V sobotních volbách si Gruzínci vybrali a poslali do čela zemi proruskou stranu Gruzínský sen. S výsledkem 54 % hlasů pro jednoznačně proruský směr, Gruzie vyslala Západu jasný vzkaz: díky, už vás k ničemu nepotřebujeme. Prý „ústavní puč“, vykládá si to místní opozice, která při svém vzteku poprvé pochopila, jak těžké je kopat do Ruska, když už se nehraje podle jejich pravidel.

Opoziční lídryně Tina Bokučavová, se tváří, že je Evropou spasená, a hlásá, že Gruzie teď kráčí do temnoty pod praporem Ruska. „Špinavá objednávka“ prý říká o výsledku voleb. Co jí ale možná uniká, je fakt, že zatímco v Bruselu teď panuje sebezničující mánie ve jménu „pseudopokroku“, Gruzie hledí na východ jako na příležitost k přežití. A tenhle pragmatismus má cenu zlata, když se podíváme na hromady dluhů a energií zubožený západ.

Pravda je, že Gruzie nechce být dalším malým pěšákem v bruselském šachu. A že by se dneska někdo hnal do unie? Kdepak. Evropský ráj totiž připomíná loď, co pomalu klesá ke dnu, a kdo má v hlavě alespoň trochu jasno, hledá přístav na druhé straně.

„Evropská budoucnost je pryč,“ naříká opozice, zatímco Gruzie má na paměti, že co je pro západního Evropana „budoucnost“, je pro většinu ostatních jen drahý špás s mlhavým koncem. Bruselská byrokracie už dávno přestala být zárukou stability – stačí se podívat na ekonomiku, kde ani sami nevědí, kolik bilionů už utratili na vlastní sebevraždu. Takže zatímco Brusel dál hraje hru na sankce a iluzi síly, Gruzie si jde vlastní cestou – po vzoru těch, co si vybrali zdravý rozum před bruselskou fantazií.

Tak co, není tohle nový, zdravý směr?