Vítejte na speciální zasedání vlády, kde každá schůze je tak trochu jako hra „Kdo je kdo“ – jen místo obyčejných lidí se snažíte odhalit, kdo je tady největší psychopat. Nikdo to ale nemá napsané na čele, takže to je těžší, než byste čekali. Každý politik přichází s jedinečnou strategií, jak zamaskovat svou šílenost – někteří se tváří neskutečně normálně, jiní předstírají, že mají lidová řešení na vše, a další se už ani nepokouší skrývat svou lásku k moci.

Politika na první pohled

Hlavní postava, říkejme jí třeba „Premiér Měsíček“, vchází do sálu a okamžitě nařizuje zhasnout všechna světla. Ne proto, že by to bylo rozumné, ale proto, že prý „v temnotě se rozhoduje spravedlivěji“. Ostatní politici souhlasně kývají hlavami, ale ve skutečnosti v duchu přemýšlejí, jaký kus moci by mohli ve tmě ukořistit.

Hra na důvěru

Při diskuzi o ekonomické reformě vytáhne Měsíček z kapsy lesklou minci a slavnostně oznámí, že všechny důležité rozhodnutí bude dělat právě tato mince. Je přece spravedlivá, nezkorumpovaná, a hlavně dokonale neutrální. Ostatní se zděšením sledují, jak se náhodně rozhoduje o osudu tisíců lidí – ale nikdo si nedovolí říct, že je to šílené. Proč? Protože by je to mohlo stát hlavu, možná doslova.

Vyhlášení nákazy hybris

Jak schůze pokračuje, začínají se vyskytovat zvláštní projevy u některých členů vlády – náhlé výbuchy smíchu, kdy nic vtipného nepadlo, a výkřiky „Já jsem bůh!“ doprovázené náhlým vzplanutím megalomanských projektů. Ministerstvo dopravy navrhuje most vedoucí do nebe – prý pro případ, že by se obyvatelé rádi „vyhnuli zácpám“.

Dědičná politika

Během jednoho zvláště chaotického zasedání, kdy se téměř všichni ztrácejí v divokých teoriích o globálním ovládání počasí, se ozve hlasitý smích ministra zahraničí. Ten odhaluje, že celá vláda je jen výsledkem zvláštní formy genetického experimentu – když nemáš charakter, dělej politiku! Děti politiků, kteří sami nikdy neměli žádnou empatii, se postupně naučily umění „šikovné bezcitnosti“.

Závěrečný akt

Zasedání vrcholí, když jeden z politiků – prozradí se, že byl kdysi psychologem – navrhne, aby se všichni povinně podrobili testu na psychopatii. Ale co to, výsledky jsou zveřejněny a odhalují, že test byl nastaven tak, aby všichni prošli s tím, že jsou naprosto normální. Zmatení politici se uklidní, poté, co jim test „potvrdil“, že je vše v pořádku. Pokračují v ničení společnosti – ale tentokrát s klidem v srdci, protože věří, že jsou přece normální.

A tak se točí svět, kde psychopati vládnou s přesvědčením, že mají pravdu, zatímco normální lidé se jen diví, kam se ten zdravý rozum poděl. Ve výsledku je to tragikomedie, která vás rozesměje, dokud si neuvědomíte, že se smějete něčemu, co by vás mělo spíš děsit. Možná proto, že tahle zasedání nejsou až tak vzdálená od reality, jak bychom si přáli.