Víte, co mě v životě fakt baví? No přece ty zasraný slevy. A ještě víc mě baví, jak u těch slev v obchodech visí ty jejich geniální nápisy „Max. 2 ks na osobu.“
Máslo, mléko, vajíčka… základní věci, bez kterých člověk doma neuvaří nic jinýho než tak možná dušený vzduch s přílohou smutku.

A hele, ty se tam roztomile potácíš s košíkem, oči ti svítěj, protože máslo stojí čtyřicet devět, no a pak přijde facka od reality: „Smůla, paninko. Dvě a dost!“

A to si vzpomenu, jak se nám tihle rádoby chytráci ještě před pár lety smáli, že za totáče nám soudruzi diktovali, kolik si smíš koupit toaleťáku nebo kafe. Hahaha.
No tak se rozhlídni dneska! Máme kapitalismus, tržní hospodářství a… limity na nákup másla.

Jaký je v tom, do prdele, rozdíl?!

Teď ti ještě někdo moudře poví, že je to prý kvůli spravedlnosti, aby se dostalo na všechny.
Tak za prvý – sorry jako – mě vážně nezajímá, jestli sousedka z Horní Dolní přišla pozdě, protože se cestou zakecala s Boženkou o tom, jak jí kvete muškát.
Já chci svoje máslo. A klidně všechno máslo.

Za druhý – co je to za kecy o tržním hospodářství, kde si trh dovolí mi říct, kolik toho smím koupit?! Jestli chci sto másel, tak ať mi jich prodaj sto. A jestli si je pak roztavím a napustím si do vany máslovej wellness, je to čistě moje věc.

V Německu to samý. Člověk jede za hranice jak pašerák, že si třeba ušetří pár euro, a tam na tebe hned vybafne cedule: „Nur 3 Stück pro Kunde.“
Přeloženo do češtiny: „Víc než tři kusy si nekoupíš, čecháčku!“
A já se ptám – kde je ten slavnej volnej trh, o kterým nám tady celá ta politická skvadra tak ráda vykládá?

Je to totiž jednoduchý:

• On má prodávat.

• Já mám nakupovat.

• A oba máme držet hubu a netapetovat regály cedulema, co smím a nesmím.

Ale ne. Místo toho na tebe v každým krámu kouká leták, kde máslo za čtyřicet devět, a pak tě u kasy zpraží pohledem, jestli náhodou nemáš ve vozejku tři másla. Protože jestli máš tři, tak jsi zločinec, potenciální rozvraceč trhu a nepřítel lidu.

A nejlepší je, jak tě prodavačka začne buzerovat:
„Paninko, víc než dvě másla nejdou.“
A ty tam stojíš jak blbec a přemýšlíš, jestli je to ještě obchod, nebo už nějaká reality show.

Tak si to strčte za klobouk, soudruzi kapitalisti.
Já chci svoje máslo. VŠECHNO MÁSLO. A jestli si s tím pak natřu záda, namažu si pleť, nebo si v tom utopím sousedovic kočku (nebo aspoň její uši, protože celejch koček je mi líto), je to čistě můj problém.

Takhle vypadá svoboda? Svoboda koupit si dvě másla a držet hubu?
Tak to teda pěkně děkuju.

Protože víš co? Jestli tohle je kapitalismus, tak ať mi laskavě někdo vrátí zpátky ty síťovky, bony a fronty na banány. Aspoň v nich člověk věděl, na čem je.