Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá

Můžeme herce litovat, můžou nám říkat, jak se máme chovat, ale doba, kdy pro nás byli vzorem, odreagováním a kdy jsme je měli rádi, je dávno pryč. Cit se změnil v lepším případě v lhostejnost, v tom horším ve velké znechucení, a já se jen divím, že už to páni herci konečně nepochopili. Buď jsou tak arogantní, nebo prostě hloupí.

Dříve jsme herce milovali, a dnes některými z nich opovrhujeme. Odmítáme se dívat na jejich staré filmy či poslouchat jejich písničky.

Umělci, kterých si vážíme

Opravdu chápu, že to neplatí pro všechny. Je spousta umělců všech oborů, kterých si velice vážím, mám je ráda a baví mě je poslouchat nebo se na ně dívat. Za všechny jmenuji jen pár: Petr Štěpánek, Michal Gulyáš, Lucie Bílá a zesnulý Karel Gott. Ostatní mi prominou, ale pak by se z tohoto článku stal jen seznam, a to je zbytečné.

Obyčejní lidé totiž velmi dobře vědí, kteří z vás to jsou. Vždy vás budou mít rádi a nedají na vás dopustit. Milují svoje umělce, kteří se na nás nepovyšují, nezesměšňují, nechtějí nás poučovat, nepíšou, že na vesnici jsou lidé nevzdělaní, a už vůbec nechtějí brát hlasovací právo těm, kdo podle nich nedokážou poznat, co je pro ně dobré.

Kdo platí vaši práci?

Jsou nás miliony, a kolik z nás se podívá za život do divadla? Nepatrné procento, a to je holý fakt. Některé herce nechceme ani vidět, na jiné kulturní akce nemáme peníze, a někteří musí pracovat u pásu, aby bylo za co platit i tu vaši práci. Ono se musí na všechno vydělat. I na ta divadla a koncerty. Nic z nebe samo nepadá a všechno leží na bedrech těch dole.

Lidé na vesnicích se do Prahy dostanou možná jen jednou za život. Jim musí stačit televize, a díky internetu si mohou zábavu vybírat sami. A to je moc dobře.

I ostatní lidé mají hypotéky a musí je splácet, aby neskončili pod mostem. I oni potřebují platit inkaso, oblékat se, používat drogerii a hlavně se potřebují najíst. Stejně jako vy. Jen je nikdo neslyší a nevidí, protože pro všechny politiky a celebrity jsme neviditelní a postradatelní.

Teď teprve poznáte, jak moc potřebujete obyčejné lidi. Bez nich není nic.

Končí doba iluzí

Teď pláče Hrušínský a další hvězdy, přitom horem pádem chtějí přijímat migranty, protože tady se přece máme dobře. Tady je bezva uživíme! Já si říkala, že musí být hrubě za vodou, když chtějí vynakládat takové peníze na lidi, co sem nejdou pracovat, ale užívat si sociálních dávek.

Bude dobře, když se zeptáte těch lidí ve fabrikách na mzdu a jak to z toho zvládají. Někteří rádoby umělci nám dali najevo, jak jsme k ničemu, a teď se strašně divíte, že je nelitujeme a posíláme je makat do práce. My to děláme celý život. Oni by klidně mohli vyskladňovat třeba zboží, aby lidé mohli nakupovat.

Nebudu dělat, že herce lituji, protože bych lhala. Je mi to jedno a jejich nářky čtu s odporem. Vzali jste nám iluze, že hrajete pro nás, a zpřetrhali jste pouto mezi námi a vámi. Měli jsme ho před rokem 1989, a po roce 1989 to všechno vzal čert. Tak nefňukejte a postarejte se sami o sebe, tak jako to dělají obyčejní lidé celý život.

K čemu je umělec, co si nevydělá?

Já osobně bych dotace nedala nikomu, natož někomu z umělců. Obyčejný člověk se musí uživit sám, a tak to má být i s umělci.

K čemu je umělec, co si sám na sebe nevydělá, nikoho jeho umění nezajímá, ale chtěl by ho dělat za cenu, že ho zaplatí obyčejní lidé? Takový člověk je jen obyčejný příživník.

