Milí spoluobčané,

Jak se vám líbí těchto pár slov, která nejsou tak strašná, ale která vám každý den bourají peněženku a váš domácí rozpočet? Voliči Slepence, ještě pořád věříte na zázraky? Já věřím jedině slovům: co si sami nevezmeme, to nám politici nedají. Pokud si to vzít nechcete, tak prosím zavřete pusinky, nekritizujte a trpte, protože nic jiného si nezasloužíte.

Já kritizovat budu, protože s námi zacházejí jako s onucí a ty, jak jistě víte, patří do bot. Nelíbí se mi, že ve Vyšegrádu, kde jsme byli kdysi na prvním místě, se z nás stal těžký outsider. Všichni jsou na tom lépe a my jen tak povláváme jako stádo debilů, kterým politici kálí na hlavu. Nejhorší na tom je, že to dělají veřejně, vůbec se za to nestydí a ještě nám nestydatě lžou o tom, jak jsme na tom dobře a co všechno pro nás dělají.

Nejvíce platíme a máme mínusový nárůst mezd. Všichni ostatní jsou v plusu. Čím to asi je? Jsme snad horší než Poláci, Maďaři či Slováci? Nejsme. Jsme stejní lidé, stejně chodíme do práce a stejně platíme daně. Přesto se máme nejhůře a co je nejpitomější? Mlčíme a platíme a zase mlčíme a čekáme na co? Na zázrak? Tak ty se dávno nekonají.

Vážení, je čas si uvědomit, že pokud chceme změnu, musíme ji vybojovat sami. Musíme hlasitěji a jasněji požadovat své právo na lepší život. Nemůžeme čekat, že politici, kteří nás roky ignorovali, najednou obrátí list. Oni mají své pohodlí a své jisté. My ale musíme žít ve světě, který nám zanechávají. A pokud jim to dovolíme, budeme trpět dál.

Zvedněme hlavy a pojďme bojovat za naše práva. Za vyšší mzdy, lepší životní podmínky, za spravedlivý systém, který nás nebude vykořisťovat. Nejsme horší než ostatní národy, zasloužíme si žít důstojně a bez obav o budoucnost. To je náš boj a naše odpovědnost. Společně to můžeme změnit. Musíme být aktivní, zapojit se do veřejného života a přestat mlčet. Jen tak můžeme dosáhnout lepšího života pro nás i naše děti.