Stařečky a stařenky dejte někam, kde nebudou vidět! a- a a+

Pro takové lidi mám jen jedno poselství: Jste hlupáci bez soucitu. A jednou to poznáte, jenže to už bude pozdě.

Obyvatelé Horní Lidče odmítli v referendu výstavbu domova pro seniory vedle školy. „Pohled na staré lidi by ubližoval dětem, které do školy chodí,“ říkají ti, co se nazývají lidmi. Pohled na stáří je prý trauma, a tomu se obyvatelé Lidče evidentně nechtějí vystavovat.

Na dalším místě odmítli výstavbu chráněného bydlení. Zřejmě by pohled na „jiné“ ubližoval všem, ale opět se vymlouvají na děti. Prý by utrpěly duševní újmu, kdyby musely chodit kolem chráněného bydlení cestou do školy.

Ráda bych při takovém rozhodování seděla a poslouchala jejich argumenty, proč nechtějí domov důchodců ani chráněné bydlení. Fakt by mě zajímalo, jak by obhajovali svoje nesmyslné výmluvy.

Ve světě, a dokonce i u nás, přibývá zařízení, která spojují generace – děti a seniory pod jednou střechou. Děti mají přirozeně vyrůstat vedle stáří, protože to je normální. Jestli má někdo trauma z babiček a dědečků, pak má problém, a měl by vyhledat odborníka. Stáří je neoddělitelnou součástí života, a kdo se dožije vysokého věku, ten bude také stárnout a žít mezi námi.

Podle lidí z Lidče by to však nemělo být poblíž školy, protože tam budou jezdit sanitky a pohřebáci. Prý to není důstojné. Cože? Takové odporné žvásty!

Jejich vlastní babičky, které hlídají jejich děti, jim nevadí? Ty snad nejsou staré? Taky budou jednou nemohoucí. Co s nimi pak udělají, když domovy pro seniory nikde nebudou? Takovým lidem bych nejraději popřála velmi dlouhý život – ať si to vyzkouší na vlastní kůži, co to znamená stárnout v zemi, kde se lidé bojí stáří a děti se učí stářím opovrhovat.

Víte, jak to bývalo dřív? Generace žily pohromadě, lidé umírali doma, obklopeni rodinou. Děti byly u toho a věděly, co to znamená příchod i odchod ze světa. Vyrůstaly z nich silné osobnosti, které něco vydržely. Dneska se dětem říká „motýlí“, a to sedí. Setřeš pyl a je po nich.

Měli by dětem denně číst Babičku od Boženy Němcové a vážit si každého dne s prarodiči. Děti odjakživa milovaly své babičky a dědečky, kteří jim lásku opláceli stonásobně. Pokud jim tuto možnost vezmete, vyrobíte z nich křehké skleněnky, které se při každém větším náporu sesypou jako domeček z karet.

Pro takové lidi mám jen jedno poselství: Jste hlupáci bez soucitu. A jednou to poznáte, jenže to už bude pozdě.

2 komentáře

Vítejte v diskusi ke článku. Sdílejte své názory, obavy i rady.

  1. leafroller

    Vážně nevím, čemu se tak divíme. Podle mě se jedná o naprosto očekávaný vývoj. Téměř (zvráceně) přirozený. Již dávno jsme z našich očí a životů odstranili jak narození tak smrt. A rodičky a umírající přesunuli do nemocnic a hospiců. Takže to \"ošklivé\" stáří je jenom dalším krokem k mozkové sterilitě.

    Odpovědět
  2. Iva

    Hrůza, kolik bezcitnosti, cynismu je mezi lidma. To nikdy nebylo. Bylo běžné, že se k prarodičům jezdilo na prázdniny, návštěvy (a bylo to nekrásnější dny, mého dětství), a právě těmto lidem jsem naslouchala jejich výprávění, čerpala moudrost. Dodnes používám jejich užitečných rad. Říká se, že smrt je spravedlivá. Říkám, NE, smrt není spravedlivá, poněvadž umírají i malé děti nebo mladí lidé. Já říkám, že stáří je spravedlivé, poněvadž každý z nás, jen co se narodí, den ze dne stárne. A pokud mu sudičky nadělily věk, tak až do samotného zestárnutí, nevyhne se tomu nikdo. Rodina, jsou prarodiče, rodiče a děti, budoucí generace. Děti jsou budoucnost, naslouchají a vnímají a učí se vztahům. Zakončím to Sókratovou citací: Naše mládež miluje přepych. Nemá správné chování. Neuznává autority a nemá úctu před stářím. Děti odmlouvají rodičům, srkají při jídle a tyranizují své učitele. Jak trefné, že?

    Odpovědět

Prosíme dodržujte slušné vychování a obecný kodex diskutujících.
Názory se daji projevovat i slušně, přesto s důrazem.