Film Jdi a dívej se jsem neměla v úmyslu zařadit do svých článků, protože jak popsat něco, co je naprosto mimo lidské srdce i duši. Že je válka zrůdná, to víme všichni, Že se vojáci změní na mechanické bytosti s pudem zabíjet, to víme taky všichni. Krutost války se těžko popisuje a kdo v ní nebyl nemůže plně pochopit pocity vojáka a oběti. Ten film se mnou zamával jak s hadrovou panenkou, uložila jsem si ho do počítače, ale už jsem si ho podruhé nikdy nepustila. Odvahu to sem dát jsem dostala až když jsem narazila na malý článek od Hasenclevera který vám sem dávám k přečtení. Jsem přesvědčena, že některé věci se mají šířit aby se dostaly do podvědomí lidí. Svědectví přímého účastníka je vše vypovídají. Tak kdo má odvahu, podívejte se na tento film Jdi a dívej se.

Johan Peter Hasenclever – 17. října 1985 měl premiéru v sovětských kinech film E. Klimova „Jdi a dívej se“, který byl natočen podle knihy „Jsem z ohnivé vesnice“ sepisující příběhy lidí, kteří zázračně přežili hrůzy fašistické genocidy v Bělorusku. Mnozí z těchto lidí tehdy ještě žili a tak některé příběhy se proto podařilo zdokumentovat. Nikdy nezapomenu na tvář a oči jednoho sedláka, jeho tichý příběh o tom, jak celou jejich vesnici zahnali do kostela a před upálením policista ze sonder družstva navrhl:

„Kdo nemá děti, ať vyleze. “

A on si nemohl si pomoct, šel ven, nechal uvnitř svou ženu a malé děti.

Další příběh: Esesáci vypalovali vesnice, tak všichni dospělí byli zahnáni do stodoly a děti zůstaly pozadu. A potom je opilí nacisté obklíčili s vlčáky a dovolili psům děti roztrhat.

Film se promítal také v Německu. Při premiéře lidé úplně oněměli a nebyli schopni slov. Režizér filmu vzpomíná jak po promítání v Berlíně se konaly diskuze s lidmi. Najednou se při jedné z diskuzí k filmu postavil starší Němec a řekl:

„Jsem voják Wehrmachtu. Více než to – důstojník Wehrmachtu. Prošel jsem celé Polsko, Bělorusko, dostal jsem se až na Ukrajinu. Dosvědčuji, že vše, co bylo v tomto filmu je pravda. A nejděsivější a nejhanebnější pro mě je, že tento film uvidí mé děti a vnoučata. „

V sálu zavládlo bolestivé ticho. Říci, že lidé byli šokováni, to je slabé slovo.

—————————————————————————————

Radek99 – Neměl jsem příliš rád sovětské válečné filmy plné heroismu a propagandy a ač jich byly plná kina, s úspěchem jsem se jim vyhýbal. Tohle však bylo něco úplně jiného – žádné ideologické podhoubí a působení propagandistických tlaků, pouhá řeč a síla filmového obrazu, filmové memento, sovětská Apokalypsa. Herecký výkon toho malého kluka mě víc než ohromil, úplně mne paralyzoval. Nejsilnější obžaloba války, nelidskosti a šílenství. Jeden z nejexpresivnějších a nejnaturalističtějších světových válečných filmů vůbec.