William Shakespeare – Sonet 66

Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid,

jen nevidět, jak žebrá poctivec,

jak pýchou dme se pouhý parazit,

jak pokřiví se každá čistá věc,

jak trapně září pozlátko všech poct,

jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč,

jak sprostota se sápe na slušnost,

jak blbost na schopné si bere bič,

jak umění je pořád služkou mocných,

jak hloupost zpupně chytrým poroučí,

jak prostá pravda je všem prostě pro smích,

jak zlo se dobru chechtá do očí.

Znaven tím vším, já umřel bych tak rád,

jen nemuset tu tebe zanechat.

(překlad Martin Hilský)

Pokud Vás oslovila aktuálnost básně a ptáte se, který mladý talentovaný autor dokázal tak přesně vyjádřit naši prohnilou dobu, pak vězte, že to byl William Shakespeare a tento jeho sonet v pořadím šedesátý šestý, zvaný též hamletovský, je starý 400 let.

Je to jeden z nejslavnější Shakespearových sonetů, jehož kulturní historie je neuvěřitelná. Patrně mnohem slavnější je zde, v kontinentální Evropě, a to hlavně z důvodů politických.

Nalezneme jej v různých podobách na zdech mnohých věznic, v rozličných zeměpisných šířkách a délkách, za různých režimů.

Dmitrij Šostakovič jej zhudebnil několikrát v průběhu obléhání Stalingradu. Sonet 66 nabývá zvláštního účinku v limitních situacích, v dobách osobního i společenského ohrožení, pomáhá v momentech, kdy se zdá, že vše je nenávratně ztraceno.

Co z toho plyne? Že neprožíváme žádnou krizi identity, kultury, vztahů a čehokoli dalšího.

Pravda je, že lidé jsou – alespoň soudě dle velkého mistra pořád stejní. Tak hlavu vzhůru. A nenechte se otrávit.