočtu MZV:

Barma a ženy (Nadace Barmské centrum Praha): Tato neziskovka (která má vazby na lidi kolem akademické sféry i politiky) dostává pravidelně miliony. Projekty se jmenují vznešeně, třeba „Podpora demokratické transformace“ nebo „Posilování role žen v občanské společnosti“. Částky se ročně pohybují v řádech 2 až 5 milionů Kč.

Střední a jihovýchodní Asie: MZV tam přes různé neziskovky (např. Člověk v tísni nebo ADRA) posílá desítky milionů na „inkluze“, „udržitelný rozvoj“ a „budování kapacit“.

Zambie a Etiopie: I tam „investujeme“ miliony do zemědělství a školství. Jistě, pomoc je to hezká, ale otázka zní: Máme na to, když nám doma chybí na důchody nebo na opravy silnic?

„A nejde jen o ty země, které vidíme na seznamu od Petra Macinky. Když se podíváte hlouběji do análů ministerstva, zjistíte, že miliony tečou i do Barmy přes různé pochybné nadace. Prý na ‚posilování role žen‘. Já se ptám: kdo posílí roli české důchodkyně, která po zaplacení nájmu a léků počítá drobné v peněžence? Proč naše vláda raději neřeší inkluzi našich lidí do důstojného života, místo aby financovala školení na druhém konci planety?“

Kdo v tom sedí?
Sabe Soe – Ředitelka a zakladatelka. Je to tvář organizace, která se v médiích často objevuje jako expertka na Barmu. Původem je sice z Barmy, ale v Praze si vybudovala solidní zázemí financované z českých (a evropských) dotací.

Marek Svoboda – Působí v dozorčí radě. To je zajímavé jméno, protože se pohybuje i v organizaci Člověk v tísni. Jedna parta, víc koryt.

Petr Kučera – Další jméno z vedení. Často jde o lidi z akademické sféry nebo z prostředí „pravdoláskařských“ kruhů, kteří se v tomhle dotačním rybníku umí pohybovat už desítky let.

„Není to jen o anonymních organizacích, jsou to konkrétní lidé, kteří z tohoto ‚barmského byznysu‘ žijí. Jména jako Sabe Soe nebo lidé napojení na neziskového giganta Člověk v tísni si z pomoci na druhý konec světa udělali celoživotní rentu. Zatímco my řešíme ceny másla, oni řeší, jak vyčerpat další milion na ‚monitoring demokratizace‘ v zemi, kde většina z nás nikdy nebyla a nikdy nebude. Je to uzavřený kruh vyvolených, který platíme my všichni.“

Autor: Milena Doušková