Když slyším ty moderní politické klauny, jak s úsměvem od ucha k uchu hlásají, že je „úplná paráda“, že už nemusíme stát fronty na banány, mám chuť rozdrtit mobil a napsat jim něco hezkého do facebůčku. Ale radši si vzpomenu na své dětství a na slova mé babičky: „Když už si stěžuješ na banány, máš problém, co se řešit nedá.“

Banány mě nikdy nezajímaly. Banány jsou pro mě spíš jakýsi symbol toho, jak moc se dnes dokážeme radovat z maličkostí, zatímco velké problémy, které by nás měly opravdu trápit, necháváme ležet ladem jako staré ponožky.

Podívejte se na to pořádně:

Fronty na banány vs. fronty na život

Jo, je skvělé, že už nemusíme čekat na ten žlutý zázrak z tropů, ale co fronty na:

• zubaře, kam se dostaneš tak za půl roku, pokud vůbec?

• praktického lékaře, který tě odbaví za pět minut, protože jich má sto na den?

• dětského doktora, kterého se nedaří sehnat ani za největší nouze?

Tyhle fronty nejsou vidět na Instagramu, ale to neznamená, že nejsou.

Zatímco naši „pánové a dámy“ v parlamentu si užívají své soukromé ordinace, my ostatní koukáme do kalendáře a modlíme se, abychom se na řadu dostali dřív, než nás něco skolí. A hlavně – abychom měli na tu léčbu vůbec peníze. Protože v systému, kde fronta znamená výsadu, už není místo pro obyčejné lidi.

Kde jsou naše zubařky a doktoři?

Vzpomínám si, jak moje zubařka byla jako člen rodiny. Věděla, co mi je, znala mě, nebála se mi říct pravdu do očí a hlavně měla čas. Dneska to vypadá spíš jako přepadení za jízdy.

Místo aby se lékaři starali o nás, starají se o papíry, hlášení a byrokratické blbosti. A kdo to platí? No jasně – my, co si nemůžeme dovolit soukromé služby. A co banány? Ty si už může dovolit každý. Přitom nás banány nevyléčí.

Politici a jejich banány

Naši politici nám prodávají pohádky o tom, jak se věci zlepšují, protože prý už není potřeba stát fronty na banány. Jenže nás nezajímá, že se zboží v obchodě točí rychleji, když nemáme základní zdravotní péči dostupnou jako dřív.

Ať si tedy banány nechají pro sebe, ať si je jí, kdo chce. Já chci zubaře, kterého nemusím prosit, a doktory, kteří nejsou v permanentním stresu a vyhoření. Chci zdravotnictví, kde nejsme jen čísla a zdroje na politické experimenty.

Jak to dál?

Nemůžeme jenom zírat a čekat, až nám někdo pod nos nasype další dávku banánové zábavy. Musíme volat po skutečných změnách. Po lidech, kteří myslí na obyčejné lidi, a ne jen na svůj majetek a privilegia.

Takže místo banánů si raději dejte pořádnou porci pravdy. A až příště uslyšíte někoho, jak chválí konec fronty na banány, připomeňte mu, že:

„Fronta na zubaře je fronta na život. A na tu frontu ještě nejsme připraveni.“