Poznámka: Volič musí mít znalosti z ekonomiky a z politiky. Jinak by neměl mít právo volit. (Tento poslední odstavec mi do sekce o umělcích moc nepasuje, Mileno. Možná je to téma na další článek?)

„Kecy“ Janka Ledeckého a Olgy Sommerové

Janek Ledecký: Tak tomu se říká věta za všechny prachy! Víte, kdo ji pronesl? Janek Ledecký. Pan bývalý právník, potom zpěvák, a dnes vlastně ani nevím, co si osobuje právo rozhodovat o tom, kdo má jaké právo. Nevím, jestli zná slovo demokracie a možnost volby, ale je to, prosím s prominutím, zpovykaný hlupák, který má pocit, že spolknul všechnu moudrost světa.

Nevím, co se to s komedianty děje, ale většiny už mám vážně po krk. Po převratu se ukázala jejich povaha v celé své nahotě. Vše je o dotacích, hamižnosti, podrazech a lhaní. „Kam vítr, tam plášť“ – to můžeme pozorovat vždy, když se volí prezident. Zvolenému se leze do zadku a na končícího se kašle. Co na tom, že zvolený byl, a možná je, kovaný komunista? To přece naší šmíře vůbec nevadí. Hlavně, že budou kapat prachy za umělecký statut, a my, debilové, jim to musíme zaplatit.

Olga Sommerová: Připomeňme si i „kecy“ Olgy Sommerové. Pokud ještě nevíte, co je zač, tak je známá svými proslovy o úrovni inteligence obyčejných lidí. Dokonce ji napadlo, že by někteří vůbec neměli volit, protože na to prostě nemají. Tahle paní ví o demokracii tolik, co já o jaderné energetice, a věřte mi, nevím o ní vůbec nic. Její drzost a arogance se naprosto hodí do Topky, a já si doufám, že už tahle pidi strana konečně vypadne ze sněmovny i ze senátu.

Je doba, kdy se láme chleba

Najednou se nejde ukrýt před skutečností, a nejednomu „sluníčku“ začalo svítat. Kde je Mádl, Hrušínský, Geislerová, Hřebejk, Hrzánová, Klus, Basiková, Horáček, Bartoška, Svěrák, Brzobohatý, Rajmont, Trojan, Pogodová, Issová, Kocáb atd.? Je jich pochopitelně daleko víc, ale nebudu tady vytvářet seznam.

Tímto se omlouvám všem hercům, co zůstali věrni svým divákům, jako je pan Štěpánek, pan Vyskočil, pan Hůlka či režisér Svoboda a režisér Renč. Je jich mnoho a jsem za to moc a moc ráda.

O celebritách, hovadech a opovrhování

Jako celebrita nebo osobnost je označován člověk, který ve společnosti dosáhl vysokého uznání, ohlasu nebo povědomí. Obecně vzato je celebritou ten, kdo strhává pozornost médií. Měřítkem přitom nemusejí být jeho zásluhy, ale toliko zájem veřejnosti se o těchto lidech více dozvědět.

Nejlepší na tom je, že většina z nich je známá svými skandály, nebo tím, do které menšiny se zařadí. Mně je naprosto jedno, kdo z nich má koho v posteli, ale docela mi vadí, že se nestydí nazývat prezidenta hovadem. Prý chlastá a mluví sprostě. Ano, jeho slovní vyjadřování je občas za hranou. Ano, má rád alkohol. Proč to umělcům vadí? To teda nevím. Havel chlastal první ligu, spal se vším, co se mu naskytlo. Byl však jeden z nich, a to jim lichotí. Mají pocit, že jeho prapodivná svatozář padne i na jejich hlavy.

Když slyším Menzla, Navrátila, Novotného, Pazderkovou a další a další, tak si říkám, kde berou tu drzost opovrhovat všemi, co podporují hlavu státu.

Když jsem se jednoho takového zeptala, co je lepšího na Schwarzenbergovi, nedokázal mi odpovědět. Rychle ale usoudil, že jsem komunistka, rusofilka a další jejich oblíbené výrazy pro všechny, co s nimi nesouhlasí. Člověk spící v lavici pomočený, druhý den vyfocený s lascívní ženskou a přiznávající úplatky mi nemá čím imponovat. Neumím si představit Zemana, jak chrápe v lavici, slintá nad nahou ženskou a pak se pomočí. To je prostě fakt. Raději snesu pár vulgarit, než to, co vyznávají celebrity.

