Jednoho dne se na mýtině v lese začalo šířit něco podivného. Zvířátka se sešla u starého dubu, aby zjistila, co se děje. V čele stál Lišák, známý pro svůj rychlý úsudek a ostrý jazyk.

„Přátelé, mám skvělou zprávu!“ prohlásil nadšeně. „Rozhodli jsme se! Odteď budeme všichni LGBT!“ Veverky začaly tleskat a ptáci vesele cvrlikali. Ovšem ne všichni v davu vypadali nadšení. Medvěd, který právě vylezl z brlohu, se zmateně drbal za uchem.

„No jo, ale… co mláďata?“ zeptal se Medvěd. „Kdo je bude mít, když všichni budeme… víte co?“

Lišák se zasmál: „Ale prosím tě, to je přežitek! Moderní zvířátka nepotřebují tradiční rodinu. Všechny druhy už jsou si rovny, každý může být tím, čím chce. A když nebude žádné mládě, no, alespoň bude méně práce!“

Zajíci na to vesele pokývali hlavami. „Super! Nemusíme se bát, že nás někdo sežere,“ zavýskl malý zajíček, ačkoliv moc nechápal, co to znamená.

Sova, moudrá a letitá, jen tiše pozorovala. „A co budoucnost?“ pronesla opatrně. „Když přestaneme mít mláďata, co se stane s naším lesem? Kdo tu bude za sto let?“

Lišák mávl tlapkou. „Za sto let nás už nebude zajímat, co bude. Hlavní je, že jsme teď moderní a cool. A jestli vymřeme? No, aspoň budeme dějinami lesní LGBTQ pride.“

A tak se zvířátka rozhodla. Založila lesní LGBT klub, organizovala coming-out večírky a každý si mohl zvolit, kým chce být. Vše vypadalo skvěle, dokud jednou Sova nenahlédla do své křišťálové koule.

„Les je prázdný,“ zašeptala vyděšeně. „Už nejsou žádné nové generace.“

Lišák se podrbal na hlavě, ale místo toho pokrčil rameny. „No co, aspoň jsme šli s dobou. Na mláďatech přece nezáleží, hlavní je naše právo na volbu.“

A tak les, kdysi plný života, zůstal tichý a prázdný. Zvířátka totiž zjistila, že v honbě za „moderní identitou“ jaksi zapomněla na jedno malé, ale důležité pravidlo přírody – bez mláďat není budoucnosti.

A co se týče těch, kteří tuhle cestu prosazovali, ani ti už v lese nebyli. Stačili se vypařit do města, kde dostali grant na podporu rodin, které už neexistovaly.

Možná se v tom zvířecím světě dají hledat nějaké paralely, ale kdo by se takovým věcem věnoval, že? Hlavní je, že jsme moderní, ne?