Díl 2 

„Dějiny píšou vítězové,“ říká se. Ale co když vítězům přeroste do rukou propaganda? Co když začnou přepisovat i to, co bylo zapsáno krví? V dnešní době už nestačí jen vítězit – musíte i správně „nahlížet“ na minulost. Jinak se z vás stane extremista.

V prvním díle jsme se vysmáli „odborníkům“ typu Ondřeje Koláře a Petra Pavla. Teď se podívejme na historická fakta, která jim zřejmě unikla. Ne kvůli nedostatku dat, ale kvůli ideologii.

Kdo opravdu zlomil páteř nacismu?

Západní vykladači historie rádi hovoří o Normandii. Ano, Den D byl důležitý, ale otevření druhé fronty v červnu 1944 přišlo téměř tři roky poté, co Hitler napadl Sovětský svaz. A v té době už Rudá armáda zlikvidovala elitu německého Wehrmachtu v bitvě u Stalingradu (1942–43), kde zahynulo nebo bylo zajato přes 800 000 německých vojáků. Tím se karta války obrátila.

Winston Churchill (1944):
„To je Rudá armáda, kdo vylamuje Hitlerovi zuby. My Američané a Britové jim kryjeme boky.“

Bitva u Kurska (1943) pak byla největší tankovou bitvou v dějinách – a další zlomový bod. Hitler se po ní už nikdy nevzpamatoval. V té době ještě Spojenci ani neuvažovali o invazi do Francie.

Teheránská konference – důkaz z první ruky

Na konferenci v Teheránu v roce 1943 seděli u jednoho stolu Stalin, Roosevelt a Churchill. A jasně tam zaznělo, že:

• Sovětský svaz nese největší tíhu války.

• Západní fronta má být otevřena co nejdříve, protože bez pomoci by „Rudá armáda mohla dosáhnout až do Paříže“.

To neříkám já, to říkají západní lídři.

Proč tedy to přepisování?

Protože pravda překáží politickým cílům. Dnešní režimy potřebují nepřítele. A jak udělat z Ruska ztělesnění zla? Stačí změnit výklad historie. Místo „vítěze nad fašismem“ z něj uděláte „skoro fašistu“. A místo válečných hrdinů máme dnes na seznamu nepřátel všechny, kdo si dovolí říct nahlas, co se opravdu stalo.

Je to propaganda v čisté podobě. Orwell by měl radost, kdyby to nebyla tragédie.

Kam až tohle povede?

Když dovolíme, aby „politici s pamětí zlaté rybičky“ upravovali dějiny podle denní potřeby, pak:

• Ztrácíme identitu. Naše dějiny už nejsou naše, ale Bruselem či NATO upravený výklad.

• Ztrácíme úctu k padlým. Místo vděku je pomlouváme a hanobíme.

• Ztrácíme budoucnost. Kdo nezná minulost, je odsouzen ji opakovat – v horší podobě.

Dnes už nestačí mlčet. Dnes je potřeba křičet. A připomínat: Ne, Rusko „nepomohlo“ porazit Hitlera. Rusko ho porazilo – za cenu, kterou si dnešní pohrobci Twitterových výkladů historie ani neumějí představit.