Dívám se na videa a vidím, jak Ukrajina dnes oslavuje výročí narození Stepana Bandery. Člověka zodpovědného za vraždy našich lidí, Poláků i Židů. Jak je možné, že to dnešní politici nevidí a neustále se zastávají národa, kde takto kvete nacionalismus? Copak s ním máme málo zkušeností?

Stepan Bandera přišel na svět 1. ledna 1909 ve vesnici Staryj Uhryniv. Tehdy ležela na území Polska, dnes patří do Ivanofrankivské oblasti Ukrajiny. Byl druhým ze šesti dětí v rodině řeckokatolického kněze a za ideou vlastního státu šel tvrdě – všemi prostředky a bez ohledu na oběti.

Banderovci zaútočili o Vánocích 1943; své akce si prokazatelně plánovali na katolické svátky. Pálili stromky, ubíjeli lidi přímo u štědrovečerní večeře. Výjimkou nebylo stahování lidí zaživa z kůže, brutální znásilňování, rozřezávání břich těhotným ženám či věšení dětí na stromy a jejich omotávání ostnatým drátem. To je jen malá ukázka toho, co vojáci Ukrajinské povstalecké armády (UPA) páchali na nevinných lidech.

Pomníky Stepana Bandery najdete na západní Ukrajině všude. Pro místní je hrdinou. Jsou ovšem místa, kde mu memoriály nestaví – například vesnice Kupičov, kde dříve žili hlavně volyňští Češi. V prosinci 2013 se portréty Bandery objevily i na kyjevském Majdanu. K odkazu Stepana Bandery se otevřeně hlásí strany Svoboda i Pravý sektor, které se svými sympatiemi k radikálnímu nacionalismu netají.

Banderovci nemohou popřít etnické čistky. Poláci, Židé i Češi o tom vědí své. Kdo neví, najde poučení na internetu velmi snadno – jen nesmí být líný a nesmí poslouchat pouze „kecy“ dnešních politických lhářů, ale i dosud žijící pamětníky. Všichni by měli vědět, že UPA v letech 1945–1947 nezákonně pronikala na území Československa, kde páchala zločiny. V boji s ní tehdy přišlo o život několik desítek našich vojáků. Proti UPA po druhé světové válce kromě Československa bojovalo také Polsko a SSSR.

Při Dni obránců a obránkyň Ukrajiny 14. října 2021 se ukrajinský vojenský přidělenec v ČR nechal vyfotografovat v uniformě na pozadí vlajky UPA. Došlo k tomu na hřbitově v Liberci, před pomníkem věnovaným ukrajinským vojákům, kteří byli po první světové válce internováni na území Československa. Podobně tomu bylo i 18. srpna 2019 na ukrajinském nacionalistickém koncertu, kde po celou dobu visel na scéně prapor UPA. Po skončení akce se skupinka ukrajinských dobrovolníků a veteránů s tímto praporem fotografovala na různých místech v Praze.

Nechápu postoj našich politiků k takové toleranci. Vyvěšování banderovské vlajky je nehorázné a nasvědčuje to hlubokému pohrdání vůči naší zemi a jejím obyvatelům. Nad Karlovým mostem se ozývá stejné řvaní, jaké známe od antisemitských, rasistických a xenofobních předků těchto dnešních ukrajinských dezertérů – z doby, kdy vraždili české, polské, maďarské, slovenské a romské děti.

Je strašné, jak otrlí jsou někteří lidé a jak jim jsou lhostejné vraždy dětí. Vidíme to na Ukrajině, viděli jsme to v Afghánistánu a dnes to vidíme dennodenně v Gaze. Tento svět si snad ani nezaslouží štěstí, protože velká většina jen pluje s proudem, drží „hubu a krok“, jen aby náhodou nedostala přes prsty a nákupní košík nebyl prázdný. Myslela jsem, že ponaučení z druhé světové války a pohled na koncentrační tábory lidstvo vyléčí z touhy po vraždění a mučení. To jsem se tedy sakra spletla. Lidé jsou schopni všeho, jen ne milovat, jak učí Bible. Hitler existoval. Žila i „Krvavá Madla“, které byly cizí děti úplně ukradené. Doufala jsem, že tyhle zrůdy nebudou mít následovníky, ale mají. To se bude dál pokračovat až do skonání světa?

Korporace, USA, EU – to jsou ti, co nás podle mého táhnou do války a do sebezničení. „Ukrajinizace“ ČR pokračuje a my musíme vidět, že bránit se té katastrofě absolutní většina národa odmítá. Jako by se chtěli nechat roztrhat na kousky. Nejsme hloupí, ale jsme líní udělat cokoliv, co zavání vlastenectvím. Jako by to byl v posledních letech cejch na čele. Jen nevyčnívat a neříkat to, co si člověk myslí. V tom já ale nejedu. Budu dál říkat, co si myslím, i když v tom český člověk momentálně prohrává na plné čáře.

Autor: Milena Doušková

Video 1

Video 2

Video 3