Když je mi blbě a ztrácím chuť a možná i odvahu psát jak mi velí srdce vzpomenu si na Františka Kriegla. Pro mne hrdina o kterém se nemluví, o které moc lidí ani neví, ale on byl, žil a nezradil. V této době se láme chleba a záleží na každém  z nás kam se postaví a čemu bude věřit a ochoten se za to prát. Za mne je je priorita svoboda a čisté svědomí. Vědomí, že jsem udělala vše, na co jsem měla.

MUDr. František Kriegel, CSc. – Člen ÚVKSČ

František Kriegel byl československý lékař, politik Komunistické strany Československa, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Stal se osobností pražského jara 1968, jediným členem československé delegace odvlečené do Moskvy, který odmítl podepsat Moskevský protokol, a jeden ze čtyř poslanců Národního shromáždění, kteří na podzim 1968 hlasovali proti přijetí smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR. Po roce 1968 byl pronásledován. V prosinci 1976 se stal jedním z první trojice lékařů, kteří podepsali Chartu 77, spolu s Jiřinou Zelenkovou a profesorem Františkem Bláhou.

Narodil se v rodině Georga Kriegla. Na konci 20. let odešel do Prahy, kde vystudoval lékařství. Od 10. prosince 1936 do 8. února 1939 bojoval jako šéflékař republikánské armády ve španělské občanské válce.

Prostřednictvím Mezinárodního červeného kříže byl poslán jako lékař do Číny. V Číně byl vyloučen z komunistické stranické organizace za kritiku čínské medicíny, protože v Číně byli kvalitní lékaři pouze z řad evropských, amerických a dalších křesťanských misionářů.

Do ČSR se vrátil až na podzim 1945, po konci 2. světové války na Dálném východě a v Pacifiku. Po návratu se stal organizačním tajemníkem pražského Krajského výboru KSČ, pravou rukou jeho politického tajemníka Antonína Novotného.

V únoru 1948 se jako organizační tajemník pražské organizace KSČ a politický zástupce velitele Lidových milicí aktivně podílel na komunistickém převratu. V rámci tehdejší KSČ patřil ke skalním, radikálním stalinistům.

Od května 1949 až do roku 1952 působil jako náměstek ministra zdravotnictví v komunistické vládě. Ve funkci se zastal významných lékařů, aby mohli jako buržoazní odborníci dál působit. Hrozilo jim totiž vyhození z práce v medicíně. Po antisemitské čistce ve vedení strany byl z funkce roku 1952 odvolán. Nebyl zatčen i když ho StB vyšetřovala, zastal se ho totiž A. Novotný, který po pádu R. Slánského na podzim 1951 postoupil do nejvyššího vedení KSČ. Po odvolání z funkce náměstka čs. ministra zdravotnictví byl jako závodní lékař umístěn v Tatře Smíchov. Odsud byl po 3 měsících vyhozen. Do roku 1957 pracoval jako obvodní lékař. V letech 1966–1969 pracoval ve Výzkumném ústavu revmatických chorob. Stal se tam primářem lůžkového oddělení a po obhájení kandidátské práce na VŠ získal titul kandidát věd.

Na konci roku 1960 odjel jako poradce kubánské komunistické vlády F. Castra pomáhat organizovat kubánské zdravotnictví. Měl totiž zkušenosti s organizací celostátní zdravotní péče a jako bývalý interbrigadista hovořil španělsky. Na Kubě prosadil plošné očkování dětí proti dětské obrně.

V květnových volbách roku 1964 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za hlavní město Praha. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968. Stal se členem předsednictva Národního shromáždění a předsedou jeho zahraničního výboru.

V květnu 1966 ho XIII. sjezd KSČ zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V období duben–srpen 1968 byl i členem předsednictva ÚV KSČ. Dále pracoval jako primář a běžně do práce jezdil tramvají, což ho odlišovalo od ostatních komunistických funkcionářů jezdících výhradně služebními auty se služebním řidičem. Z Ústředního výboru Komunistické strany Československa byl vyloučen 30. května 1969. V dubnu 1968 se stal nejen členem předsednictva ÚV KSČ, ale i předsedou Ústředního výboru Národní fronty Čechů a Slováků.

F. Kriegel byl spolu s J. Smrkovským a A. Indrou členem delegace KSČ, která 23. května 1968 jednala se členy přípravného výboru pro obnovu sociální demokracie. Tříhodinové jednání skončilo neúspěšně, sám Kriegel myšlenku obnovy této strany odmítl. K dalšímu slíbenému jednání KSČ s PÚV ČSSD nedošlo.

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 byl spolu s dalšími vedoucími československými komunistickými politiky unesen do Moskvy, kde jako jediný člen československé delegace odmítl podepsat tzv. Moskevský protokol. Stal se pak nepřijatelným pro Sověty a již 31. srpna 1968 byl odvolán z předsednictva ÚV KSČ. Ztratil i post předsedy Národní fronty. Na podzim 1968 coby řadový poslanec hlasoval jako jeden z mála proti smlouvě o pobytu sovětských vojsk v ČSSR.

František Kriegel, Projev na zasedání ÚV KSČ, podzim 1968

„Odmítl jsem podepsat tzv. Moskevský protokol. Odmítl jsem to proto, že jsem v tomto protokolu viděl dokument, který všestranně svazoval ruce naší republice. Odmítl jsem jej podepsat proto, že podepsání se dělo v ovzduší vojenského obsazení republiky, bez konzultace s ústavními orgány a v rozporu s cítěním lidu této země. Hlasoval jsem proti ratifikaci smlouvy o dočasném pobytu vojsk na našem území.  Tato smlouva o dočasném pobytu vojsk na našem území postrádá základní náležitost řádné smlouvy, tj. dobrovolnost. Smlouva byla podepsána nikoliv perem, ale hlavněmi děl a samopalů.“

Po federalizaci Československa usedl ještě roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění, kde ale setrval jen do října 1969, kdy byl zbaven poslaneckého mandátu. 30. května 1969 byl vyloučen z KSČ. Šlo o jeden z prvních případů vylučování z komunistické strany po nástupu Gustáva Husáka na post prvního tajemníka ÚV KSČ v dubnu 1969. Patřil mezi první signatáře Charty 77.

Dne 18. září 1979 byl hospitalizován v nemocnici v Praze na Žižkově s infarktem, 3. prosince téhož roku na jeho následky zemřel. Komunistický režim znemožnil jeho veřejný pohřeb, aby se nestal protikomunistickou demonstrací. Pohřeb tak proběhl už dva dny po smrti v 6 hodin ráno.