Šéf z Národního divadla, Daniel Špinar, nám k tomu ještě dodá: „Češi? Nevzdělaní, omezení.“ Množí se nám „umělci“, co nám neustále říkají, jací jsme nevzdělaní pitomci, a já si to nehodlám nechávat líbit. Jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá, vy zdegenerované osobnosti! Pak nám arogantně sdělil, že je jeho povinnost nevzdělance z Česka učit, protože on je odborník a on určuje, co je správné, dobré a vhodné pro nás, pitomé diváky. Podle něj máme všichni předsudky, a je potřeba nás společensky a politicky vzdělávat. O tom má rozhodovat on. No, tak to si chlapec ukousl pořádné sousto, protože o mně a mém vkusu nebude rozhodovat žádná namyšlená a protěžovaná menšina.

Vy jste tu pro nás

Páni umělci a paní umělkyně, neměli byste zapomínat, že jste tu pro nás. Když nebudete mít svoje diváky, skončíte s holou zadnicí. To my platíme koncerty, kina, divadla a televizi. To my vás živíme. Docela ráda bych se dožila toho, že si začnete vážit svého diváka a živitele. Jinak by bylo docela na místě bojkotovat vaše aktivity, a mohou se na vás chodit dívat ti, kterým vaše chování nevadí.

P.S. Omlouvám se všem slušným umělcům, kteří se nesnižují k tak odporným výpadům a věnují se svojí práci. To je potěšit svého diváka. A on se jim odvděčí svým zájmem a obdivem.

Převrat anebo Sametka?

Jak jsme milovali svoje herce před rokem 1989, tak jimi začínáme opovrhovat po roce 1990. Kdysi dávno jsme byli jedna duše. Vaše narážky z pódia létaly k nám a všichni jsme věděli, co znamenají. Tichá revolta proti režimu se odrážela ve slovech, gestech a očích. Měli jsme vás rádi.

Vy jste tím darem svých diváků opovrhli, zostudili a zahodili ho. To se neodpouští, a já doufám, že je v lidech dost morálních hodnot, a dají vám znát, jak moc jste se jim oddálili a jak moc vás už nechceme slyšet.

Kdysi se cinkalo a doufalo, ale nečekala nás žádná sametka, nýbrž převrat a otáčení kabátů. Byla to jen výměna a odstranění těch, co byli nejvíce vidět. Jinak tam zůstaly ty stejné kreatury a praly se o koryta a kdo si víc urve.

Revoluce nebyla zásluhou vás herců, potažmo Havla a OF. To za nás vybojovali jiní: Poláci a Rusové. My jen čekali, co bude. Pak se nám sešli studenti a herci horlivě začali stávkovat, protože to bylo třeba, aby se spustil převrat konečně i u nás. Už jsme byli směšní, jak dlouho jsme čekali, kdo to za nás udělá. Jak úsměvné, ale také hodně trpké sousto. Komunisté potřebovali revoluci, a tak ji dostali, zformovali se a společně dosadili figurku kývací – Václava Havla. Tehdy vám lidé věřili, ale to je pryč.

Vy jste nás prodali jako Jidáš Krista, jen za větší peníze. Zalíbilo se vám být „hrdiny“ z roku 1989 a neuvědomili jste si, že není ten rok, co jste si to užili. Teď je doba uvědomění a vědění. Chcete hrát ve společnosti prim, a to za každou cenu. Jdete proti lidu, a to herci nikdy nedělali. Vždy byli s lidem proti pánům. Co to znamená? Přidali jste se k pánům proti nám pro peníze a slávu?

Já jen tiše doufám, že náš lid se konečně probudí, zavře televizi a nekoupí si lístky do kina a divadla. Je třeba, aby věděli, že bez nás nejste nic.

Neustále přibývá lidí z umělecké sféry, co mají pocit, že jen oni mají patent na rozum a jejich je právo na kritiku hlavy státu a jeho volitelů. Umělci, říkají si celebrity, a chovají se jako tupé ovce jdoucí za svým guru, co za života rozdělil celou republiku a po smrti celý národ.

Autor: Milena Doušková