Tak a konečně došlo i na nenažranou Českou televizi. Jsem ráda, že přestanou dostávat koncesionářské poplatky, které jim vynášely 11 miliard ročně a díky nimž si žili nad poměry. Když se v tom začnete šťourat, zjistíte, že kdekoli se tyto poplatky rušily a veřejnoprávní televize přešla na financování přímo ze státního rozpočtu, musela jít s výdaji dolů – a to je jedině dobře. Nepotřebují tolik, protože statisícové platy rodinných klanů jsou zbytečný přepych vzhledem k tomu, co svým koncesionářům reálně nabízejí.

Mohou si na sebe přivydělávat reklamou, jako to dělají ostatní stanice, které žádné podobné výhody nemají. Soukromé televize si na sebe musí vydělat samy – přes reklamy a sponzory, však to znáte. Že to jde, vidíme na Nově, Primě a mnoha dalších. ČT není o nic lepší, spíš naopak. Tak proč platit za něco, co hodně lidí nechce a ani se na to nedívá?

Teď se vracím k tomu, proč jsem ji nazvala nenažranou. Je to jednoduché. Kdyby nechtěli poplatky neustále zvyšovat, a navíc s drzostí sobě vlastní zpoplatňovat i ty, kteří televizi vůbec nevlastní, nejspíš by nikdo neprotestoval. Lidé by dál platili svých 135 nebo 150 korun a vůbec by nad tím nepřemýšleli. Mě osobně vytočila právě ta drzost vůči podnikatelům a majitelům mobilů, notebooků či počítačů. Svůj pád si tedy způsobili sami svou vlastní nenažraností.

Otázkou zůstává, zda je v dnešní době internetu a streamovacích služeb vůbec nutné udržovat takový moloch. Pokud je Česká televize skutečně tak nezastupitelným pilířem demokracie, jak o sobě ráda tvrdí, měla by to dokázat kvalitou a objektivitou, nikoliv tím, že nám bude povinně sahat do kapes za každý vlastněný mobil. Možná, že až vyschne penězovod z poplatků, konečně se začne řešit, jestli opravdu potřebujeme desítky kanálů a tisíce zaměstnanců, které my všichni nedobrovolně sponzorujeme.

Autor: Milena Doušková