„Pepku, nejdeme na pivo?“

„Nemám ani kačku, můžu chlastat leda tak z fontány.“

„Ty vole Pepku, já myslel, že mě založíš a že si pořádně loknem,“ smutně podotkl Franta.

„Jo, jeden myslel a pak se posral,“ naštval se žíznivej Pepek.

„Ty vole, já mám nápad, jukl Pepek na Frantu. Skočíme do Kaufu na píchnutí tohodle toho, no jak se to menuje. Už vím, vakcina. Dostaneme pětikilo, to bude mít dohromady litr a to se docela dobře vožerem. Taky jsem slyšel nějakýho Kubka jak slibuje lósy. To by byla trefa vyhrát miliónek, To byste byli namazaní imrvére a tetelil se radostí jak to vymyslel.“

Franta na něj chvilku čučel a pak podotkl:

„Hele Pepane já nevím. Nedávno jsem poslóchal nějakýho felčara a ten kecal něco vo tom že po tom můžeme zařvat. To já ještě nechcu.“

Pepek se zaculil a říká:

„Francku vyser se na felčary, protože kecaj. Já zase slyšet že chcípneme když si ju nedáme. Tak je to pade na pade a to je dobrý a už vstávej dem se vožrat.“

Tento prima rozhovor by mi opravdu moc nepomohl v rozhodování jestli ano nebo ne. Díky Bohu jsem byla rozhodnutá už před Pepkem a Frantou. V jednom jim ale dám plně za pravdu. Pokud deset doktorů řekne vakcinovat a deset řekne nevakcinovat, tak pak nevím jak se budou lidé rozhodovat. Doktoři pro nás kdysi byli jistou autoritou a vlastně jsme o tom nemuseli vůbec přemýšlet. Ovšem jen do doby, než se z medicíny stal tvrdý obchod.

Obchodní cestují si u lékařů podávají kliku od dveří a nabízejí hned to a pak zase tohle. Když se mu do toho nechce, přistane na stole pěkně tučné všimné a pak už stojí za to napsat člověku nějaké šmejd který spíš škodí než léčí. Tohle století nám vzalo důvěru v politiky, doktory a kapitalismus. Všechno byla jen iluze a lež a my teď tvrdě doplácíme na naivitu našich lidí kteří měli pocit, že Rusko je jed a Německo med.

Ve vlastní zemi má platit staré, známé pravidlo košile bližší než kabát a tak se v naší zemi chovat. Jak by řekl Donutil – Furt ve střehu. Ano, já jsem pořád ve střehu, protože vím, že nemám v koho vložit důvěru. Pomoc je jen na konci mého ramene. Víru v něco si najde každé sám. Může věřit v Boha, v karmu, v převtělení, ale neměl by nikdy uvěřit v to, že nějaké pracháč to myslí dobře s chudákem. To je pohádka, scifi a utopie dohromady.