Vítejte na palubě, milí čtenáři. Dnes se budeme bavit o tom největším českém hitu od doby, co jsme se naučili péct chleba z kukuřice – o aktivním vykoledování si průšvihu. Zatímco já, stará Milena, trávím čas u váhy (která mi milosrdně připomíná, že se mám držet při zemi), naše aktivistická elita tráví čas vystřelováním se na oběžnou dráhu, aby Rusko pořádně poškádlila.

A to myslím doslova.

Hrdinství z gauče: Raketa, která netrefí, ale nasere

Už jsme si zvykli, že v Česku je hysterický aktivismus novou národní disciplínou. Ale to, co předvádí sbírka „Dárek pro Putina“ s akcí na střelu DANA 1, už není jen aktivismus. To je lakmusový papírek na kolektivní ztrátu pudu sebezáchovy.

Abychom si to ujasnili: Neskládáme se na deky pro babičky, neskládáme se na sanitky. Skládáme se na raketu, která má v popisku hrdě napsáno, že dokáže doletět až do Moskvy. Cílem je tedy zjevně ne obrana, ale provokace největší jaderné velmoci. To je rozdíl jako mezi žehlením a atomovou bombou.

Ironický dotaz: Až nám tahle šou skončí a budeme sedět na radioaktivním popelu, koho budeme vinit? Asi DANA 1, že netrefila?

Tohle není pomoc, to je sebedestrukční divadlo financované našimi lehce vzrušitelnými spoluobčany. Posílají ukrajinské armádě peníze a zbraně, aby mohla dráždit Rusa, zatímco sami sedí v klidu a teple u české televize. To je ten nejlevnější a nejpohodlnější typ hrdinství: válka na dluh a za cizí životy. A až se medvěd naštve, my, co jsme si drželi zdravý rozum (a peněženky zavřené), budeme platit za lístky i pro tyhle blázny.

Drony, děti a drahé hračky: Budoucí voliči v akci

Kdo by si řekl, že horší než důchodce s penězi na raketu, je student bez peněz, ale s dronem?

Když jsem slyšela o studentech, kteří se skládají na speciální dron za 120 tisíc, musela jsem si jít upéct buchtu na uklidnění. Ta samá generace, která fňuká, že je bydlení drahé a budou mít na starobní důchod jen hrst rýže, najednou sype peníze do války.

Je to trapná přehlídka priorit. Místo toho, aby se ti mladí a nadějní skládali na protestní akce za konec války, investují do létajících hraček, které prodlouží konflikt. Mají pocit, že mír se dnes vyjednává joystickem, a ne rozumem. Rostou nám tu noví dospělí, kteří si myslí, že když pošlou sto tisíc do cizí země, stanou se okamžitě hrdiny, aniž by museli nést jakoukoli zodpovědnost za eskalaci, kterou způsobují.

Fakta na závěr, pro ty, co nevidí

Abychom jen nekritizovali, tady je pár čísel a faktů, které ukazují rozsah této aktivistické hysterie:

• Největší tahoun: Iniciativa „Dárek pro Putina“, která se ráda chlubí velkými a provokativními nákupy.
• DANA 1 – střela, která má doletět až do Moskvy: Sbírka přeplnila svůj cíl (původně $12 500 000 Kč) a vybrala přes $15 milionů Kč na ukrajinskou raketu.
• Dlouhodobá kampaň Drony pro Ukrajinu: Celkem se na různé drony vybralo už přes $22,5 milionu Kč.
• Studentské akce: Speciální dron za 120 000 je pravděpodobně dílčí akce v rámci větší kampaně. Hrdinové se zkrátka skládají, jak jen mohou.

Na co se vlastně sbírá?

Nesbírá se obrana. Sbírá se arogance, neznalost geopolitiky a hlavně dobrovolné podepisování ortelu naší budoucí bezpečnosti.

Ať už jde o obří raketu s cílem Moskva, nebo o studentský dron za cenu ojetého auta, vzkaz je jasný: Jsme kašpárci, kteří strkají prstíčky do ohně a doufají, že nás jaderný medvěd jen plácne packou.

Držím palce, ať se ta vaše DANA 1 trefí… ale hlavně ať se trefí do zdravého rozumu našich „hrdinů“. Protože to, co nám tu předvádějí, není hrdinství. Je to hrubá nezodpovědnost, za kterou budeme platit všichni. A ne jen 13 milionů, ale mnohem, mnohem víc.

Autor: Milena Doušková