„Hele, Franto, víš, co jsem si uvědomil? Že je na čase začít utrácet ty prachy, co jsme celej život syslili. Protože jestli to necháme na ty naše děti, tak s nima udělaj nějakou blbost.“

„No jasně, dyť jsi to vydřel sám, tak si to taky užij, ne? Vždyť oni by to stejně rozházeli za nějaký kraviny, co ani nepotřebujou. A ty bys z toho neměl nic.“

„Přesně tak! A co si budeme povídat, teď je ta doba, kdy to máš užívat, ne investovat. Jakýkoliv investice v našem věku už jsou jenom na starosti. Lepší si ty peníze užít, než se nervovat, jestli ti z toho něco káplo.“

„To máš pravdu. A co ty jejich chytrý rady o tom, jak bys měl utratit svoje peníze? Jako bys celej život žil pod kamenem a nevíš, co je pro tebe nejlepší.“

„Jo, a navíc, proč bys měl teďka myslet na budoucnost? Celý život jsme se starali o děti, o rodinu, o všechny, teď je řada na nás, abychom se postarali sami o sebe. Ať si mladí najdou svoje štěstí, my už jsme svoje odpracovali.“

„To je pravda. A co se týče zdraví, tak to taky není radno podceňovat. Žádný velký námahy, jenom se držet v kondici, aby ses ještě mohl hýbat a nezalezl do pelechu jako nějaká stará liška.“

„A když už jsme u toho, co bys řekl na to, kdybychom si příští týden pořídili ty nové rybářské pruty, o kterých jsme mluvili? Děti na to kašlou, tak ať mají, z čeho vybírat, až to po nás zděděj.“

„No, to zní jako plán. A já si asi koupím ty boty, co jsem měl už dlouho v merku. Na co čekat? Jak říkáš, je potřeba si to užít, dokud to jde.“

„Správně, kamaráde, protože jak říkal náš starý učitel – život je krátkej, tak si ho nekomplikuj a užívej, dokud můžeš. A na ty mladý se vykašli, oni si to časem uvědomí, že jsme to dělali dobře.“

„Jo, a když ne, tak ať. My si to teď užijeme po svým!“