Zástěra byla fenomén zašlých časů, nechyběla v žádné domácnosti a měla spoustu využití.

Zástěra k čemu sloužila a může sloužit

Hlavním účelem babčiny zástěry byla ochrana šatů, protože jich měla jen pár.
I proto, že zástěry se praly snáze než šaty a zástěry potřebovaly méně materiálu.
Ale kromě toho sloužila jako ochrana rukou k vytahování horkých pánví z trouby.
Byla výborná na usušení dětských slz a často se používala také na čištění špinavých uší.
Zástěra se používala k nošení vajec i kuřat a káčátek.
Když přišla návštěva, tyto zástěry byly ideálními úkryty pro stydlivé děti.
A když byla zima, babička si zástěru ovíjela kolem sebe.
Ty velké staré zástěry utřely mnohá zpocená čela, skloněná nad rozpálenou kamny při vaření a pečení.
Piliny a špalky dřeva se nosily v té zástěře do kuchyně.
Ze zahrady se v ní nosily všechny druhy zeleniny. Rovněž vylouskaný hrách.
Na podzim se zástěra používala ke sbírání jablek, které spadly ze stromů.
Když přišla nečekaná návštěva, bylo úžasné, kolik nábytku dokázala tato zástěra oprášit během několika vteřin.
Když byla večeře hotová, babička vyšla na verandu, zamávala zástěrou a muži věděli, že je čas vrátit se z pole na večeři.
Potrvá dlouho, než někdo vymyslí něco, co by nahradilo tu „staromódní zástěru“, která sloužila tolika účelům.
Babička dávala své horké pečené koláče na parapet, aby vychladly. Její vnučky kladou své na parapet, aby se rozmrazily.
Teď by se asi zbláznili, kdyby zjistili, kolik bacilů bylo na té zástěře.
Myslím ale, že já jsem od zástěry nikdy nic jiného nechytila, jen lásku.

Zdroj: Neznámý autor, ale tak krásný článek by neměl být zapomenut.

Dodatek od Ivanky: Tolik tedy ze zkopírovaného článku, zástěrou se sice u nás nemávalo, ale každou sobotu moje prateta udržovala svůj rituál, který začínal po obědě důkladným drhnutím kuchyňských dlažek rejžákem, poté následovalo pečení koláčů, buchet a nebo smažení makových koblížků, jimiž provoněla dům. Když se ujistila, že vše je dle dobrého mravu, pak odložila špinavou zástěru a šátek, aby je vyměnila za nové, čisté a nažehlené. Tím byly odstartován čas klidu zbytku sobotního dne a neděle. Jako dítě jsem to vnímala jako kouzlo, ke kterému v zimním období přidávala vůni čaje s rumem. I ten byl kouzelný a tak jsem loudila aspoň lžičku, to byla dobrota. Čas odvál tetu i s její zástěrou a nepřekonatelnými koblížky, jaké uměla jen ona. Zbyly jen vzpomínky a pár starých fotek.

Dodatek od Mileny: Zástěra nechyběla ve výbavě žádné ženy. Najednou se začaly vytrácet, ženy začaly vařit v teplácích a vytahaném tričku. Jak je to dnes, nevím. Zástěru mám, ale visí si jen tak na věšáku. Sem tam ji použiji, ale už to není jak když ji měla moje babička.

Moje slovenská babička se dožila skoro 100 let a nikdy jsem ji neviděla bez „fěrtochu“. Šest dní v týdnu v obyčejné zástěře a v neděli v černé. Nakonec do kostela šla babi vždycky celá v černém, jak na funus. V ruce malou kabelku v ní kancionál, vreckovku-kapesník a pětikorunu kostelníkovi do kasičky. Víc toho nepotřebovala. Po mši se vrátila domů, šup do obyčejného oblečení a do staré zástěry. My děti jsme se nejvíc zajímaly o to, co bylo pod zástěrou. Byla tam totiž vrchní sukně s kapsami a tam vždycky něco bylo. Peněženka, klíče od komory, kůrky od chleba a někdy i cukrík-bonbon. Peněženku hlídala jak policajt, ale klíče od komory jako dráb. Kůrky házela slepicím a cukrík občas po nás, dětech. Znala hodnotu peněz a jídla. Za nic se neutrácelo a nic se nevyhodilo. Bylo to moje hospodyňka v zástěře jak vyšitá. Teď už jen vzpomínám.

Velmi stará fotografie na které jsou moji praprarodiče a prarodiče. Všechny žena, kromě nevěsty, mají zástěry. Taková byla doba. Měla svoje přednosti a nedostatky jako každá jiná doba.