Odešla mi jednoho dne bez upozornění, bez nemoci. Prostě jen tak zhasla tento týden v pondělí a já teprve dneska mám sílu se s ní takhle rozloučit. Odešla mi psí kamarádka a bolí to strašně. Pomáhá mi psaní a když přenesu svoji bolest na svoje netové kamarády, bude to břemeno možná trošičku lehčí. Kdo nikdy neměl psa, nepochopí mě. Kdo pejska má, ví o čem tady píšu a kdo kdo si odchod psího přítele přižil, ví jak mi teď je.

Dožila se 15 let a odešla velmi rychle a v klidu. Byli u ní pro ni dva nejdůležitější lidi. Můj syn, její pán a já, rozmazlovací kamarádka. Nebyla sama v tom svém odchodu do psího nebe a nebude sama dokud jeden z nás bude dýchat. Každý žije tak dlouho, jak dlouho na něj má kdo vzpomínat.

Enn byla sluníčko které nepřestalo svítit po celý její život. Nikdy nás nezarmoutila a nikdy jsme nepotřebovali být na ni přísní. Se synem poznala moře, hory, protože dovolená bez ní byla nemyslitelná. Bavilo jí cestování a milovala televizi s pořady o zvířatech. To zalehla na postel a nespustila oči z televize. Věrně nás hlídala a svým štěkáním upozornila na každou návštěvu dříve, než zazvonila.

Příhod s ní máme spoustu, tak připomenu jen jednu která mě pobavila i rozplakala. Při hraní s ní na naši zahradě jsem sebou pěkně pleskla a celá se pochroumala a slzy jsem měla na krajíčku. V tom přilétla Enn a v předtuše další zábavné hry se rozhodla mě dorazit. Zalehla mě, oblízala mě a pak si všimla slz. Horlivě mě je slízávala tak dlouho, až jsem se usmála. Byla zvyklá vyrazit jako střela ze mnou a pokud jsem ležela tak rychle zalehnout a pak se koukala jestli to udělala dobře a jestli si zaslouží pamlsek. Byla kouzelná a její kouzlo ve mně zůstalo a nikdy mě neopustí dokud budu dýchat.

Enn vyhlíží veverky, protože jejich rychlost ji fascinovala.

Vyvaluje se v trávě.

Zamilovaná do sněhu.

Toulání se po horách.

Možná hledá rybu.