S Gorbačovovou perestrojkou vycítili vykukové svou šanci jak se dostat buď přímo  ke korytům a nebo do pozadí, což bylo výhodnější a mohli tak ty u koryt ovládat dle libosti. Nebudeme si nic namlouvat, lidé byli uvyklí, že o vše se staral někdo jiný a tak opilí euforií z nabyté svobody si nepřipouštěli, že ten někdo jiný se stará především jen o vlastní prospěch a ne veřejné blaho. Klaus to Kupónovkou podělal, bylo takové všechno je naše naruby, každý si myslel, že bude něco vlastnit, ale nakonec neměl nikdo nic, maximálně se ta investovaná tisícovka při odkupu zúročila zhruba sedmkrát, a protože jen málokdo měl peněz nazbyt, tak se toho „majetku“ prodejem knížky zbavil.

A pak už to jelo, prodej cizímu kapitálu, v rámci blaha vlastní kapsy, se likvidoval náš průmysl, který byl stále nebezpečnou konkurencí, a s mottem, nic nepotřebujeme, všechno můžeme koupit, jsme se bez zájmu dopracovali do současné pozice vazala.  Už nemáme ani za co nakoupit, pokud to nepřipíšeme k dluhu a následně se to nevydře z lidí formou zvyšování daní, poplatků atd.  Možná, že  už si lidé toho začali víc všímat, hlavně za poslední roky, covid je nahnal k počítačům a tedy i k informacím, a najednou zjistili, že nejsou nic víc než figurky  pěšáků na čísi šachovnici plné špatných tahů.

Pořád ještě většina držela hubu, podnikatelé, kromě veřejných služeb, na tom nebyli špatně. Jedna podnikavá z podnikavé rodiny, když jsem v samošce luštila složení na obalu, se mne pohrdlivě ptala jestli hledám cenu a dodala… to já neřeším, to nemám zapotřebí. Dost mě vytočila, jednak si asi nevšimla, že ceny už dávno  na obalech nejsou a navíc toho, že kolem ní je spousta lidí, kteří ty ceny řešit musí denně. Tak jsem jí to vpálila s tím, že taky ceny řešit nemusím, ale mám aspoň špetku empatie a umím se vcítit do těch, kteří je řešit musí, pak mi klesla čelist, prý kdyby dělali, tak to řešit nemusí! Dál už  jsem ten rozhovor považovala za ztrátu času a při představě, že takhle uvažující není jediná, jsem pocítila lehkou nauzeu, namyšlená povýšená dorota s hlavou v kastrole se sedmikilovou svíčkovou pro úspěšnou rodinku!

Už dávno v tomto státě nejsou chudí jen ti, u kterých se projevují symptomy tulení nemoci, na prahu chudoby žijí i tací, kteří mají více než jedno hlavní zaměstnání, kterých si podobné kreatury, jejichž majetky mají kořeny sahající do zlatonosných devadesátek, všimnou jednou za rok, zpravidla, když se blíží Vánoce, a uspořádají pro ně sbírkové benefiční a jiné bohulibé dobroserné akce. Charitativní plesy, kde předvedou té nuzotě u obrazovek své róby a šperky, nebo stejně zaměřené charitativní večeře, kde jedna porce stojí víc než je rozpočet chudé rodiny na týden a spolu, s podávaným pitím dle bontonu, předkrmy a sladkou tečkou na závěr, to vykryje rozpočet takové rodiny na celý měsíc. Trochu to připomíná obrázky Josefa Lady s prokřehlými koledníky, vzhlížejícími do rozzářených oken. Dokud tahle sorta nebude na kolenou, tak se dál budou nakupovat na dluh  stíhačky, tanky a jiné hračky pro další takovou namistrovanou odlidštěnou čúzu s egem Mount Everestu.

Mívám pocit, že tohle už vážně potřebuje jump a salto mortale, ale mohlo by se to obejít i bez klíčů, pak snad by dostali slovo odborníci, vzdělávání by se posunulo o něco výš a nebylo jen „právem útrpným“ pro pedagogy i pro žáky, a v neposlední řadě by se zajistila i zdravotnická péče pro všechny. V pondělí jsem na Nově nechtěně vyslechla argumenty nějakého Výborného „odborníka“  z KDU-ČSL ke zdražování, vážně jsem pochybovala o jeho duševním zdraví. Blekotal, že obchodní řetězce oproti nákupu od českých zemědělců zdražují o víc než 200% a oni s tím nic dělat nemohou.

Kde není vůle, není ani řešení. Nejsem žádný ekonom, ale pokud se zdražují energie má to rozsáhlý dopad na veškerou produkci, na provoz, ale hlavně na koncového spotřebitele, to nepovažuji za alibizmus, ale holý fakt. Stejně jako to, že si řetězce dělají co chtějí od samého počátku, žádná z vlád jim nenastavila mantinely pro podnikání v ČR, výnosy ze zisků putují za hranice, stát dostává jen povinnou žebračenku. Jistě si pamatujete kauzu dvojí kvality potravin, prý byla vyřešena, jak je tedy možné, profesor Nuttela  ztvrdil svým nákupem, že tomu tak není, že se výrobky prodávané u nás diametrálně liší jak kvalitou, tak gramáží. Tak kde zjednali tu nápravu? A včera to rozpatlávali znova, ovšem prošpikovné reklamou od počátku až do konečné 8.55 min.Je to jen mlácení prázdné slámy, Stačí se jen podívat na „slevové ?, pro zkrácení výčtu použijeme Letákomat, kde jsou všichni ptáčkové pěkně pohromadě font-family: Inter, sans-serif;“>a každý si může vybrat toho a nebo ty své. Procenta padají dolů jak přezrálé hrušky a přesto i s těmi sníženými cenami na daném zboží vydělávají a vyplatí se jim to.

Proběhly výzvy k bojkotování nákupů v cizích řetězcích, pochybuji, že by to mělo nějaký efekt, je před Vánocemi a lidé slyší na slevové akce víc než kdy jindy, protože už jsou tak vycucaní, že každá ušetřená kačka je v jejich rodinných rozpočtech vidět. Včera jsem projížděla kuchařku z počátku minulého století, byly tam uvedeny rozpočty surovin na osobu, u masa to bylo 20 – 50 dkg! O půl kilu masa na jednu porci si může nechat zdát hodně lidí, je možné, že to tehdy nějaký tvrdě pracující ouředník pod penzí a nebo pantáta Kondelík“dokázal sežrat, ale většina neměla ani na těch dvacet deka pro celou početnou rodinu,  nemyslím, že bychom tomu byli dnes na hony vzdáleni, rozdíl je jen v tom, že tehdy to byla svalová hmota a podle druhu s příměsí tuku, dnes je to z téměř 30% přidaná voda, dáš orestovat kus masa a vzápětí jej na té pánvi dusíš, po vydušení je z něj houževnatá čudla. Ono nejde jen o to přímé zdražování, ale i o to nepřímé, vím, že voda je také drahá a bude ještě dražší, tak proč s ní plýtvat tam, kde to nikdo neocení.