Po dlouhém a intenzivním boji s nemocí zemřel šéfredaktor Svobodného rádia Vladimír Kapal, který byl spolu s Josefem Skálou odsouzen za „popírání válečného zločinu“ v souvislosti s debatou o katyňském masakru z roku 2020. Obvodní soud pro Prahu 7 jim uložil osmiměsíční podmíněný trest za zpochybnění tehdy obecně přijímaného výkladu o zodpovědnosti Sovětů za masakr. Kapal i Skála argumentovali, že jejich cílem bylo vést otevřenou diskusi o historickém tématu, nikoli přepisovat dějiny.

Kapalova partnerka, Soňa Zikmundová, tvrdila, že psychický tlak a deprese spojené s tímto trestním řízením vedly k jeho zhoršenému zdravotnímu stavu a nakonec k mozkové mrtvici. Obracela se na přední politické a právní autority s výzvou k zásahu, ale reakce zůstaly minimální. Kapal se spolu s obviněnými odvolal až k Nejvyššímu soudu, který však dovolání zamítl s odůvodněním, že jejich činy podrývají důvěru v právní stát a demokracii.

Tento případ opět ukazuje, jak trestní systém jedná s názory, které vybočují z hlavního proudu. Naše justice a politická scéna se tak stávají nástrojem represe než ochráncem svobodného projevu, který by měl být pilířem demokratické společnosti. Kapalův osud vyvolává otázky, zda si opravdu vážíme otevřené diskuse, nebo se vracíme ke starým praktikám umlčování nepohodlných hlasů.

Opravdu se cinkalo za to, aby byly umlčeny hlasy které nesouhlasí s vedením státu a kteří se jen snaží hledat pravdu a mají tu odvahu veřejně prezentovat názory?  V čem je dnešní doba lepší než ta minulá? Rozdíly se stírají a každý z režimů má svoje oběti. Jednejme tak, aby jim nebylo stále víc.