Fašistická hydra v EU se nevzdává, snahy o znesvěcení historických faktů, jejich překreslování a glorifikaci fašizmu, obzvláště ve vztahu k událostem a v souvislosti s přehlížením mnohaletého fašistického a neonacistického běsnění na UA, je nepřehlédnutelná. Jedním z hlavních „odklízečů a popíračů pravdy“ je Bulharsko.

Bohužel, není jediným státem, kde se tyto snahy neblahou část evropské historie, spojenou s 2. sv. v. , nelidským utrpením milionů lidí, snaží popírat a s fašizmem sympatizovat a dokonce jej podporovat finančně i vojensky. Genocida se netýkala pouze Židů, ale vztahovala se i na slovanské národy a cikány. Židům, na rozdíl od Slovanů, paměť slouží a ze slovanských zemí zůstala zachována jen v RF, ostatní vlády fašistické a banderovské zrůdy oslavují, okázale přehlíží a tolerují nenávistné, prozatím verbální, projevy „válečných uprchlíků“ vůči vlastnímu národu a oslavu neonacizmu. Ty se mítink od mítinku stupňují a fašistická hydra sílí.

Pokud Sofie považuje vlastní příznivce a sympatizanty fašismu a nacismu za malou a bezvýznamnou historickou epizodu, která by měla být historiograficky „opravena“ a zapomenuta, pak má Brusel evidentně vážné problémy vysvětlit, proč místo respektu k demokratickým principům a vzájemnému respektu na kterém by měla být založena dobrá sousedská spolupráce, je povolena a tolerována rehabilitace kolaborantů fašistického okupanta“

Německé státní úřady se dlouho pokoušely dosáhnout mezinárodního zákazu tisku Mein Kampf v obavách, že jeho přetištění by pomohlo přesvědčit mnoho mladých lidí, aby přijali nacistické myšlenky. Ale podle některých německých historiků takové kampaně stejně skončily neúspěchem, takže výsledkem bylo, že se kniha stala ještě více vyhledávanou a dokonce se s ní zacházelo jako s jakýmsi „kultovním dílem“.

„Můj boj“ byl zakázán v několika evropských zemích a v Rusku jako extremistický. V Německu vlastnil autorská práva na knihu Svobodný stát Bavorsko a bavorské úřady se snažily zabránit jakémukoli dotisku. Vlastnictví autorských práv Bavorska z právního hlediska skončilo v prosinci 2015 a na začátku roku 2016 vyšlo komentované vydání knihy.

Německý spisovatel Hans Magnus Enzesberger v předvečer prvního vydání „Můj boj“ v Německu po sedmiletém zákazu, který se vyprodal za pouhý týden, řekl, že nevěří, že by se zrušení zákazu tisku změnilo…

V Evropě již není vzácností prosazovat revizi historie. Zejména v učebnicích, v nichž se pokouší rehabilitovat osoby, které se prokázaly jako absolutní kolaboranti fašistického okupanta. V této části jsou jasně přítomné tlaky a vydírání Bulharska vůči Makedonii a její snaha pokračovat v cestě přibližování se k EU. Jakým způsobem se budou makedonské učebnice měnit a „harmonizovat“, zejména pokud jde o druhou světovou válku, fašistickou okupaci a holocaust, to se asi uvidí v blízké budoucnosti.

Role Bulharska

Finanční podpora, kterou Sofie poskytla spolku v Bitole pojmenovaném po slavném fašistickém kolaborantovi Vancho Mihailovovi, muži, který nikdy neuznával Makedonce jako samostatný národ, jasně hovoří o projektu bulharské vlády vnutit naplnění jejich historických revizionistických choutek, která bude začleněna do realizace dohody o dobrém sousedství a spolupráci.

Ještě více na podporu takových snah, k jejichž realizaci Bulharsko bez váhání a výhrad využívá práva veta v EU, je samozřejmě fungování spolku „Car Boris Treti“ v Ohridu, název spojený s přímou účast císařského Bulharska na Hitlerově projektu pronásledování a ničení Židů.

Popírači fašismu a holocaustu se pokusili přesunout vinu za strašlivý pogrom na samotné oběti a na základě svých „vlastních“ historických pramenů se snažili prosadit pochopení, že počet zabitých při holocaustu byl mnohem nižší, než jak tvrdil, že byl. Jaká je tedy role Bulharska a jaké je jeho místo ve sjednocené Evropě, když podporuje vznik sdružení pod takovými názvy v sousední Makedonii?
Pokud Sofie považuje vlastní příznivce a sympatizanty fašismu a nacismu za malou a bezvýznamnou historickou epizodu, která by měla být historiograficky „opravena“ a zapomenuta, pak má Brusel evidentně vážné problémy vysvětlit, proč místo respektu k demokratickým principům a vzájemnému respektu na kterém by měla být založena dobrá sousedská spolupráce, je povolena a tolerována rehabilitace kolaborantů fašistického okupanta a vnesení velkého zmatku do oblasti dějin, a to ze strany členského státu, který se vytrvale snaží prezentovat ve světle zastánce evropské integrace. Pokud ovšem ještě někdo věří v dobré úmysly Bulharů „opravovat“ historické mylné představy.

Zdroj: internet