Zvláštní doba plná nenávisti, paradoxu a slz. Jen ten smích ubývá. Slovenské uskupení Spolu proti zradě bojuje všemi silami proti základnám na svém území, ale naprosto marně. Slovenská národní rada dnes schválila celý projekt a Američani se nám usadí přímo pod zadkem. Jen kousek u našich hranic a přímo v srdci Slovenska. Jsem po otci Slovenka a po matce Moravanka. Moje srdce vždy patřilo oběma zemím stejným dílem. Je to krásná země plná dobrých lidí zrovna jako u nás v ČR.

Nic jim nepomohlo že mají referendum, protože pokud vláda a parlament nechtějí slyšet vůli lidu, tak ho prostě nevypíší. Zrovna tak se to děje i dnes. Lidé protestují a je to k ničemu. Tohle je ta západní demokracie a já jsem stále víc přesvědčená, že nikdy a nikde žádná pravá demokracie nebyla, není a nikdy nebude. Vždy si ta horní část bude uzurpovat právo rozhodovat za milióny a ke svému prospěchu.

Když nás obsadila vojska Varšavské smlouvy byla jsem maličká holka, ale dobře si pamatuji pláč dospělých lidí a nenávist vůči okupantům. Rusové zde měli základny, ale až teď musím uznat, že tyhle nás chránily před západem a jejich mocenskými plány které míří k vykořisťování všech Slovanů. Když od nás odcházeli byla jsem mladá žena a měla jsem radost, že odcházejí a naše země bude volná a samostatná. Ovšem jen chviličku, protože jsem nikdy nezapomněla na rok 1945 a moje vděčnost nezmizela nikdy. Zachránili mi velkou část rodiny a díky nim jsem na tomto světě. Nenávist vůči Němcům ve mně zůstala už napořád a já nezapomenu, kolik příbuzných mi utýrali. Necinkala jsem a jen jsem čekala, že se stane. Bohužel i po smrti měl můj slovenský dědeček pravdu. Říkal Mili, nevěř těm, co ti mažou med kolem pusy, protože pak tě bodnou do zad.

Nikdy jsem nepochopila rozpad našich zemí, ale z velké části si ji přálo Slovensko a my jsme to respektovali. Stálo mě to spoustu slz, ale takový je život. Tak se zbavili Ruska i Česka a teď? Teď u nich vládne smutek, zoufalství a podrobení se USA. Pokud se díváte na protesty Slováků tak zjistíte jednu věc u které mi spadla úžasem brada. Slováci si pouští ruskou hymnu a ruské písně. Ano i Slováci pochopili to, co píšu roky. Pod západní kuratelou je život daleko méně svobodný než byl předtím. Sebrali nám všechno co jsme měli, osekali naše práva a teď nás ženou do války s Ruskem a nás s Ukrajinou mají jako štít. Dnes si říkám, že kdyby zůstala Varšavská smlouva, tak tohle bychom neřešili. To je ale jen kdyby.

Dnes to potkalo Slováky a zítra to budeme my, protože Alexandr Vondra má svůj velký sen. Mošnov chce věnovat USA jako další vojenskou základnu. Tak, co k tomu říct. Dokážeme tomu zabránit? Asi tak, jak to zvládli Slováci. Nemáme šanci vůbec něčemu zabránit dokud nepotáhne celý národ za jeden provaz jako jeden velký kolos který strhne vše, co mu vleze do cesty. Jenže teď už mám dost roků abych pochopila, že národ se nikdy nesjednotí a tak následky si poneseme my a po nás naše děti a vnuci.