Kapky deště

Kapky deště tříští se o moji tvář
zdvihám bradu kapkám vstříc
pak roztříští se na duhovou zář
paže své bílé nastavuji vstříc.

Zvědavě se se kapky usazují na mých prstech
kloužou na moje ramena
sklouznou na šíji a pak na prsa
z prsou kloužou do horkého klína.

Mazlím se deštěm a jeho kapkami
krášnější lidského milování
mazlím se s měkkou něžnou vodou
slzy štěstí se do očí derou.

Nic tak krásného na tom světě není
nic laskavějšího nad deště znění
není nad deštivé pomazlení
koupu se v kapkách čistého štěstí.
—

Zrcadlo a rám

Nechci bys byla mým zrcadlem
ty tváři v rámu prožraném moly
Prohlíží si rysy, vzpomínám
jaké to bylo kdysi.
Jemné
mazlivé
i horoucí
a matoucí.

Teď tvář je prázdná
jak ranní hrnek od kávy
jen sedlina černá
duše se chystá na máry
zachvění, netrpělivost
to smrtka je můj host.

Vítám tě, pojď dále!
Moje šlépěje mizí
za zrcadlovým rámem
stím který se láme
zrcadlo sklo se hroutí
prožraný rám je prázdný.
—

Slza

Do dlaně mi vstoupila slza
je to moje poslední
do očí padá mléčná mlha
po těle lehounké zachvění.

Svírám v dlani slzu svou
pálí jak kovářské okuje
nesnesu když do očí mi lhou
pak mě kdosi na kříž přibije.

Z ran na těle krev pomalu stéká
se životem mizí úporná bolest
zbývající míza ze mě odtéká
v bolesti usmívám se na protest.

Jak steče poslední lesklá slza
s ní poslední červené rubíny
pak zavřu svoje oči, ústa
vejdu mezi neživoucí stíny.